Ohniví andělé - Kapitola 17 - Nová křídla

„Jak poznám pravdu?“

„Jakou pravdu?“

„Tu skutečnou.“

„Nemožné.“

„Jen těžko uvěřit, že slyším něco takového právě od tebe.“

„Víš, jak se dá zjistit skutečná pravda? Povím ti to – a pak pochopíš, proč ji nelze spatřit.

Chceš-li najít pravdu, musíš se na událost podívat očima všech zúčastněných, všech dotčených – těch, které to ovlivnilo a přidat navíc ještě jeden pohled. Pohled vypravěče, který vše spatřil, ale neprožil, nezúčastnil se
a nebyl dotčen. Až pohlédneš skrze všechny, spatříš v průsečíku zrníčko písku. Dokonalé a kulaté. Ale i to je jen zdání – skládá se z nekonečného počtu zrcadel odrážejících skutečnost do všech očí, kterými ses díval. Ve středu toho zrníčka, skrytá za zrcadly, tam je pravda.

Všichni se na ni dívají a nevidí ji. Ani ty, protože není ve tvé moci se podívat všema očima najednou, prohlédnout skrze svůj vlastní obraz v zrcadlech … Pravda není jehla v kupce sena. Každý z nás ji má stále před očima, jen se neumíme dívat. Ať se snažíme sebevíc - vidíme jen sebe a svůj vlastní odraz pravdy.“

„Jak tedy poznám lež, když neuvidím pravdu?“

„Pokládáš špatné otázky.“

„Jaká je ta správná?“

„Ta, na kterou znáš odpověď. Se lží je to stejné jako s pravdou. Pokud ti někdo lže, neznamená to, že je lhář. A čistá lež je stejně nepolapitelná jako ryzí pravda. Nesetkáš se s ní často. Na každé lži je kousek pravdy a lež ve tvých uších může být pravdou v ústech, která je vyslovila. Suuti nehledá pravdu a lež, je poslem spravedlnosti.“

„Prima, a jak poznáš spravedlnost, když nevíš, kdo je v právu? Kdo lže a kdo mluví pravdu?“

„Těžko.“

„Žertuješ.“

„O humoru nic nevím. A to jsou tvá vlastní slova.“

„Přesto…“

„My jsme ti, kdo nosí spravedlnost. Nehledáme ji, ale vytváříme. Jsme vyšetřovatelé, soudci i kati, pokud je to třeba. My jsme milost i trest.“

„Co když se zmýlím?“

„Pak s tím budeš muset žít.“

„Děsíš mě.“

„Pak to dělám správně.“

 

Flame prudce zvedla hlavu. Na obličeji měla přilepenou stránku, na které usnula. V uších jí stále ještě zněla slova vzpomínky, co se jí vloudila do snů. Před očima se jí promítla tvář Zafilien při tomto rozhovoru.

V zamyšlení se vydala zpět do svého pokoje. Po dlouhé koupeli se pečlivě oblékla a po několika dnech se opět připojila k polednímu jídlu v hlavním sále. Sestry ji přivítaly úsměvem, ale jinak její odloučení nekomentovaly. Pouze Storm se zajímala, jak ve svém pátrání pokročila.

„Ve skutečnosti nijak. Pravděpodobně se v knihách už ničeho zajímavého nedočtu.“

„Třeba nečteš ty správné,“ podotkla Velvet nápomocně. Flame pokrčila rameny, ale koutkem oka zahlédla výraz, který se Storm pokusila potlačit. Něco ví, napadlo ji okamžitě. Navenek si však udržela nevzrušený výraz a s nepředstíranou chutí se pustila do jídla.

 

 

O několik hodin později se opatrně plížila za svým dvojčetem. V duchu si gratulovala, že v tom byla ve výcviku vždycky lepší. Storm měla sice skutečně vytříbené smysly, ale poslední dobou  nějak vycházela ze cviku. Poznala to už při cvičném souboji. Jen díky vlastní zesláblosti ji mohla Storm porazit. A věděly to obě. Pouze únava ji přinutila záměrně chybovat, aby souboj ukončila.

