kapitola I. Vzhůru do Paříže! , část 7. Avšak tebe, občánku, stejně zaujala ta kráva, n´est-ce pas?

 

Dobrá, má se to takto : průvod zatarasila obrovská kráva a ať dělali co dělali, nemohli ji dostat pryč. Objevil se bodrý starosta.

 

Nejprve mu to přišlo velice legrační. Postavil se majestátně před krávu a rozšafně zvolal :

"Zvíře, přikazuji ti z moci úřední, abys vyklidilo cestu!"

 

Kráva přežvykuje jetel a tupě zírá.

Starosta tedy přitvrdil:

 

"Krávo, uposlechni příkazu, jinak tě budeme muset zatknout!"

 

Kráva však stále nic. Ani to s ní nehnulo.

Občané se smáli jako pominutí a starosta, smíchy sotva popadaje dech, si vykasal rukávy, popadl krávu za rohy a snažil se ji vytlačit. Marně.

 

"Starosto, na ňu musiš jináč"

"Starosto, odláké ju něčím!"

"Tak prostě jeďte, šak ona uhne!" ozývalo se ze všech stran.

 

"Tak a dost, nebrat žádné ohledy!" rozčilil se starosta a půjčil si od nejbližšího sansculotta píku.

"Starostó, já do ní strčím, počkej, jak pomaže, já to řikám porád - strčíme do ní píkou a ty hned že ne, že by se splašila!" povídá na to on.

 

"Starostovi se neodmlouvá." pravil starosta, popadl píku a odvážně s ní popíchl krávu do zadku.

"Bůůůůůůů!" zabučela rozhořčeně kráva, vzejala se málem jako kůň , nasupeně odfrkla a než se kdokoli stačil nadát, vrhla se na nebohého starostu, který když spatřil, jak se na něj žene šest metráků živé váhy zpanikařil a vykřikl :

"Pomóóc!"

 

Všechen lid byl připraven za svého starostu i život položit a tak se mu obětavě vrhl na pomoc. To byla mela! Rozdurděná kráva začala starostu honit, ten se nakonec vzmužil, protože si řekl, že si nehodlá utrhnout ostudu a pustil se s píkou proti ní.

 

"Co to tu děláte?! Hééééj, to je moje kráva! Ty holomku, deš na ni s píkou?!" ozval se kdosi a přetáhl starostu metlou po zádech.

 

"No dovolte, občane?!" zařval starosta a majitel vida, koho to přetáhl, zmateně vykoktal, že se hluboce omlouvá, ale že mu utekla kráva a že když viděl že kdosi...To kráva mezitím začala dorážet na poslanecký vůz a tak ji shromážděné davy, napůl rozhořčeně, napůl pobaveně, tahají pryč, občanka Bastiaková ječí, Marie-Janetta pláče, poslanec křičí : "Jedeš, ty potvoro! ", kráva se náhle otočí a zamíří si to rovnou na nicnetušícího starostu, ducne do něj zezadu, starosta vyjekne, zaúpí, chytí se za zadnici a proklíná ji až do desátého kolena, předseda tribunálu se neudrží a hrozí:

"To ti přijde draho, budeš předvolána před soud za napadení osoby úřední!", kráva mezitím vběhne do průjezdu, dav za ní, chvíli se tam mezi sebou melou a za chvíli - světedivse - vyvádí starosta krávu triumfálně ven, spoutanou v prazvláštním chomoutu - jeho vlastní tříbarevné šerpě, občané se chechtají, občan Bastiaque volá:

"Jistě v daleké Paříži neznají města, kde mají tak neohroženého starostu!" a Gérard se směje, až slzí a říká si:

 

"Tak tohle mi bude v Paříži chybět!"