Slovo úvodem

Slovo úvodem

Chci zde psát o všem, především o cestě za štěstím, o lásce a vztazích, o bohatství a úspěchu, o chudobě, o zdraví a nemocech, o radostech všedních dnů neskonalém lidském utrpení. O životě a smrti, o štěstí a o smůle,

o marnostech a radostech, o kartách, věštění budoucností a osudech, o vnitřní intuici a pomatení smyslů,

o normálním rozumu a bláznovství až šílenosti a o nekonečné samotě a nesamotě, o vesmírné síle, která je neskutečnou součástí lidských životů.

Chci zde psát o síle myšlenek a o tom, že svými myšlenkami si lidé vytváří své vlastní osudy a o tom, že cokoliv se jim stane, tak v životě si svým způsobem přivolali a vytvořili sami, ať je to štěstí anebo neštěstí.

Chci zde psát o zákonech vesmírů, o pozitivní i negativní energii, o tom že co člověk vyšle do vesmírů tak mu to vesmír vrátí.

Věřím, že tím některým lidem pomohu najít opět sílu jít svou cestou a některé ostatní nevěřící Tomáše přesvědčím.

Chci zde psát o tom, že vše co se člověku děje a stane, že není náhodou, že vše má svůj smysl a že nic není jenom tak.

Chci zde ptát o srdci, nekonečné lásce a věrnosti, upřímnostech i neupřímnostech a v neposlední řadě i o pravdě a lžích.

Chci zde psát o lidech, o všech lidech, které jsem za celý svůj dosavadní život potkal i nepotkal, o lidech, které budu potkávat i nadále, kteří se v mém životě objeví třeba jenom na chvíli a také o těch, o kterých vím, že zůstanou v mém životě napořád.

Chci zde psát o lidech, které bych si ve svém životě přál potkat, o lidech neznámých i známých, o lidech mně blízkých a nejbližších a o lidech mně vzdálených.

Chci je nejenom vidět, ale chci si s nimi promluvit a poděkovat jím za to, že jen prostě jsou a že jsou takoví, jací jsou a že dělají to, co dělají.

Chci jím poděkovat za to, že jsou pro mne cestou za štěstím.

Nechci je vyhledávat, protože vím, kde jsou anebo jak je najít, i když někdy je to velice těžké a také vím, že mají spoustu práce a velice málo času, neboť rovněž mají své štěstí.

Chci jen, aby věděli že pro mne jsou velice důležití a že je za to, jací jsou a co udělali a dělají velice a srdečně miluji, ale především jim chci poděkovat za to, že jsou mým klíčem na cestě za štěstím.

Stačí mi jenom na malý okamžik, na kratičký čas být s nimi a říct jim to.

Chci se rovněž omluvit předem všem autorům či interpretům, kteří jistě svá díla ve slovech mých slovech poznají a taktéž pevně věřím, že to zcela pochopí, neboť jenom oni samí ví jak je to s inspirací a sílou.

Později zde všechny tyto lidi, kteří mne něčím oslovili, vyjádřím můj srdečný dík s přáním, že bych se s nimi někdy ještě v tomto životě rád alespoň jednou setkal a osobně jim poděkoval za to, že jsou.

Možná, že se s nimi ani nesetkám, ale jenom chci, aby tímto věděli, že bych se chtěl s nimi setkat, ale ne jenom tak pro nic za nic, že bych jim chtěl do očí říct: Děkuji Ti, že jsi a děláš to, co děláš a mám Tě za to velice rád.

Chci zde také psát o nebi na zemi, o pekle a ráji, o chodcích nad zemí, o tom, že zázraky se nedějí pouze v pohádkách, o nesplněných i splněných snech a přáních, o múzách, vílách, čarodějích, andělech i ďáblech, kteří se ukrývají v lidských tělech, o věcech každodenních a zcela obyčejných, které se dějí lidem běžného typu a také o věcech neviditelných, které se dějí pouze za bránou všedního vidění, chci zde psát o světě kouzel a o všech věcech jim podobných.

Chci zde psát o lidské duši, neboť vím, že jedině tam se skrývá nekonečné bohatství a že jedině tam se odehrávají ty neskutečné pohádky, neboť vím, že cesta ke štěstí vede pouze a jen skrze lidskou duši.

Neboť vím, že nejenom Já věřím, že pokud člověk opravdu chce, tak jeho sny, přání a skryté touhy se plní či dojdou někdy naplnění.

