Nebezpečné známosti 2 - Kapitola osmá

Zdravím Vás! :) Tak po delších dvou týdnech jsem zpět a tentokrát z Nebezpečnými Známostmi 2. Doufám, že to ještě někdo čte :) Tento díl bude zaměřený na vztahy a především na vztah mezi Amber a Jamesonem. Bude to -zřejmě- velký zásah do celého dění NZ2 a od toho se pak budou odvíjet další věci a i problémy. No nevím, co dál k tomu říci, ale rozhodně bych byla ráda za vaše názory.

Přeji Vám hezké čtení!

 

 

 

Nebezpečné známosti 2

Kapitola osmá – Disillusion

 

 

„A koukej na tohle, no není to rozkošný!“ vyhrkne Rachel, když vytáhne z jedné dárkové tašky žluté dupačky s bambulemi a na nich nápis „Maminčin mazánek“.

„Máš druhé Vánoce co?“ rýpnu si do ní a pouklízím okolo ní. Rachel má teď pár dní před porodem a tak se o ni pečlivě starám. Teda když nemůže Aaron, zastoupím ho.

„Ještě řekni, že nejsou roztomilý!“ začne na mě prskat Rachel a něco tiše mumlá k těm dupačkám.

„Jsou krásný Rachel. Od koho je vůbec máš?“ zeptám se a začnu sbírat balící papír, ve kterých byly ty dupačky zabalené.

„Od Heather z práce. Za to ji musím moc poděkovat!“

„Ti jen leze do zadku, pže jsi ji dala na pár měsíců tvoje místo hlavního šéfredaktora.“ řeknu svůj pravdivý názor.

„Ale no tak! Heather je skvělá redaktorka, její články jsou zábavné, má ve všem pořádek a navíc, ona bude jen sedět na tom místě, já jsem furt ta šéfredaktorka.“ řekne vážně Rachel a složí dupačky na stůl a začne se přehrabovat v dalších dárcích, které dostala od kolegů z práce, jako podporu k narození toho malého špunta.

„Jestli se takhle budeš radovat a pohupovat se na místě štěstím, tak předčasně porodíš.“ rýpnu si do ní s úsměvem a odejdu vyhodit balící papír.

„Dáš si čaj nebo něco jiného, nebo mám ti uvařit jídlo?“ houknu na ni z jejich krásné francouzské kuchyně.

„Nene, děkuju, mám všechno!“ houkne a já se tedy otočím a jdu zase za ní. Posadím se do svítivě zelené měkké sedačky a koukám na tu hromádku štěstí, jak si hladí své velké bříško.

„Bojíš se porodu?“ zeptám se starostlivě.

„Pf prosim tě! Přečetla jsem přes deset knížek o těhotenství a porodu a jsem sice prvorodička, ale moje gynekoložka je naprosto skvělá a dohodly jsme se, že když budu moc řvát a nadávat bolestí na Aarona, tak mi něco píchne.“ řekne zlehčeně Rachel a mě pobaví jen ta představa, jak je Rachel sprostá na rodícím sále.

„Aspoň, že tak. A chceš aby tam s tebou byl?“

„Mm asi jo, ještě jsme se o tom spolu nebavili.“ pokrčí rameny Rachel a na chvilku se zakloní do houpacího pohodlného křesla, tak akorát pro ni.

„No a co ty?“ zeptá se po chvilce ticha Rachel.

„Ale jo dobrý. V pondělí mám poslední hodinu sezení s Edwardem. Už těch psychologických hodin mám fakt dost, ale musím uznat, že je to fakt skvělý psycholog.“

„No vidíš, chodíš tam už měsíc a půl a myslím, že ses už uklidnila, nebo ne?“

„To říkáš, jako kdybych byla nějaká psychopatka.“ opáčím naoko nazlobeně.

„Ale ne to ne, ale víme obě moc dobře, jak to bylo.“ mrkne na mě Rachel.

„Jo to je fakt, ale nemění to situaci na tom, že bych Sugar ten frňák nezkřivila.“ ušklebím se záludně.

„A kdo ne!“ sykne Rachel a ptoročí panenky nad tou nemožnou ženskou, která mimochodem teď chodí s naším drahým Silerem.

„Co na ní ten Siler vidí?“ řekne do větru nechápavě Rachel a je vidět, že ji to též zajímá. Stejně jako mě.

„Mmm nevím, možná ji má jen do postele.“ odpovím zadumaně.

„Ale tak vypadají spolu šťastně.“ opáčí Rachel.

