Vamlup universitum-30.

Tak a máme tu kulatý díl..Snad se bude líbit!:))...A příjemné čtení...

Skoro jsem ani nedýchala a jen čekala. Zkoušela jsem rukama kolem sebe šmátrat, jestli nenajdu nějaký kámen, nebo něco podobného, ale nic po ruce jsem nenašla. Polkla jsem a jen jsem doufala, že se dožiji ještě pár dalších minut. Kroky více a více byli hlasitější a osoba se blížila. A v tom se objevilo odněkud z boku slabé světlo a konečně jsem si mohla prohlédnout své vězení. Byla to malá kobka, nacházející se v nějakém podzemí. Najednou jsem vytřeštila oči. Přede mnou se objevila osoba v dlouhém hábitu s kapucí, něco podobného, jako nosí mniši, ale kříž kolem pásu neměla.

Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani hlásku. Jen jsem tiše seděla a zírala na tu osobu v kápi, jako bych viděla před sebou samotného ducha. ,,Kdo jste,,? Vysoukala sem ze sebe chraplavým hlasem a čekala na odpověď. Žaludek se mi stáhl strachem a nejistotou.

Ale žádné odpovědi jsem se nedočkala. Jen mě chvíli pozorovala a malým otvorem mi dovnitř za mříže položila malou láhev s vodou. To bylo vše. Pak se odklonila, narovnala se a stále na mě hleděla. Snažila jsem se postřehnout její obličej, ale v kápi jsem viděla jen černočernou tmu. Začala mě strašně bolet hlava a tak jsem ji chytila do dlaní. Podívala jsem se na své ruce a musím říct, dobrý pocit jsem z toho neměla. Nemůžu vykrvácet? Blesklo mi hlavou.

Ale v tom se osoba v kápi napnula a chytila se pevně mříží. A pak mi to došlo. Cítí krev. Ano, je to upír. Nevěděla jsem, co mám dělat. Alespoň jsem tu osobu vyvedla trochu z míry. Pokud cítí krev, jejich smysly jsou méně koncentrované. Dodala jsem si další dávku odvahy. ,,Prosím Vás, co po mě chcete,,? Opět to byl velmi tichý a škobrtalý hlas.

Osoba se na mě zadívala a něco nesrozumitelného za syčela.  Dlouhými a především rychlíky kroky odcházela a v tom se ztratilo i ono světlo. Myslím si, že někdo otevřel dveře a pustil jsem ho. Jinak si to neumím vysvětlit. A opět jsem zůstala sama. Snažila jsem se uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Natáhla jsem se pro láhev a chtěla se napít, začínala sem mít sucho v krku, ale než jsem se dotkla láhví rtů, napadlo mě, co když je ta voda otrávená. Podívala sem se na ni přes láhev a pochopitelně, nic závadného jsem neviděla. Jako bych snad mohla. Měla jsem nutkavý pocit, napít se, ale odolala jsem. Jen sem si navlhčila jemně prsty a otřela si ústa, abych zaplašila tu hroznou žízeň, ale nenapila jsem se. Pokud mám zemřít, tak trochu důstojně a ne se přiotrávit vodou. Zašpuntovala sem ji a položila vedle sebe na zem.

Rozhlížela sem se kolem sebe, ale nic jsem neviděla ani neslyšela. Opravdu sem se začínala bát. Párkrát mě přepadl pocit, abych zkusila opět si splanout ruce tím modravím světlem, ale Thomas mě varoval a požádal mě, abych si to nechala pro sebe a já s jistotou nevím, zda sem tu doopravdy sama. V té tmě není vidět ani na krok, na tož někam do zadních částí. Klidně tam může někdo být a pozorovat mě. A dala sem mu k tomu slib, že to zůstane jen mezi námi, nechci ho zklamat.

