Elf a čarodějka - Záchrana draků (část osmnáctá)

18. Kapitola

   Po několika hodinách chůze se dostali k úpatí hory. Slunce bylo v poledni, jak Eris předpokládala. Všichni do jednoho byly unavení, Sean musel připravit ohniště, aby se naobědvali. Arosu zatím přivázali ke kmeni, aby jim neutekla.

   „Co bude vůbec k obědu?“ zeptá se Arosa.

   „To, co ulovíme!“ odsekne ji Eris. 

   Aby s ní nemusela trávit čas, vzala si luk a šípy. V lese mohla normálně přemýšlet nad tím, jak může vevnitř vypadat elfský hrad. Dlouho bloumala lesem, když uslyšela zašustit křovisko. Nejprve se lekla, ale když vyběhl ze křoví zajíc, rychle vzala jeden z šípů, natáhla ho na tětivu a vystřelila. Trefa.

   Vrátila se z lesa k ohništi, dala zajíce na ohniště a začala ho opékat. Pozorovala Arosu, jak se rozhlíží po okolí, jako by něco, nebo někoho hledala. Eris se dívala jejím směrem. Hledala něco neobvyklého. Na chvíli přestala otáčet zajíce, protože zahlédla něco ve křoví. Podívala se tam pořádně a uviděla žlutě zářící oči, které upírají zrak někam před sebe. Podívala se stejným směrem a uvidí tam Seana, zrovna trénoval nové útoky s mečem. Raději vůbec nekřičela, aby neupozornila Arosu, že si ho všimla a pomalu nahmatala meč. Vstala, šla směrem k Seanovi, vytáhla meč a upozornila ho na svoji přítomnost.

   Když si jí konečně všiml, šel k ní. Byly od sebe na deset kroků, když se neočekávaně Eris otočila a vběhla do křoví. Seana to totálně zaskočilo a než se dokázal vůbec pohnout, všiml si, proč se to děje.

   Dívka vběhla do křoví, aby ho zachránila proti skřetovi, který na něj mířil šípem. Eris se při boji nešikovně zranila. Skřet vytáhl svůj meč a řízl jí do boku. Z rány se začala řinout krev. Měla toho právě dost, rozmáchla se mečem a vrazila mu ho přímo do srdce. Vybelhala se z křoví, ztratila rovnováhu a spadla na zem. Někdo k ní přiběhl, ale Eris měla všechno rozmazané, až se jí zatmělo před očima. Omdlela.

* * * * * * * * * *

   Pomalu přicházela k sobě. Měla pořád rozostřené zornice, viděla jen špatně. Po několika minutách se jí zrak zlepšil. Posadila se, hned se chytla za ránu na boku. Hrozně jí to bolelo.  Ránu měla obvázanou, ale byly otevřená. Krvácení se nezastavilo. Neměla sílu si to vyléčit, zvláště ne teď. Rána na boku byla povrchová, ale hrozně bolela.

   „Jsi v pořádku?“ ptá se ustaraně Sean.

   „Ne, je mi naprosto skvěle,“ odsekne mu Eris.

   „Promiň, jen jsem se zeptal,“ řekne trochu překvapeně Sean.

   „Ne, ty promiň. Právě jsem se probrala a opravdu mi není moc dobře.“

   „To je v pořádku, já bych se cítil stejně.“

   Zvedla hlavu, usmála se a on jí k sobě přitáhl. Eris byla hrozná zima, ale v Seanově náruči jí bylo teplo. Hlavu si dala na jeho hruď a poslouchala údery jeho srdce. Pomalu začala znovu usínat, když jí došlo, že nezahlídla Arosu.

   „Ehm Seane, kde je Arosa?“

   „Dělala potíže, tak jsem jí.... ,“ Sean to chtěl vysvětlit, ale Eris ho přerušila.

   „Co jsi s ní udělal?“

   Sean se usmál a řekl: „Eris nech mě tu větu prosím dokončit.“

   Eris sklonila hlavu. S červenala jako rajče a hrála si se zapínáním Seanovi vesty.

   „Promiň mi. Jenom jsem se lekla, že jsi jí něco udělal.“

   Sean se na ni podíval zvláštním pohledem, ale nic neřekl.

   „Já vím, mělo by mi to být jedno, ale není, nevím proč.“

   „Hm, to je zvláštní.“

   „To ano. A co jsi tedy udělal s Arosou?“

   „No, jak jsem řekl, dělala potíže a tak jsem jí praštil. Upadla do bezvědomí. A protože se tu   ukrýval ještě jeden skřet, zabil jsem ho a Arosu jsem přesunul dál od ohně, ale tak, aby jsme na ni viděli. Pokud se soustředíš, uvidíš támhle u stromu nehybnou postavu.“

   Eris se tedy soustředila, co nejvíc mohla, zanedlouho uviděla postavu daleko od ohně, kde na ní nedopadalo skoro žádné světlo.

   „Jak dlouho se už nehýbe?“ zeptá se náhle Eris.

   „Pár hodin, možná víc,“ odpoví zmateně Sean.

   „Kam jsi jí to vlastně praštil?“

   „Do hlavy, rukojetí meče.“

   „Hm, to je zvláštní.“

   „Co?“

   „Nevím, ale myslím si, že pokud tě někdo praští, probereš se tak po hodině, maximálně hodině a půl, ale ne tak pozdě. Půjdu se na ní podívat, jestli se něco neděje.“

   Sean se na ni zmateně díval. Když Eris vstávala, trochu sykla a chytla se za bok. Muselo jí to hodně bolet.

   Sean se na ni díval, jak se pomalu sune k Arose, sklonila se k ní, podívala se jí do obličeje a ztuhla.

   „Co se děje?“ptá se Sean.

   „T-to-to není Arosa. Je to náhražka.“