Ještěže to Dirk neví – nejspíš by ji pak čekaly krušné dny a příslib kruté pomsty. Však, jak dopadla nedávno Velvet, když si ji Dirk vybral za cíl své odplaty, protože nevědomky ukončila jeho namlouvání dcery nového krejčího ze vsi. Celý Llavyon z toho byl na větvi.

Sledovala, jak Storm vchází do třetí věže. Ta byla většinou neobydlená. Hrad už dávno nebyl tak obydlený, jako za doby jejich babičky. Teprve po příchodu Satin se to začalo opět plnit, ale ani nyní není potřeba jej zaplnit bezezbytku. Pro osazenstvo hradu bohatě postačily dvě křídla. Tiše stoupala po schodech za ní a hloubala nad chováním své sestry. Na pár okamžiků se zastavila před dveřmi, do kterých Storm vstoupila. Nakonec je s hlubokým nádechem otevřela.

Sestru našla, jak sedí na okenním sedátku v půlkruhové místnosti a pláče. Připravená řeč jí okamžitě vyletěla z hlavy. Tiše za sebou zavřela a postoupila dovnitř. Objala Storm a ta se jí se stále hlasitějšími vzlyky schoulila v náručí.

„Omlouvám se. Poslední dobou jsem hrozně přecitlivělá,“ vypravila ze sebe, když se trochu uklidnila. „Slíbila jsem si, že jen přijdu a odnesu to. Ale jakmile jsem se ho dotkla, znovu mě to zasáhlo. Je to jako emocionální blesk, který mnou projede pokaždé, když ho vezmu do rukou.“ Při těch slovech odkryla deník, co po celou tu dobu svírala na hrudi.

Flame ho přijala a na okamžik strnula v očekávání, jak na něj bude reagovat. Nic se nestalo. Usadila se pohodlněji vedle Storm a otevřela první stránku. Velmi brzy se zahloubala do textu. Storm, opřená zády o sestru, hleděla z okna ztracená ve vlastních myšlenkách. Postupně je zahalily stíny, převládající nad slábnoucím světlem. Teprve potom se Flame probrala
k vědomí.  Ještě jednou Storm objala a pak ji za ruku odvedla zpět do obydlené části hradu.

„Krucinálfagot, ženské praštěné, kde jste se flákaly?“ řval na ně Dirk, který je potkal jako první. „Celé hodiny tady běháme jako idioti a hledáme vás po všech čertech. O Alexe se pokoušejí mrákoty a Sad u nervozity málem sežral Dereka. A to nemluvím o tom, jak vyvádí Velvet a Drake.“

„Jasně,“ odfrkla si Flame. „A ty jsi ta studnice klidu, ze které všichni čerpají, co?“ Zároveň zasténala, když ji příliš pevně stiskl. Chlácholivě ho poplácala po zádech a snažila se vymotat z jeho paží sebe i Storm, která stále byla duchem nepřítomná.

„Co je s ní?“ zeptal se, když si všiml, že Storm vůbec nereaguje.

„Bude v pohodě. Postaráme se o ni – hlavně potřebuje klid. Zaběhni za Alexem a ostatníma, ať přijdou za náma k Satin do pracovny.“

„Hej,“ zahulákala ještě za ním. „Ať tam přiberou i něco k snědku. Snědla bych krávu i s ocasem.“

Flame se Storm vpadla k Satin bez klepání a vzápětí se svezla do uctivé poklony s omluvou na rtech. Zafilien se k nim otočila, obočí zvednuté, až se ztrácelo pod ofinou. Satin měla tvář zcela bez výrazu. Jen očima se jí mihlo úlevné světélko.

„Inu, tedy vstupte,“ ozvala se a pokynula jim směrem ke křeslům u zdi.

„Omluvte nás, prosím. Poněkud jsem se zapomněla.“ Flame se ještě jednou formálně uklonila a usadila Storm na židli.

