Do you remember me?

POHLED HARRYHO

Tolik mi chyběla. Celé prázdniny, jsem v hlavě neměl nic jiného, než jen ji. Po celou tu dobu, jsem pevně doufal, že se opět probudí, a bude stejná jako dřív. To, se ale bohužel neděje.

Právě si balí, aby mohla zítra odcestovat do Irska, a tam studovat. Sice tam nechce, ale nemůže s tím nic dělat. Řešilo se to celou dnešní a včerejší snídani, ale její táta nepovolil. Dokonce se jí zastali i kluci. Nejvíce Louis, ale to se dalo čekat. Jsou to nejlepší kamarádi. Má s ní vztah, který já mít nikdy nebudu. Zná ji více, než kdy budu já. A to mě na tom štve nejvíce. Sice vím, že má přítelkyni, ale i tak žárlím. Chci ji mít jen pro sebe, což se samozřejmě, asi nikde nestane, ale to neznamená, že se jí to nepokusím říct.

Dříve jsem si myslel, že na to mám spoustu času, ale pak jsem zjistil, jak jsem se mýlil. Podruhé, jsem už ale nechtěl, udělat tu stejnou chybu. Kdybych jí to neřekl do zítřka, objela by a našla si ve škole nové kamarády. Určitě by si našla i přítele, bodejť by ne, tak hezká holka jako ona nemá se seznamováním potíže. Moc dobře totiž vím, že se líbí spoustě kluků. Což se mi samozřejmě nelíbí, ale nemůžu s tím nic dělat. Nevlastním ji a bohužel nejsem ani nic víc, než jen pouhý kamarád. Jsem rád, že aspoň něco, ale je to zatraceně málo. Teda pro mě.

To je ten rozdíl, mezi mnou a Louisem. Jemu to stačí. To je ta věc, co jsem nikdy nepochopil. Říká se, že z kamarádství může vzniknout láska, ale z lásky přátelství ne. Což je úplná blbost. Kolikrát jsem se s nějakou holkou vyspal, a teď jsme kamarádi.

Konec přemýšlení. Musím jí to jít říct. Hned teď. Ale co když, mě odmítne? Nebo se vymluví, že by nechodila s bratrovým kamarádem…pane bože Harry! Nemysli na to a prostě se jen zvedni! Nikdy, pamatuj nikdy, si se nebál, jít za nějakou holkou! Jasně, ona není jako ostatní holky, ale pořád stejné pohlaví. No tak, tohle přece zvládneš. Nejsi žádný srab!

Nakonec jsem přece jen vstal, ale to už jsem upoutal Zaynovu pozornost. Dneska jsme totiž byli opět u Nialla a všichni seděli v jeho pokoji. Kluci hráli kulečník, ale já jen tupě zíral do mobilu, aby to nebylo moc nápadné a přemýšlel o Emily.

„Kam pak?“ divil se, když jsem se blížil ke dveřím, co vedou pryč z pokoje. Už zbýval jen malý kousek a za ním, se krčily Emiliiny dveře. Božínku, já tak snad ani nedojdu!

„Já…,“ nevěděl jsem, zda mám klukům prozradit svůj plán. Nikdy jsem jim v ničem nelhal, takže bych neměl ani teď, ale tohle je závažná věc. Vlastně, to že miluju Emily, ví jen Louis, a nikdo jiný. Neměl jsem odvahu, to ještě někomu prozradit. Takže z toho vzniklo naše malé tajemství. Ale zase co když jim to řeknu, ale její bratr mě za ní nepustí? Přijde mi, že je to věc, za kterou, se musí riskovat. Teď, nebo nikdy! „Jdu za Emily“

Hned, co jsem to řekl, se na mně otočil Louis a ve tváři se mu objevil úsměv, který patřil mně. Tvářil se hrdě a mě hned došlo proč. Myslel, že jí jdu všechno říct. Samozřejmě jsem to plánoval, ale věděl jsem, že se nic takového nakonec nestane. Už teď začínám pochybovat, zda je to dobrý nápad, ale alespoň, se o to pokusím.

