Vamlup universitum-26.

Všem přeji krásné prožití Vánočních svátku, především ve zdraví a v blízkosti svých bližních, a ať se Vám o tom dnešním vyjímečném dni, splní všechna tajná přání!

 

 

Stále sem tomu nemohla uvěřit. Zdálo se mi to jako sen. Thomas, jak sem začala v soukromí říkat jménem profesoru Dragonovi, mě skoro až k ránu doprovodil k mému pokoji. Celou noc, jsme jen leželi v posteli, a vnímali jeden druhého. Stále jsem chtěla cítit jeho blízkost. Když sem se náhle ocitla sama, bez něho, opravdu jsem cítila, že je to láska, ta, na kterou se rozhodně má počkat. Stela spala a tak sem ji nechtěla budit. Za to já, jsem na spaní, ani nepomyslela. Byla jsem vzhůru, na tolik, že bych stejně neusnula. A tak sem se rychle převlíkla, a popadla sem své šaty i Stely a pospíchala za ředitelkou Nokte, jestli bych je mohla jít do vesnice vrátit. Bylo na ni poznat, že je podrážděná a tak jenom přikývla a vyprovodila mě z kanceláře. Vlastně sem byla i ráda.

Celou cestu do vesnice i zpátky jsem přemýšlela o Thomasovi. Bude to těžké před ostatními dělat, že jsme jen profesor a studentka. Na tož teď, když jsem si plně uvědomovala, že ho miluju s celým svým srdcem. Nebylo to žádné poblouzení, ani obyčejný chtíč, byla to láska. Usmívala sem se, ale v tom se ve mně začal probouzet i červíček otázek, na které jsem zapomněla. Začala jsem vzpomínat na Stelu a na to, co říkala o té síle. A pak sem si uvědomila, že se mi rozhořela sama od sebe ruka, modrým plamenem. Že by doopravdy na té legendě něco jen bylo a byla bych já, obdařená tou mocí? Poručila sem si, abych se na to zeptala Thomase, ten určitě něco o tom bude vědět.

,,Angelo,, ozvalo se a já jsem se zadívala před sebe. Nogard. Tak tohle bude pěkná podívaná. Chtěla jsem couvat, ale bylo by t zbytečné. A tak jsem pokračovala k němu.

,,Ano,,? Zeptala jsem se ze zdvořilosti a pomalu šla už dopředu.

,,Jak to, že se touláš tady venku,,? Zeptal se.

,,Byla jsem ve vesnici vrátit půjčené šaty, ale spěchám na vyučování,, řekla jsem, ale náhle, když jsem procházela kolem něho, pevně mě přitáhl k sobě. ,, Co si to dovolujete,, zpustila jsem hned. ,,Okamžitě mě pustě,, a začala sem se svíjet v jeho obětí, které, k mé smůle, bylo pevné, že sem se nemohla ani hnout. Obávala sem se, co přijde.

Podíval se na mě a začal mi prstama přejíždět po krku. ,,Víš, jsi vcelku jen obyčejná dívka, ale ta síla, co je v tobě, ti propůjčuje kouzelnou moc. A tu chci,,.

,,Nevím, o čem to mluvíte,, křikla sem se na něho a i když to bylo marné, snažila jsem se, aby mě pustil, ale k ničemu to nevedlo.

,,Neboj se, brzy se to dozvíš,,. A jazykem mi začal přejíždět po krku. Bylo to nechutné. Chtěla jsem pryč z jeho sevření. Ale chytil mě oběma ruky, za mé paže a nechtama se zarýval do mé kůže, až mi začala téct krev. Byli to malé ranky, ale i kapka krve stačila, aby se profesor Nogard podíval, co to tu tak krásně voní.  A toho sem hned využila. Sebrala jsem veškerou svoji sílu a odtáhla ho od sebe.

Rychle sem si chytla místa, odkud mi stékali krůpěje krve. Profesor Nogard se na mě díval, jako bych byla jeho kořist a to se mi za mák nelíbilo. Začal se ke mně pomalu přibližovat. ,,Jestli se mě ještě jednou dotknete, nenechám si to pro sebe,, řekla jsem výhružně. Najednou se, ale zastavil.

,,Takže by sis chtěla hrát, ano? Jak je libo. Já mám času na do smrti. Přijdu, až nebudu cítit tvoji, lahodnou krev, ale to ti pak už nepomůže, ani sama ředitelka,, řekl a najednou byl pryč.

Chvíli jsem se poplašně dívala kolem sebe a pak sem rychle spěchala do školy. Nebyla jsem daleko od ní, snad kilometr. Když jsem prošla hlavními dveřmi, strašně se mi ulevilo.