„Stalo se Storm něco?“ zeptala se Zafilien.

„Obávám se, že je poněkud rozrušená, ale věřím, že v péči svého manžela se brzy zotaví.“

„Dobrá tedy,“ pokývla Zafilien. „Jelikož jste již tady, mohu vás informovat o výsledku schůze Tribunálu. Jak jsem již řekla Satin, Tribunál byl překvapen, že se o Stormině Slibu dověděl až se značným zpožděním. I s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem a s vědomím výborné úrovně její dosavadní práce rozhodl, že se až do odvolání stahuje z aktivní služby.“

Flame se už nadechovala, ale zarazila se. V okamžení jí došlo, jak moudré a prozíravé toto rozhodnutí bylo. Pokývla tedy hlavou a pevněji stiskla sestřinu dlaň ve své.

„Dále byla důkladně prozkoumána tvá křídla. Po značném úsilí jsme na nich zjistili pozůstatky Sia. Nicméně i toto množství značně převažuje míru, kterou by mohly nasát při pobytu v Rea, aniž by se jich dotkly přímo. Z toho jsme usoudili, že schopnosti Drakea I. při tvém zajetí nezbytně musely pocházet z tohoto zdroje. Je zřejmé, že Drake I. je v současnosti ve službách Vládce Rea – Ravena. Jako takový byl vyhodnocen jako potencionálně nebezpečný pro Rae a za útok na služebníka Tribunálu a vlastní vnučku na něj byl sepsán Dekret o předvedení. Oficiálně vás tím informuji o tom, že jakmile se objeví, je nezbytné jej přivést k nám. Stejnou povinnost má také i každý suuti – ať už je v aktivní službě či ne.“

Zafilien nechala svá slova doznít v tichu místnosti. Poskytla tak sestrám čas, aby vstřebaly podanou informaci a domyslely si také její dopad. S uznáním postřehla, že ani jedna neprojevila nesouhlas nebo pohoršení.

„Tribunál také řádně projednal případné ohrožení Prvního zákona[i] v souvislosti s vaší spřízněností. Předběžně tedy bylo předjednáno omezení trestu tak, aby nebyla jeho platnost v žádném případě ohrožena. Není možné, aby v budoucnu došlo k situaci, kdy bude Flame či kdokoli z vás trestán za uposlechnutí rozkazu.“

Atmosférou projela náhlá vlna úlevy. Zvláště ze strany Flame, která se už viděla před soudem za udání, když uposlechla Zafilienin rozkaz a řekla jí vše, co souviselo s jejím uvězněním. Zároveň musela potlačit potřebu se ošít a zeptat, zda ona dostane svá křídla zpět. Zůstala však v tichu a trpělivě čekala.

„Tvá loajalita byla oceněna Flame a za vykonané služby jsi byla povýšena. Tribunál ti přiznal křídla a výsady 5. stupně. Zároveň jsem byla pověřena, abych ti tyto výsady při dalším novoluní předala. Při té příležitosti budeš mít možnost se vyslovit, zda zůstaneš nadále v aktivní službě, nebo přijmeš místo zastupujícího člena Tribunálu.“

Ticho, které v místnosti nastalo, bylo hlasitější než křik fabira.  Flame pustila Storminu ruku a předvedla precizní úklonu.

„Děkuji tobě Zafilien i členům Tribunálu, za poctu, která mi byla přiznána. S pokorou a vděkem přijmu nová křídla. O své budoucí službě pro Tribunál a Rae rozhodnu při obřadu. Dovoluji si ti jménem Llavyonu nabídnout naše pohostinství.“

Zafilien úklonu opětovala svou vlastní a s úsměvem nabídku přijala.

„Prozatím vás ponechám, abyste projednali své domácní záležitosti. Ostatní členové již nedočkavě čekají za dveřmi. Mám za sebou dlouhou cestu a přiznám se, že má výdrž již není zdaleka taková, jako v dobách mé aktivní služby v terénu.“

Satin přivolala služebné a zajistila Zafilien veškeré pohodlí. V místnosti se mezitím shromáždili zbylí členové rodiny, včetně přivolaného Sada.

