Ošetřovatelka - III.

III.

                    Bylo devět hodin ráno a Lauren už měla za sebou spoustu práce. Právě stála v kuchyni, nebo alespoň v tom, co kuchyň mělo představovat a připravovala pro svou klientku snídani.
     ,,Haló!“ uslyšela od hlavních dveří. Položila nůž, kterým loupala jablko a šla ke dveřím.
 ,,Dobré ráno, paní Joanno,“ pozdravila ji Lauren.
 ,,Dobrý den Lauren, jaká byla první noc?“
 ,,Náročná. Byla zima a paní Traidová pořád něco volala ze spaní.“
 ,,A co volala?“
 ,,Netuším, přišlo mi, jako že to bylo polsky.“
 ,,Polsky? Zvláštní. Jinak všechno v pořádku?“
 ,,Ano. Je umytá, převlečená, má nově ustlanou postel, učesala jsem jí, dostala léky a teď jí dělám snídani.“
 ,,Já jí vždycky nalámala kus chleba do kávy se studeným mlékem.“
 ,,Vážně?“ zeptala se Lauren a jen když si představila rozmočenou housky se studeným mlékem, tak se jí zvedal žaludek. ,,No, jsem pro vydatnou snídani.“
 ,,To je v pořádku. Jen jsem se zašla podívat, jak jste tu noc zvládla. Nepořebujete s něčím pomoc?“
 ,,Ne, ani ne. Děkuji.“
 ,,Není za co. Prý se sem přijede podívat doktor.“
 ,,Dobře, budeme ho čekat,“ řekla Lauren a hned jakmile Joanna odešla, tak dodělala snídani a šla za svou klientkou.
     ,,Tak, paní Traidová, udělala jsem vám velkou snídani,“ řekla Lauren a postavila před starou paní tác s jídlem.
 ,,To nesním,“ povzdychla si stařenka.
 ,,Když si dáte od všeho trochu, tak se zlobit nebudu. Pomůžu vám tím, co říkáte?“ zeptala se Lauren a paní Margarete se snídaní pomohla. Po té jí namíchala koktejl v podobě infuze s vitamíny a minerály.
     ,,Co byste chtěla dělat? Co třeba si číst? Nebo bych vám klidně mohla číst já,“ nabídla Lauren své klientce a v tom se ozval příšerný zvuk, kterého se Lauren polekala. Byl to domovní zvonek. ,,No vidíte, máte návštěvu,“ řekla Lauren a šla otevřít.
 ,,Dobrý den. Vy budete slečna ošetřovatelka, že? Já jsem doktor Morgan starší. Včera jste byla u mého syna,“ představil se muž přede dveřmi.
 ,,Lauren Millerová, dobrý den pane doktore. Pojďte dál.“
 ,,Jak se jí dnes daří?“
 ,,Já si myslím, že celkem dobře,“ řekla Lauren a podala doktorovi podrobné hlášení o stavu své svěřené seniorky. Lékař se na Margarette Traidovou podíval, v rámci možností si s ní popovídal, neboť Margarette rozhodně nebyla babička, která by si se svým okolím ráda povídala. Na odchodu dal lékař Lauren ještě pár rad a pokynů a pak ji tam zase nechal samotnou.