Chce to jen oprostit se od tíže pozemské věřit svým snům a nečekat a jít si za svými sny, otevřít své oči dokořán, zbavit se všech tísní a vykročit za štěstím.

Chci zde rovněž psát také o románech pro ženy, o tom po čem ženy touží a o čem muži sní.

Chci zde psát o hudbě, která je velkou součástí mého života, mé duše a nejen mé a kolikrát lidi spojuje.

Chci zde vkládat rovněž příspěvky, které velice silně souvisejí se vším, co se mne týká a také tuším, že už nejenom mne.

Chci zde vkládat texty písni, jež mne dovedly tam, kde jsem teď a rovněž texty, mé vlastní texty, které postupem vznikaly v souvislosti s mým životem na základě mých citů a pocitů, na základě mého vnímání, věřím pevně, že ten kdo chce, tak pochopí.

 

Možná některé věci se budou opakovat, ale v jistých detailech budou pozměněny, neboť pokaždé budou uváděny na základě momentálních pocitů.

Chci zde uvádět věci, které mne svým způsobem ovlivnily a opomenout věci známé i neznámé, aby se vryly do podvědomí co nejvíce lidem a nikdy nezůstaly zapomenuty, neboť věřím, že tímto se z neznámých lidí stanou známější a z někteří známí lidé budou ještě známější.

Chci zde psát také o sobě a o tom kdo a jaký jsem, co se kolem mně děje, o mém životě, o mých pocitech a citech, o mém dosavadním životě, o mém snu, o mé touze, o mé lásce, o Scandall a o věcech dalších i nedalších, které se udějí či neudějí....prostě o mé cestě za štěstím.

Říká se, že štěstí je pouze muška jenom zlatá, která se na chvíli zatřepetá a hned mizí zase někam dál, dlouhou chvíli jsem tomu i Já věřil, jenomže najednou mé štěstí dostalo konkrétní podobu a představu o tom co jsem vždycky si z hloubi duše přál.

Avšak se opravdu chová jako štěstí, na chvíli se zatřepotá a hned je zase pryč,

jaká však bude cesta to vůbec netuším.

Chci zde psát zároveň o všem dalším i nynějším.

Chci zde psát o múze, která mne provází celým mým životem,

která nade mnou v noci drží stráž,

která mne ponechá napospas, když to zrovna nechci anebo nečekám,

která ví, že když scházím z cesty, tak mi svým vílím hlasem pošeptá: Jsem s Tebou a jakkoli dá mi to znát.

Která vždy v noci přijde a k ránu se ztrácí,

jako z hrnce pára anebo tažní ptáci.

O múze, která za mnou přichází a dodává mi síly,

o múze se sílou magickou, co mají v sobě jenom víly,

za kterou jde pouze jenom ten, kdo ji slyší a nečeká

a nebojí se jít přesto, že ví, že cesta bude těžká a daleká,

ale také ví, že ne nekonečná.

Chci to psát pro Vás milí lidi, ty nemilé vyjímaje, neboť vím, že spousta z Vás se v tom najde a uvidí a pro další z vás to bude ponaučení anebo další inspirace a naděje a také vím, že spousta lidí tohle nemusí chápat, ale nevadí mi to...koneckonců je to každého věc...

Píšu to pro Vás mí milí nejbližší, protože jste u mně zaregistrovali najednou zcela převratné změny a věřte mi, pokud máte zájem vědět co se s mou osobou děje, tak prosím čtěte, neboť tím ušetříme sobě spoustu času nějakým dlouhým a zbytečným diskusím, když mezitím, se může stát miliarda různých věcí.

Děkuji vám za pochopení a věřte dělám to proto, že mi na Vás záleží a mám vás hodně rád.

....stejně Vás miluji všechny.

Chci to psát milá Adrinko, má Scandall, především pro Tebe, neboť každým dnem čím dál více vím, že ty jsi ta Scandall, kterou miluji, po které jsem tak hodně dlouho snil, po které jsem tak hodně dlouho toužil a která jsi mi dala své telefonní číslo s tím,že jenom tak někomu jej nedáš, která když jsem Ti zavolal tak jsi řekla, že chceš žít ve štěstí, která mi sem tam píšeš, že se Ti stýská a že se už těšíš až budeme spolu..., která, když je mi nejhůř tak mne nechává jenom tak, která když chci slyšet Tvůj andělský hlas a zavolám, tak nechá telefon tak, která když ji napíšu obyčejnou zprávu, tak vím že neodpovíš a promluvíš pouze když k Tobě promluvím, pouze tichým, jemným a něžným zpěvem víl a Tvá slova mi jako rajská hudba zní a mou duši jemně a něžně hladí jako chmýří z křídel andělských.