Alex se okamžitě vrhl ke Storm. Chvíli tiše hovořil s Flame a pak svou ženu odnesl v náručí do jejich pokoje. Velvet, Dirk, Drake a Sad vyčkávavě hleděli na Flame a čekali na návrat Satin.

 

 

Alex posadil Storm na kraj postele a poklekl před ní. Do dlaní schoval její tváře a jemným hlazením se pokoušel ji probrat k životu.

Teprve po několika minutách na něj upřela zrak. Oči měla stále ještě zarudlé a vodnaté od prolitých neprolitých slz. S pocitem viny pohlížela na ztrápený obličej svého muže.  Přitáhla si ho k sobě a polibkem prosila o odpuštění.

„Co se stalo? Zmizely jste a nikdo o vás nevěděl. Tohle už mi nedělej. Málem jsem zešílel, když Drake nadhodil, jestli někdo nezahlédl starého knížete.“

„To je mi líto,“ pohladila ho Storm po tváři. „Neměla jsem v úmyslu být tak dlouho pryč. Šla jsem jen Flame pro knihu, kterou hledala. Ale ten příběh mě pokaždé zasáhne. Jsem přecitlivělá, ale na to si budeš muset asi na nějakou dobu zvyknout,“ usmála se.

„Proč?“ nechápal Alex.

„Protože čekám dítě.“

Alexandr zůstal jako opařený. Nevěřícně hleděl na Storm a zoufale se snažil zachytit souvislou myšlenku. Nakonec se jen opatrně zeptal:

„Víš to jistě?“

Odměnil ho svým nejkrásnějším úsměvem. „Vím.“

V zápětí už ležela na zádech a Alex na boku u ní. Líbal jí s vášní, do které chtěl vložit všechen svůj předchozí strach.

„Určitě se nic dalšího nestalo?“ ujistil se ještě naposled.

„Nic zvláštního. Jen jsem četla deník naší babičky a ten zamával mými hormony. Jsem úplně zdravá a už se od tebe nikam nehnu.“

„Prima, tak to máme o hádku méně.“

„Ty se se mnou chceš hádat?“ zeptala se Storm udiveně.

„Jistěže,“ odtušil Alex přehnaně pohoršeným tónem. „Ještě se musíme pohádat, kvůli tomu zmizení.“

„A pak se budeme udobřovat?“ zakřenila se Storm.

„Opakovaně,“ přitakal mezi dvěma polibky.

„Tak to bychom si to měli pořádně nacvičit,“ zavrněla a přitiskla se k němu blíž.

„To je opravdu báječný nápad.“

 

 

„Storm je těhotná?“ užasl Dirk, po Flamině prohlášení.

„Považoval jsi Alexe za tak neschopného, že tě to tak překvapuje?“ vyplázla na něj Velvet, která už kolem ostatních poskakovala a nadšeně popisovala, jak krásné to tu bude, až se tu konečně bude batolit nějaký ten prcek.

„Vsadím se, že to bude kluk,“ prohlásil rozhodným tónem Drake II.

„Kdepak, to já jim garantuju holčičku,“ nedal se hned Dirk a okamžitě se začali dohadovat
o výši a podmínkách sázky.

Flame se je chvilku pokoušela ještě překřičet, ale zcela marně. Satin se k ní otočila s ironickým úšklebkem.

„To jsi jim to musela říct na začátku? Teď už nic neprobereme.“

„Pchá, takhle si alespoň nedělají starosti, co s ní je. Hormony jsou ideální výmluva na její stav.“

„To je sice pravda, ale ten zbytek jim musíme říct taky,“ nedala se Satin.

Flame ji podrobila zkoumavému pohledu. „Co ty vlastně o tom všem víš.“

„Něco vím, něco tuším a něco mi stále uniká.“ Satin bezelstně pokrčila rameny a pohodlně se opřela.