          Být v tak velkém domě nebylo pro Lauren nic jednoduché. Ze svého městského života byla zvyklá na malý byt, ze kterého když vyšla, měla kolem sebe další domy, obchody a také spoustu lidí. Tady, ve vesnici Sunnyflowersvillage bylo vše velmi daleko a dům byl velmi rozlehlý.
 ,,Paní Traidová, můžu pro vás ještě něco udělat?“ zeptala se Lauren po obědě, když se Margarette rozhodla, že si na chvilku zdřímne.
 ,,Je mi zima,“ řekla Margarette.
 ,,Jo, v tomhle ledovém paláci se ani nedivím. Chtělo by to sem dostat trochu slunce, nemyslíte? Jak dlouho už jste nebyla na čerstvém vzduchu?“
 ,,Nepamatuju si,“ řekla unaveně Margarette.
 ,,Tak fajn. Vy si teď zdřímnete, já vám dám ještě jednu deku a přiložím vám a až se vzbudíte, tak vám sem zkusím dostat trochu slunce,“ řekla Lauren a jak řekla, tak taky udělala.
Z okna zve svém pokoji viděla na pootevřené dveře do stodoly, takže hned jak obstarala Margarette, tak vyšla z domu ven. Prudké polední slunce ji na několik okamžiků oslepilo, ale její tělo na prudké slunce reagovalo příjemně. Každá její zmrzlá buňka hltala sluneční paprsky.
Lauren vešla do stodoly, kde byla spousta zřejmě již nepotřebných věcí. Starý rozbitý nábytek, pytle s nějakým oblečením a spousta strojů a náčiní na zahradničení a obdělávání půdy. Lauren se tím vším prohrabala, dokud nenašla hrbě a zahradní nůžky. Ty sice byly poněkud zrezlé, ale to Lauren nevadilo. Hlavně, že stříhaly.
Došla pod Margarettino okno a s hráběmi vztyčenými k nebi se pokoušela strhnu z okolí okna všechen břečťan.
Ten byl ale silný a Lauren se její záměr nepodařil. Naopak, vyplašila hnízdo nějakého polétavého hmyzu a ten kolem ní začal zběsile létat a bzučet. Lauren vyběhla z houštin u domu na příjezdovou cestu a máchala okolo sebe rukama.
   ,,Hej! Co se stalo?“ chytil ji za ruce William a Lauren se ho šíleně polekala.
 ,,Co tady děláš?“ Zeptala se ho udýchaně.
 ,,Mám tě sem přijet zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Vidím ale, že ti za jednu noc pořádně hráblo.“
 ,,Chtěla jsem stáhnout ten břečťan z toho okna a vyletělo na mě spoustu nějakých hnusných brouku,“ řekla a a protřepala si vlasy, jestli se jí tam nějaký neusadil.
 ,,No, břečťan se sundavá většinou na zimu, když uschne.“
 ,,Já ho ale nechci sundat celý, jen kolem toho okna, protože tam nepropouští žádné světlo.“
 ,,Ach tak, tak to řekni rovnou. Pomůžu ti,“ řekl a šel do stodoly, odkud si přinesl dlouhý žebřík, na ten vylezl a ostříhal všechen břečťan kolem okna do Maragretiny ložnice.
   ,,Ještě něco?“ zeptal se William, když všechno nářadí poschovával zpět na své místo ve stodole.
 ,,Jo, pojď se mnou,“ řekla a vzala ho do Margarettiny ložnice. Tam otevřela okno dokořán. Slunce už do pokoje konečně dopadalo, ale bylo mimo Margarette. Lauren se na Williama podívala a on vznesl dotaz místo ní: ,,Přesuneme postel?“
 ,,Přesně to jsem měla na mysli,“ řekla a i se spící Margarette přestěhovali postel, aniž by stařenku probudili.