„A proč to?“ divil se Liam. Nejprve se podíval na Louise, a poté zpátky na mně.

„Nemůžu?“ mezi obočím se mi objevila malá vráska, která tam vždycky přistane, když se na někoho zamračím. Zajímalo by mně, proč se tolik ptá.

„Klidně jdi, ale jestli jí ublížíš, budeš mít, co dělat se mnou!“ Zamračil se na mně Niall a mě hned došlo, jak myslí, to ublížit. Myslel, že se s ní chci vyspat a poté ji odhodit. To bych jí ale nikdy, opakuju nikdy, ne udělal.

Podíval jsem se na něj, a opustil pokoj. Než jsem došel k dalším dveřím, přemýšlel jsem, co jí vlastně řeknu. Nemůžu jí hned říct, že ji miluju, jako ještě nikoho, ale zároveň to taky nemůžu do nekonečna protahovat. Dobře, tohle nějak zvládnu!

Zaklepal jsem na dveře. „Dále“ ozval se její sametový hlas a já polkl. Připravil jsem se na nejhorší a otevřel dveře.

POHLED EMILY

Zrovna jsem si vytahovala spodní prádlo, když se ozvalo zaklepání. Nechala jsem ho tedy ležet na posteli a usedla na koženou kostku před ní.

O chvíli později se otevřeli dveře, a v nich stál ON. Nechápala jsem, co tu dělá, protože se se mnou nebavil, ani když jsme byli v jedné místnosti. A ještě ke všemu, vypadal zaraženě!

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se zdvořile. Nechtěla jsem, aby věděl, jaké pocity ve mně vzbuzuje. Když jsem byla blízko něj, celá jsem se klepala a začala se mi motat hlava. Nesnášela jsem tyhle příznaky, ale bohužel byly časté. Není divu, byl tu skoro pořád.

„Já… potřeboval bych s tebou mluvit“ došel až ke mně a posadil se na kraj postele. Jeho pohled na chvíli zklouznul k modré podprsence, která ležela na posteli, ale brzo ho vrátil zpět na mně. Cítila jsem, jak mi cuká v koutcích, ale snažila se to nedat najevo. Ještě to tak! Určitě to není poprvé, co vidí dámské prádlo.

„A o čem?“ usmála jsem se na něj. Bylo mi to divné, ho mít u mě v pokoji. A to jsem se snažila nemyslet na to, že jsem tu s ním sama. Nikdo jiný tu nebyl a já začínala mít divný pocit. Bohužel bezdůvodně. Přece to není žádný úchyl, co by mně znásilnil. To by se s ním bratr určitě nebavil.

"Chci ti něco říct,“ Podíval se na mě s očekáváním. Neměla jsem vůbec tušení, kam tímhle směřuje. A nelíbilo se mi to. Zítra ráno odlétám do Dublinu a musím si dobalit. Nemám čas, se tu s ním vybavovat. Potřebovala jsem, aby to trochu urychlil. Aby se konečně vymáčknul. Zároveň, jsem na něj, ale nechtěla tlačit. Když mi něco potřebuje říct, určitě to udělá i bez mé pomoci. „Já-“

Když se to konečně pokusil doříct, vyrušil ho hlasitý hluk. Poté se otevřely dveře a dovnitř vpadl Louis. Vypadal, že někam pospíchá. Ve tváři měl omluvný výraz a v rukou mobil. Teď jsem se v tom už totálně ztratila. Chce mi snad Harry říct něco, co souvisí s Louisem?

„Já se moc omlouvám za vyrušení, ale volal Paul. Musíme okamžitě do studia. Potřebujeme dozpívat tu novou písničku“

Harry si jen naštvaně odfrknul a došel ke dveřím. Než opustil můj pokoj, otočil se mým směrem a Louis mi dal pusu na tvář. Harry okamžitě zrudl a bleskem opustil můj pokoj. Jsem snad paranoidní, nebo se tu něco děje?!