„To jo.“ usoudím stejně a podívám se na hodinky. Za chvilku musím jít domů, slíbila jsem Jamesonovi jeho oblíbené Lasagne.

„No a Jameson, jak jste na tom vy? Neplánujete pokročit ve vašem vztahu, přeci jenom pět let, je už pět let.“ nahodí záludné téma Rachel a blaženě se usměje.

„To víš, že já bych pokročila dále. Chtěla bych si vzít Jamesona, ale on asi mě ne. Já ti ani nevím, co on chce.“

„Amber, jestli si ho chceš opravdu vzít, tak si ho vezmi! Zeptej se ho na to. Nebo si aspoň s ním o tom promluv.“

„Mám mu snad koupit prstýnek s diamantem a pokleknout před ním?“ řeknu nadneseně.

„Třeba.“ přikývne Rachel hlavou.

„No uvidíme.“ řeknu nejistě a zvednu se z pohovky.

„Musím jít Rachel, Aaron by měl každou chvíli dorazit, jsem s ním domluvená na výměnu stráží.“ usměji se a začnu si sbírat své věci do kabelky.

„To se mi líbí, být takhle obletovaná.“ zasměje se Rachel a stále si hoví v křesílku.

„Počkej ty jedna, brzo tomu tak nebude.“ řeknu důležitě a záhadně a líbnu ji na tvář.

„Měj se!“ rozloučím se s ní.

„Ty taky a nezapomeň se ho zeptat, jesti by si tě chtěl vzít!“ houkne na mě ještě Rachel a já zmizím za dveřmi jejího bytu.

 

 

Celou cestu domů přemýšlím o tom, jestli je to správné si s ním o tom promluvit. Přece kdyby si mě chtěl vzít, tak to třeba dávno udělá. Nebo jestli vůbec se mnou počítá do budoucna. To je taky důležitá otázka. A co děti?

 

„Jsem doma!“ vyhrknu, když vejdu do bytu a zavřu za sebou dveře. Vyzuji se z bot a hledám svého milovaného.

„No kde seš!“ cekne naštvaně Jameson z kuchyně. Celkem mě to zarazí. Odložím si věci a přejdu tedy do kuchyně.

„Zdržela jsem se u Rachel, ale už jsem tady, tak co jsi tak naštvaný?“ řeknu nechápavě a vidím, jak něco vaří.

„Slíbila jsi, že budeš doma včas a uvaříš něco k jídlu, teda slíbila jsi že uvaříš lasagne a ty nikde.“ vzteká se Jameson a rozhazuje rukama své argumenty. Takového ho nepoznávám.

„Co se děje?“ zeptám se narovinu. Odkloní se od vaření a podívá se na mě.

„Nic se nědeje.“ cekne trochu klidněji.

„Nevypadáš na to, že by se nic nedělo.“ prosadím si svou.

„Fajn...na pultech je má nová kniha, kterou jsem před týdnem vydal a kritici si na ní smlsli. Je to má prý nejhorší kniha a podobný kecy co uváděli na jejich stránkách.“

„Jsi tak nazlobený, kvůli někomu kdo nemá vkus?“ pokouším se ho uklidnit.

„Nemá vkus?! Proboha Amber co to meleš, Hanry Milltcheson je jeden z nejlepších kritiků moderní literatury a ty řekneš, že nemá v kus? Nemluv o něčem čemu nerozumíš.“ sjede mě, jak malé dítě.

„Ježiši, tak promiň, že jsem se tě pokoušela uklidnit.“ ceknu nazlobeně, ale v klidu. Hlavně v klidu.

„No moc si mi teda nepomohla.“ dodá si spíše pro sebe a vypne sporák, na kterém vaří cosi červeného, hádám že rajčatovou omáčku.

„Co vaříš?“ navážu konverzaci na něco jiného.

„Špagety. Aspoň něco než nic.“ odpoví opět nepříjemným tónem.

„Hele to, že jsi naštvaný na nějakáho kritika, to je tvoje věc, tak si to laskavě nevylívej na mě, já za to nemůžu. Ok?“ začnu se bránit. Nic na to neřekne. Aspoň, že tak!

Nakouknu mu jen přes rameno, na celkem dobře vypadající omáčku a otočím se na odchod. Avšak peklo pekloucí teprve začne Jameson cedit špagety a přitom si spálí vařící vodou prsty.

„Au, do prdele práce! Kurva! Se na to všechno můžu vysrat!“ začne řvát vzteky a hodí hrnec s těstovinami do dřezu. Koukám na něj, jak na vola a opravdu nepoznávám svého milovaného Jamesona.

