Temný anděl - 3. Part

Konečně budík ohlásil čas vstávat. I když bylo teprve šest ráno, vyletěl jsem z postele jak dělová střela a vplul jsem do koupelny.
Po každodenní rutině, která se skládala z čištění zubů a z česání, jsem se vrátil zpět do pokoje, ale jen na chvilku, protože mi otec vrazil hlavu do dveří a zařval: "Taylere! Ty hajzle jeden! Ser si to do koupelny a kompletně jí vyčisti!"
Vůbec jsem nechápal proč, ale s mým otcem se nemá cenu hádat. Na to jsem přišel už ve dvou letech, kdy mi spadla kapka z nanuku nám na podlahu. Otec se tenkrát pořádně rozeřval, začal na mě nadávat a kopat do mě.
Odcupital jsem za ním do koupelny a málem mi vypadly oči z důlků. V koupelně byla kompletně celá náplň pasty na zuby vymačkaná po všem možném. Od ručníků po zdi.
Mlčky jsem si zašel pro hadr a kýbl s vodou a pustil se do uklízení.
Když už jsem to měl hotové, vydal jsem se zpět do pokoje, abych se převlékl.
Přes židli jsem měl hozenou hroznou červenou košili a upnuté rifle. Abych nevypadal jako většina šprtů v tomhle oblečku, navlékl jsem si pod košili tričko s nápisem "I kill you bitch!".
Odešel jsem domu bez snídaně, jen s pajdou na oběd a svačinu.
Před školou už na mě čekali Kay s Mikem.
Plácli jsme si spolu a vydali se do školy.
Před školou pod stromem jsem uviděl stát Skai. Jaké to výborné překvapení.
Kay i Mike viděli, kam se dívám, a na tvářích se jim rozlil zlomyslný úšklebek.
"Ale ale Skai, kde máš tu svojí kámošku Wein?" zacvrlikal Kay.
"Nech si ty keci, Kayi!" vykřikla Skai, "sám víš moc dobře, co ste jí udělali."
"Nechceš nám to říct znova?" zachechtal jsem se.
Napřáhl jsem ruku, že jí dám jednu pěstí, ale najednou mě něco, sám nevím co, strčilo pryč.
"Kdo to udělal?!" zařval jsem.
Nikdo nehnul ani brvou.
Znovu jsem zaťal ruku v pěst a chystal se Skai udeřit, ale tentokrát mě něco, znovu to stejné něco, hodilo přímo spánkem na ostrou větev.
Poslední, co si pamatuju bylo, jak se Kay nade mnou sklání a Mike hledá mobil...

---O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI---

Au! Moje hlava, nemůžu s ní pohnout. Zkouším otevřít oči, ale nejde to.
Slyším hlasy. Máma a táta! Máma vzlyká, ale táta zase řve.
Snažím se promluvit, ale nejde to.
Pak zaslechnou ještě jeden hlas, pro mě cizí.
"Je mi líto, teď pro něj nemůžu nic udělat," povídá.
Máma se rozpláče ještě víc a táta na chvilku přestane řvát.
Potom mi docházejí síly, něco mě táhne pryč, ale já se snažím zůstat, jenže mě brzy síly dojdou a podlehnou síle soupeře.
Probouzím se v mlze. V bílé, husté mlze. Obklopuje mě dvanáct bíle oděných lidí, jedenáct mužů a jedna žena.
"Vítej v zemi zapomnění," začala žena, "mé jméno je Lorelaine a jsem tvou patronkou ve světě smrtelných, bohužel," hlas měla neuvěřitelně přísný.
Strhla svou kápi, kterou přes sebe měla přehozenou a odhalila své dlouhé blonďaté, skoro bílé vlasy dlouhé až na zem spletené v neuvěřitelné změti copánků a culíků.
Po chvíli promluvil jeden z mužů, "víš, proč jsi tady, Taylere?" měl měkký hlas oproti Lorelaine..
Já jsem jeho otázku naprosto ignoroval. "Jak znáte moje jméno?!"
"To nebylo nic těžkého, hlavně pokud se tu zjevil tenhle anděl," pravila Lorelaine, "jelikož jsi ji ty dostal sem, ona tě sem přivedla k sobě."
"Proč mluvíte všichni jako v hádankách?"
Všichni mou otázku ignorovali.
"Arbosi, mohl bys?" obrátila se Lorelaine na jednoho mladíka s blond vlasy a s kamenným výrazem.
Ten mladík, asi Arbos, přikývl a luskl prsty.
Přede mnou se zatřpytila zlatavá záře a v ní se začaly rýsovat rysy dívky.
Když se zhmotnila celá, konečně jsem ji poznal. Byla to Wein!
Zamračil jsem se a vyběhl proti ní, jenže Lorelaine proti mě vyslala nějaký paprsek, který se změnil v klec.
"Taylere, pamatuj že my jsme tvoje jediná šance," ozval se muž okolo padesáti s dlouhým bílým plnovousem a s malými brýlemi na špičce nosu.
"Jak to myslíte?" podivil jsem se.
"Teď jsi v kómatu, stejně jako Wein, a my si tě vzaly k sobě. Teď dostaneš jeden úkol. Pokud ho splníš, zase se uzdravíš, ale pokud ne, tak zemřeš."
"A co mám udělat?" zeptal jsem se.
"Musíš vyplnit démonovo desatero," řekla Lorelaine. Potom se ke mě přiblížila a zašeptala, "když budeš v nouzi, zavolej mě," a spiklenecky na mě mrkla.
Potom najednou všichni zmizeli, zůstaly jsme jen já a Wein.
"Co se to tady děje?" zařval jsem.
Wein potichu špitla, "ty jsi Temný anděl!"