                    ,,Proč jsi vůbec přijala tohle divné místo?“ zeptal se William Lauren, když jí přivezl nákup, na který ho poslal starosta.
 ,,No, vyhodili mě z nemocnice pro nadbytečnost, tak jsem hledala nějakou práci. Ale chtěla jsem něco, kde bych pracovala podle správných postupů, tak jak já uznám za vhodné a ne tak, jak je zvyklé to dělat na tom či onom oddělení. Jsem ještě nezkažená zdravotní sestra s nadšením pro práci.“
 ,,Proto potřebuješ všechny tyhle věci?“ řekl a podíval se na nákup, který přivezl a to od ananasu, přes kýble, prachovky, dezinkfekci až po dětskou chůvičku.
 ,,Jo. Víš, mohla bych Margarette každý den umýt, nakrmit, dát jí léky a převázat rány a tím by to pro mě mohlo skončit. Jenže to já nechci. Všichni víme, že se neuzdraví, ale k tomu aby se měla lépe je potřeba víc než jen jídlo, pití a léky.“
 ,,A jak jí pomůže tohle? To je přeci pro mimina, ne?“ řekl a vyndal z přepravky právě dětskou chůvičku.
 ,,Nejen pro mimina. V tomhle slyšíš, když ti dítě začne brečet, nebo když se něco děje.“
 ,,Takže nemusíš u ní být celý den.“
 ,,No, hlavně celou noc. Jsem tu přes týden a ještě jsem se pořádně nevyspala, protože pořád chodím koukat, jestli s Margarette něco není.“
 ,,A vycházíš s ní dobře?“
 ,,Jo, dokonce mi dovolila, abych jí říkala jenom Margarette.“
 ,,Tak to máš dobré vyhlídky na novou kamarádku.“
Tuto noc se Lauren vyspala alespoň o polovinu lépe, než předchozí noci.

               Lauren byla ve vesnici už měsíc. S Margarette našla společnou řeč a změny, které v domě provedla jí prospěly. Ať už to byly pravidelné vyjížďky na posteli po obědě ven před hlavní dveře, téměř až puntičkářský úklid obyvatelné části domu, jeho prosvětlení a výměna Margarettiného pokoje za menší a přízemní.
Lauren s Margarette, svou pacientkou, byla právě venku. Margarette byla v polosedě na své posteli a Lauren seděla na zídce u schodů a četla Margarette román. Vyrušil je hluk, který způsobil přijíždějící vůz.
 ,,Margarette, dáme si chvilku pauzu. Přijel k nám pan starosta,“ řekla, když Michael Elborow vystupoval ze svého auta.
 ,,Schmutzige Schlange,“ řekla Margarette a Lauren se na ní jen podívala se zdviženým obočím.
   ,,Dobré odpoledne,“pozdravil starosta. Byl pečlivě upravený, čerstvě oholený a když se k Lauren přiblížil, tak z něj byla cítit vůně vody po holení. Na sobě měl čistě bílé tričko a k tomu měl béžové plátěné kalhoty.
 ,,Dobré odpoledne, pane starosto, copak vás sem přivádí?“ zeptala se Lauren.
 ,,Přišel jsem se podívat, jak vám to tu svědčí. Tedy Margarette, vy jste tu se svou sestřičkou úplně omládla. Vypadáte moc dobře,“ řekl až příliš teatrálně.
 ,,Du bist gaunerhaft Teufel,“ promluvila na něj Margarette Traidová německy.
 ,,Co říkala?“
 ,,Říkala genau, jako že správně, že souhlasí,“ řekla rychle Lauren a správná slova, podlý čert, si nechala pro sebe.
 ,,Věděl jsem, že Lauren bude pro vás ta nejlepší. Můžu s ní na chvíli mluvit?“ zeptal se Michael.
 ,,Jen běžte, já si to přečtu sama,“ řekla Margarette již anglicky a vzala si od Lauren knihu. Lauren zkontrolovala, jestli je postel zabrzděná a pak se vydala s Michaelem do domu.
   ,,No páni, tady to prokouklo. Už to tu nevypadá jako tmavá kobka,“ řekl, když se po vstupní hale rozhlédl.
 ,,Ano, to jsem zařídila z té zálohy, co jste mi dal.“
 ,,Aha. To vám na to stačilo?“
 ,,Šlo jen o vodu a dezinfekci.“
 ,,Úchvatné. Abych vám ale řekl proč jsem přijel. Jste tu měsíc a tak vám vezu vaši první výplatu,“ řekl a podal Lauren obálku.
 ,,Ale to je mnohem víc, než jsme se domluvili,“ řekla po zkontrolování jejího obsahu.
 ,,Však tu děláte práci navíc. Doktor navíc říkal, že se Margarette od té doby co tu jste zlepšila. Psychicky i fyzicky.“
 ,,Tak to je dobře. To jsem ráda.“
 ,,Nechtěla byste si někdy udělat volný večer?“
 ,,Ráda bych, ale nemůžu tu Margarette jen tak nechat.“
 ,,Když přijmete mé pozvání na večeři, tak najdu hlídání na ten večer.“
 ,,Uf, já vůbec netuším, jestli se to hodí jste můj zaměstnavatel?“
 ,,To sice jsem, ale každému to může být jedno, s kým večeříte vy a nebo já.“
 ,,Tak dobře,“ podlehla Lauren a pozvání na večeři přijala.