Během čekání, až se sourozenci uklidní se Flame bavila pozorováním Sada. Postával v koutě s neproniknutelným výrazem. Nějakou dobu se intenzivně přetahovali pohledy. Nakonec se velmi zvolna odlepil od zdi a došel až k jejímu boku. Usadil se na zemi vedle její židle a majetnicky ji objal kolem pasu. Flame sebou při jeho doteku cukla, ale neodstrčila ho. Místo toho poposedla, aby se mohl pohodlněji přitisknout.

Teprve, když si jich všimla Velvet a ustala ve svém poskakování, ztichli i Drake s Dirkem. Všichni tři několik vteřin zírali a pak se překotně začali usazovat a dělat ‚jakože nic‘.

„Tomu se říká spojit příjemné s užitečným,“ zašeptal Sad. Neodolal a než se odtáhl, políbil Flame těsně pod ucho. Potěšilo ho, že tam stále tak citlivá, jak si pamatoval. Zdánlivě ledabyle si ještě přitáhl její dlaň na pokrčené koleno a přikryl tou svou.

Flame odpověděla bolestivým zaseknutím nehtů. Sad i tak jen přivřel oči potěšením. Ta bolest mu přišla jako nízká cena za to, že zůstala v jeho blízkosti. Začal promýšlet novou strategii, jak ji získat zpět, a tohle byl určitě nečekaný a vítaný pokrok oproti plánu.

„Takže,“ odkašlala si Satin oficiálním tónem. „Pokud jsme se už všichni uklidnili, mohli bychom pokročit. Flame si nás tady nechala zavolat z konkrétního důvodu.“

„Správně,“ navázala Flame obratem. „Ještě jednou se kolektivně omlouvám, za to zmizení, ale obě jsme se Storm ztratily pojem o čase. Důvodem je tento deník,“ ukázala na svázané listy na rohu stolu. „Patřil naší babičce a popisuje její útěk z Rea, jeho důvody, setkání se starým knížetem. Obsahuje také její neustálé obavy z vlastního otce – vládce Rea.“ Dodala ještě Flame, aby byl i Sad v obraze.

„V deníku chybí řada listů, které byly zřetelně vytrhnuty ve spěchu. Zůstala jen poslední stránka, která nám napovídá, že si byla vědoma toho, že je Raven odhalil. Což se, jak víme z vyprávěmí, skutečně stalo. Raven ji dostihl několik let po narození naší matky. Rhianninu synovi byl právě rok, když ji odvedli. To je vše, co o tom víme. V tomto směru deník nijak objevný není.“

Flame se na okamžik odmlčela a natáhla se po džbánu s vodou.

„Něco však jeho objevení přineslo. Muž, kterého si měla Rhianna se jmenoval Nathaniel.
A dám ruku do ohně za to, že se jedná o Nathaniela Crowa. Právě toho, se kterým o téměř padesát let později jednal Drake I. o sňatku Darknessine s jedním z jeho synů. Ale ani zde se spojení rodů nezdařilo. Matka se místo toho provdala za Rafaela Shadea a po jeho smrti odešla z Rae na Zemi. Čímž se dostáváme k současné situaci. Drake I. má jako trest za porušení Prvního zákona, za smrt vnuka uložen přísný zákaz zplodit jakéhokoli dalšího potomka mimo manželství. Ale dcera mu odešla, syn zemřel a manželku mu odvedli.“

„Jeden by ho mohl i litovat,“ vpadl do toho Drake II. Velvet na něho podrážděně zasyčela, ale Flame se Satin ji jednohlasně utišili. Satin jen pokývla na souhlas a mávla na Flame, aby pokračovala.