A tak jsem jen tupě zírala do tmy přede mnou a zůstala sedět na místě. Občas jsem se pohnula, když mě začal bolet zadek, jinak jsem se ani nehnula. V tom se mi začali klížit oči a šla na mě dřímota. Chtěla jsem zůstat ve střehu, ale spánek se mi zmocňoval stále více a více a tak jsem mu odolala a usnula. Nevím, zda jsem se probudila za pár minut nebo za hodinu, ale když jsem otevřela oči, opět jsem viděla, jak se ke mně blíží osoba v kápi. Zastavila se a pohlédla na mě. ,,Proč si to nevypila,,? Zeptala se mě velmi nelidským hlasem. Na chvíli jsem ztuhla.

,,Proč bych to dělala? Nemám žízeň,,. Odpověděla jsem odvážně a přitom sem se třásla jako osika.

,,Vypij to,,. Poručil mi hlas tvrdě a nelítostně. Žádné kompromisy tu nebili dovolené, říkal jakoby hlas.

Naštvalo mě to. Drží mě tu jako vězně, přitom nemá ani právo, podřizuje se nade mnou, sebral mi veškerá lidská práva a k tomu mi ještě poručuje, co mám dělat! To bylo na mě moc. Sebrala sem do ruky láhev s vodou a naklonila se, aby mě viděl. Pomalu sem ji začínala otevírat, jako bych se chtěla napít a přiložila sem si ji k ústům a pak sem ji zprudka otočila a všechna ta křišťálová voda začala proudem téct na zem. Usmála sem se a podívala se na osobu stojící přede mnou za mřížemi. Já vím, že si zahrávám s ohněm, ale už sem to nemohla vydržet. Chci pryč, co nejdál odtud.  Když vytekla všechna voda, láhev jsem zavřela a hodila ji k nohám, osobě přede mnou.

,,Byla dobrá,, odsekla jsem a opřela se o zeď. ,,A ráda bych teď věděla, proč mě tu držíte. Dřív nebo později, mě začnou hledat,, řekla jsem plně odhodlaná se jakkoli bránit. Nechápala jsem to. Uvnitř jsem se třásla o svůj titěrný život, ale přitom na venek, jsem se cítila plně silná a odhodlaná bránit svůj život, stůj, co stůj.

Osoba v kápi stiskla obě ruce v pěst a pěkně dlouhou dobu, jen stála a pozorovala mě. ,,Kdyby to bylo na mě, už by si dávno byla mrtvá. Až se tak stane, dám cokoli, abys zemřela moji rukou. Jsi hrdinka? Ano? Uvidíme, jak se budeš tvářit. A záchrana? Tu nečekej. Tvůj chabý život nikoho nezajímá. Jsi nikdo, a o to se nikdo nestará,, a v tom se hlas začal hlasitě smát. ,,Zapomenou na tebe stejně rychle, jako zapomněli na svůj vlastní život,, a opět se dal do smíchu. Ten smích, ten hlas, se mi vůbec nelíbil. Snažila jsem se podle něho poznat, kdo to může být, ale ten hlas jsem vůbec neznala, ani nikoho mi nepřipomínal, to bylo nejvíc zvláštní. ,,Až ti příště něco přineseme, chovej se k tomu ohleduplně, nebo se napijeme z tebe. A nechceme, aby si zemřela dříve, než budeme chtít mi,, a v tom se opět osoba otočila a kvapně odešla.

Cítila jsem se zmatená. Všechno nasvědčovala k tomu, že ta voda byla závadná, proč by jinak bylo tak důležité, abych se napila. A pak jsem si postřehla další věci. Až ti přineseme..my. To znamená, že jich je víc. Víc upírů, kteří mě zde drží. A pak, abych nezemřela dříve, než budou chtít oni. Takže to znamená, že je to skupina upírů, kteří chtějí můj život. Bouchla jsem pěstí o zem. To jsou vyhlídky. Upíři mě chtějí zabít. Propadla jsem panice a těkala jsem očima kolem sebe. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Proč by mě oni chtěli zabít. Vždyť nikdo neví, jaké mám pravděpodobně schopnosti. Až na...To ne, Thomas by nikdy nic podobného neudělal. On ne.