          ,,Ahoj, tak jak?“ zeptala se Lauren, když se vrátila z večeře. Připadala si elkem trapně, že za ní hlídal Margarette William. Zvláště v den, kdy měla celkem vysokou teplotu.
 ,,Už jsi tady?“ divil se William. ,,Stalo se něco?“ prohlížel si Lauren. Vypadala stejně, jako když k Michaelovi odcházela. Blankytně modré šaty, bílé sandálky a vlasy smotané do drdolu.
 ,,No, šlo jen o večeři a já umím jíst hodně rychle. Přišlo mi blbé tě tu nechávat, když má Maggie horečku. Stalo se něco extra?“
 ,,Ani ne. Stále mluví něco německy.“
 ,,A co?“
 ,,Nevím, neumím německy, ale to je jedno. Nemusela jsi chodit tak brzy, jestli jsi se dobře bavila.“
 ,,Ne, bylo to ode mě nezodpovědné, že jsem tě tu nechala,“ řekla a cestou do pokoje své pacientky si oblékla svetr.
Margarette ležela pod třemi přikrývkami, obličej měla celý červený a orosený potem.
     ,,Tak co?“ zeptal se William, když Lauren vyndala teploměr z Margarettiného podpaží
 ,,No, třicet osm celých sedm,“ povzdechla si, po dívala se do papírů, kde měla napsané poslední léky, které dostala a rozhodla se jí dát další lék proti horečce. ,,Snad se to nerozjede naplno v noci.“
 ,,Mám tu raději zůstat?“ nabídl se William, ale Lauren odmítla. ,,A nechceš zavolat doktora?“ zeptal se, ale to také zavrhla. ,,Tak tu zůstanu já. Mám totiž auto,“ řekl nekompromisně a Lauren mu tedy ustlala v další místnosti.

     Divné zvuky, které Lauren probudily se ozývaly ve dvě hodiny ráno. Lauren okamžitě vstala a pospíchala za Margarette. Byly to divné zvuky a Lauren to znepokojilo.
Přiběhla do jejího pokoje, ale stará žena v posteli nebyla. Lauren se zaposlouchala a pak šla po zvuku. Ten jí vedl až na konec chodby. Tam, kde zatím nebyla. Prošla skleněnými dveřmi a ocitla se v malé místnosti. Tam našla Margarette. Rozsvítila a málem si pro ní přišla smrt dříve, než pro starou paní.
Margarette stála ve své dlouhé noční košili před dřevěnými dveřmi. Po rukávech jí stékala krev od toho, jak vyškrabávala prsty do dveří nějaká čísla. Nehty si už dávno zlikvidovala a měla odřené i špičky prstů, ze kterých jí stékala krev. Lauren chtěla rychle běžet pro Williama, ale když se otočila, tak do něj nabourala a polekala se.
   ,,Klid, to jsem já,“ řekl a podíval se, co ho to vzbudilo. ,,A do prdele,“ podíval se na ten hrůzný výjev.
 ,,Musíme jí dá zpět do postele,“ řekla Lauren. To jim ale nešlo tak, jak by rádi, neboť Margarette jako by nebyla při smyslech. Stařenka byla jako v transu a tiše odříkávala: ,,Neun hundert sieben, neun hundert zwölf, ein tausend, ein tausend vierzehen.“
Lauren se podívala na dveře a všechna čísla, která Margarette Traidová v němčině odříkala, tak na zdi byly vyškrábané.