„Uklidni se Jamesone!“ houknu na něj a přejdu k němu, abych se podívala na ty jeho prsty. Je rudý vzteky a připomíná spíše nafouklého malého kluka, kterému sebrali lízátko a zakázali televizi s pohádkami. Když sem u kouknu na ty prsty má je trochu opuchlé.

„Dej si to pod studenou vodu.“ řeknu mu vážně.

„Neříkej mi, co mám dělat!“ cekne hnusně, ale dá si prsty pod tu vodu.

„Cože?!“ řekne už opravdu dotčeně. Začíná mě vytáčet.

„Slyšela jsi moc dobře.“

„Co se to s tebou děje Jamesone, řveš tady na mě a nadáváš všude okolo jen kvůli tomu, že se ti nepovedla kniha z dalších dvaceti?! Napravíš to do háje nějakou jinou ne?!“ pustím se do něj.

Vypne kohoutek a zuřivě se na mě podívá.

„Víš jelikož se mi nepovedla tato kniha, bude z ní i málo peněz, což je celkem blbé, protože mi už tolik peněz nemáme. Jelikož nepracuješ a sedíš doma na prdeli, u Rachel nebo u toho posranýho psychologa!“ vyjede na mě z ostra. Zarazí mě co právě řekl.

„Ty jsi takový zasraný egoista, to není ani snad možný. Víš co jsi právě řekl za hlouposti! Zamysli se nad sebou!“ řeknu zklamaně.

„No jo prosim tě.“ odbude mě jen tím, že neví co říci a mne si spálené a bolavé prsty.

„Nepochopím, jak s někým takovým jsem chtěla mít svatbu a natož děti!“ řeknu velmi zklamaně, když mi to dojde. Je mi až k pláči.

„Nikdy jsme si neřekli Amber, že se vezmeme.“

„Tak proč se mnou žiješ do hajzlu!“ neudržím se a začnu křičet na něj, jak smyslu zbavená.

„Protože tě miluju, ale svatbou si to nijak nedokážeme. Svatba je zbytečná útrata peněz a podepisování tolika papírů...a nemluvím o dětech.“

„Děti ti přijdou také zbytečné?! Ježiši Jamesone, posloucháš se vůbec?! To jsi tak sobecký, že přesto že mě miluješ budeš myslet jen na to co chceš ty?!“

„Děti nejsou zbytečné, jen je nechci a hlavně je ani nemůžu mít.“ řekne vážně, což mě zaskočí. Aha a to mi chtěl říct jako kdy!

„Zjistil jsem to už když jsem byl s Kate, už tenkrát jsem věděl, že nemůžu mít vlastní děti. Což mě přesvědčilo, že je nebudu mít nikdy.“ opáčí s klidnějším tónem v hlase. Celé to vstřebávám.

„Aha...a co chceš, jako teď dál dělat. Vést dál náš vztah? Protože já bych si moc přála svatbu a svou vlastní rodinu.“ řeknu s lítostí.

„Tak si kurva najdi někoho jiného!“ vyjede na mě, sebere se a práskne s hlavními dveřmi. Stojím tak jak tvrdé Y. Mohl říci cokoliv jiného, jako třeba „Můžeme se vzít a pak se uvidí“ nebo „můžeme nějaké dítě adoptovat, je tolik způsobů, jak být spolu opravdu šťastní“ NE! On musí říct, ať si kurva najdu někoho jiného! Fajn! Zatnu všechny svaly a zadržuji slzy na svých místech. Ne, nesmím brečet. Vyběhnu schody do bývalého pokoje, kde jsem dříve spala a ze skříně vytáhnu kufr. Začnu házet do něj nezbytnější věci, které budu potřebovat na delší dobu. Nepatlám se s tím, prostě to tam házím a navalují se na mě záchvaty vzteku.

„Do prdele!“ vykřiknu na hlas a kopnu do kufru, který leží na zemi pod kupou mého oblečení. Začnu histericky brečet a mám chuť se rvát. Vše co jsem zpracovala na hodinách s Edwardem je pryč! Všechno to soustředění a práce sama se sebou je PRYČ!

Když se vybrečím a popadnu dech, seberu se ze země a dobalím si své věci. Poberu ještě pár věcí z ložnice a klíče od tohoto bytu nechám na botníku. Nevrátím se sem a pokud ano, tak jen po omluvě od Jamesona a jeho lákání zpět. Ale má to vůbec cenu?!

 

[caption id="attachment_348058" align="aligncenter" width="450" caption="Náš zlobivý Jameson"][/caption]