„Jeden by ho mohl i litovat – v tom má Drake pravdu. Avšak kníže nikdy nebyl žádný třasořitka. Ani si nic nenechal líbit jen tak. S llavyonskou vytrvalostí hledal způsob, jak dosáhnout svého. Spojit Ravenovu pokrevní linii s rodem Crownů. Protože to je jediný logický závěr – jediný společný jmenovatel všech jeho svatebních vylomenin. Navíc se poučil z vlastních chyb. Neriskoval další zrušitelné zásnuby, ale zorganizoval přímo svatební obřad spojení, aby zajistil svázání rodů. A přesto, že i takové spojení je při zastoupení obou partnerů zrušitelné, jistě hodně sázel na Satinin smysl pro čest a povinnost – a neošklíbej se, když všichni víme, že mám pravdu,“ zabodla v řeči prst směrem k Satin, která na ni postaru vyplázla jazyk.

„Předpokládám, že i Alex se přesně trefil s tím, že se jistě mnoho lidí snaží dostihnout našeho nového švagra, aby získali jeho podporu a minimalizovali možnost anulace. V mé nepřítomnosti padl návrh, že bychom ho měli najít. A já bych ho ráda oprášila a skutečně se za ním vydala. Pokud ho najdeme dříve, snad se nám podaří získat ho na naši stranu a Satin tak bude mít možnost ho poznat a alespoň dodatečně se rozhodnout, zda je vhodným kandidátem na druha llavyonské kanlli.“

„Je pravdou, že Flaminu teorii podporuje i zjištění, ke kterému došel Tribunál, při zkoumání Flaminých křídel a které nám Zafiliem tlumočila zatím, co jste se hádali za dveřmi pracovny," přerušila ticho Satin. „Na křídlech našli stopy sia v takové koncentraci, jakou mohly získat jen při přímém kontaktu. Všechny skutečnosti nasvědčují, že se Drake I. spojil -ať už z jakéhokoli důvodu- s Vládcem Rea a Tribunál na něj vydal Dekret o předvedení.“

„To si děláš legraci,“ vydechla Velvet. „Koho tím pověřila?“

„Všechny,“ doplnila Flame. „Pověření jsou všichni. Kterýkoli – aktivní i neaktivní suuti ho potká, má povinnost ho dopravit k Tribunálu na slyšení.“

Velvetino zalapání po dechu přerušila Satin. „Aby nemohlo dojít ke střetu loajality mezi loajalitou k Tribunálu, vlastní rodině a případnému porušení prvního zákona, se Tribunál usnesl na ‚nenásilném‘ typu trestu pro Drakea I.“

„Takže – chápu-li to správně. V případě, že se tady na prahu objeví starý kníže, tak ho každá z vás musí popadnout a odtáhnout před soud?“ vytřeštil oči Dirk.

„Přesně tak!“ potvrdila Flame.

„To je mazec,“ vydechl Drake II. „A proto jsem rád, že jsem se tomuhle všemu vyhnul. Do háje – zatýkat vlastního dědečka. To už je moc i na naši rodinku.“

„Kdy vyrazíme?“ ozval se poprvé Sad.

Satin se poškrábala na obočí a dlouho si Sada zpytavě prohlížela.

„Vyrazíte jakmile Flame dostane svá nová křídla. Ona sama si zvolí průvodce. Ponechávám svůj osud momentálně v jejích rukách. Storm samozřejmě zůstane s Alexem zde. Vy ostatní si to proberte mezi sebou a domluvte se s Flame. Pravidelně mi budete podávat zprávy a já si mezitím ujasním, co s tím zmatkem pak udělám.“

Satin se zvedla za stolem a přejela naposled své sourozence pohledem. „Tak hybaj, porada je u konce a do snídaně nechci nikoho ani vidět!“ zavelela a mávnutím ruky je popohnala v odchodu.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, hmátla po deníku a z vlastní skryté schránky ve zdi vytáhla hrst listů a vložila je na prázdná místa, kam dokonale zapadly. Poté deník ovázala a deník ukryla zpět. Naposledy přejela prsty přes otevírací mechanismus, než jej zničila. S bolestným i úlevným povzdechem vyšla z místnosti a vydala se do svého pokoje.