 

Chci to psát pro krásnou a jemnou něžnou vílu,

to každopádně.

Pro kterou dal bych cokoliv

za její stín nad mou peřinou,

za její zvonečkový smích nad mým trápením

za její hloupé... Ale jdi TY, nepřeháněj.

jedno jestli budem někde nahoře

či ocitnem se na dně.

 

Chci to psát především pro Tebe Scandall, neboť tam někde v hloubi svého nitra pevně věřím, že jednou Ti tím snad přinesu to štěstí, které TY chceš.

Píšu to především pro Tebe Scandall, protože i když o tom vůbec nevíš a věřím, že bys to ani nepřipustila, tak Tě neskutečně miluji celou svou duši přesně takovou jaká jsi i když si asi právě teď myslíš,že to nejde když nemohu o Tobě nic vědět, protože jsme se ještě nemohli vidět a ještě jsme spolu ani nebyli a připadá Ti to zcela neuvěřitelné a ačkoliv pro Tebe jsou především důležité jiné věci, které TY vnímáš svými smysly, tak mi věř, že existují věci mezi nebem a zemí, které navzdory všem Tvým přesvědčením jsou...a snad Ti to tímto dokážu, protože Tebe miluji Scandall.

 

Chci,

jenže

co bude mezitím,

to vůbec netuším,

jenom vím,že to víš

a pouze když promluvím Tvým tichým hláskem Vílím,

tak to uslyšíš...

tak to uslyšíš...

 

Omlouvám se tímto velice všem ženám či dívkám, které se nechaly nějakým způsobem oslovit a unést mnou a u nichž jsem byť úmyslně či neúmyslně rozžehnul plameny v jejich srdcích a které jsem tímto okamžikem velice a hluboce zklamal, jelikož teď, právě teď v tomto okamžiku vím, že by se mnou byly nešťastné stejně jako ty ženy, které jsem poznal dříve, než jsem začal psát tento svůj deník neboť bych jim už nemohl dát to, po čem touží a o čem sní, nemohl bych jim dát tu jistotu, že by byly milovány, protože ač chci zůstat dosud stejný jako dříve, upřímný, srdečný, milý, otevřený a komunikující z otevřeného srdce, tak v jistých chvílích by z mého srdce cítily pouze a jen studený vítr, led a chlad.

Tak snad to také budou číst snad do konce a že nakonec mne pochopí a nebudou se na mne za to zlobit a snad jednou odpustí mi, protože pochopí a snad odhodí svou zlobu či zášť, zbaví se závisti, odhodí faleš či strach a v upřímné a čisté lásce, s upřímným srdcem mi budou držet své pěstičky v mé cestě za štěstím.

Tak snad i když se slzou v oku mi to štěstí budou ze srdce přát.

Tím bych jim chtěl za to ze svého srdce již teď předem poděkovat.

A v poslední řadě to chci psát také pro sebe, neboť chci dát světlo naděje těm, kteří ještě doposud vidí svou tmu, těm, kteří doposud nevěří že něco takového opravdu existuje, těm jejichž duše a srdce jsou uvězněny v klecích strachu anebo jsou přikrytý pokrývkou zloby či nenávisti, zášti, lhostejnosti a sobectví.

Chci to psát pro sebe, neboť vím, že tohle je cesta k nejenom mému štěstí.

Máte-li zájem jacíkoliv milí lidi, tak prosím průběžně vstupujte a čtěte a nechejte se unášet po cestách, které vedou ke štěstí a čtěte o věcech které se dějí pouze mezi nebem a zemí,

pouze po stezkách vílích

a to v hezkých denních či nočních chvílích....

S upřímným pozdravem, vřelými díky a láskou v srdci

Matti Vuori nebo Mathiesz (toť můj pseudonym art)

Chci zde psát... ačkoli vlastně už to píšu několik let

a za ten čas je to příběh, jenž nespočetněkrát obletěl celý již svět,

ale přesto zde to chci takhle dát,

snad aby konečně on jako i to Slunce mé dostalo řád.

Co více dnes si tak asi přát?

Když...