Ošetřovatelka - V.

V.

                    Oba lékaři, otec a syn , přijeli jak nejrychleji to šlo.
 ,,Kde je?“ zeptal se Oliver.
 ,,Je uvnitř. Je úplně šílená,“ řekl Michael a kývl ke dveřím.
 ,,Přivázali jsme jí, aby si neublížila,“ řekla Lauren a dívala se do země.
 ,,Jdeme se tam podívat,“ řekl Oliver Morgan a jeho syn si to i se svým lékařským kufříkem zamířil do pokoje staré paní s demencí. ,,Lauren, jak je vám?“
 ,,Mě nic není, pane doktore,“ odpověděla Lauren.
 ,,Je jen trochu v šoku. Ta bláznivá stařena ji málem uškrtila,“ řekl starosta a sledoval, jak i starší lékař vstupuje do pokoje Margarette Traidové.
 ,,Půjdu na chvíli ven,“ řekla Lauren a z chladného domu odešla na přímé slunce.
     ,,Lauren, jste opravdu v pořádku?“ zeptal se Michael, když za ní přišel ven.
 ,,Ano pane starosto, jen je to poslední dobou docela namáhavé. Takové jsem si to nepředstavovala.“
 ,,Říkejte mi prosím Michael. Připadám si pak starý, když mi krásná slečna jako vy říká pan starosta.“
 ,,Vždyť jím ale jste.“
 ,,Ale nemusím jím být pro každého,“ řekl a přisedl si k ní.
 ,,Nechápu.“
 ,,Vysvětlím,“ řekl Michael a Lauren políbil. Zcela nečekaně.
Lauren jen seděla na zídce u schodů a zírala na Michaela. Ten ji políbil ještě jednou a ona ho od sebe mírně odstrčila.
 ,,To nejde!“
 ,,Ale no tak, potřebuješ to. Jsi tu dost dlouho zavřená se starou babou a přiznej si, že chceš chlapa, jako jsem já,“ řekl a políbil jí znovu a o více drsněji, než před tím. Tentokrát se jen tak odstrčit nedal, i když se o to Lauren snažila. Držel ji pevně za paže a své rty tisknul na její. Přestal, až když slyšel kroku z domu, jak se doktoři vraceli. ,,Ještě se zastavím,“ pošeptal jí, když pak odcházel.

                    Slunce už pomalu zapadalo. Margarette spala pod vlivem léků na uklidnění velmi klidně. Lauren se na ní z dálky dívala. Pak ji zrak padl na přetržený růženec na zemi. Otočila se a odešla do svého pokoje. Z pod postele vytáhla svůj kufr a na jeho dně byly schované cigarety a zapalovač. Vzala si je a šla s nimi ven. Posadila se na schody a zády se opřela o zídku jejich zábradlí. A cigaretu si zapálila.
Vydechla kouř a zavřela na chvíli oči. Otevřela je až když se o ní otřelo něco divně chlupatého.
 ,,Monty! Ahoj,“ pozdravila Willova anglického setra a podrbala ho za ušima. Monty si k ní lehl a hlavu ji položil do klína. Ona ho lehce hladila. Za chvíli uslyšela kroky po cestě.
 ,,No co to je? Ty kouříš?“ vyjel po ní William místo pozdravu.
 ,,Dnešek byl naprosto šílený. Vzala jsem si jednu cigaretu, abych se trochu uklidnila.“
 ,,No to se mi snad zdá? Tebe málem uškrtí tvá pacientka a ty si jdeš dát cigáro, abys fakt brzy umřela!“
 ,,Nevyšiluj, Wille.“
 ,,Tak zahoď to cigáro!“
 ,,Ok,“ řekla a cigaretu uhasila.
,,Jak jsi se to dozvěděl?“
 ,,Byl jsem u doktora, když mu to Michael volal.“
 ,,Aha.“
 ,,Ale měl jsem plno práce. Jinak bych tu byl dřív.“
 ,,V pohodě. Nejsi přeci žádný můj osobní strážce.“
 ,,Toho ti dnes dělal Michael, co?“
 ,,Přišel náhodně. No a přišel právě včas. I když si myslím, že bych se z toho dostala.“
 ,,O tom nepochybuji. Můžu k tobě?“ zeptal se a sedl si o schod níž.
 ,,Přišel jsi pěšky?“
 ,,Ne, nechal jsem auto u příjezdu, aby se mohl Monty proběhnout. No, koukám, že si tě oblíbil.“
 ,,Jo. Docela změna. První den se na mě díval jak na biftek. Teď jsou z nás kamarádi.“
 ,,Co ti tu dnes vůbec chtěl starosta?“
 ,,Nevím. Přišel během mé destrukce,“ řekla a natáhla se ke svému kotníku, aby tam zabila komára.
 ,,Lór, nikdy jsem si nevšiml, že má Margarette tak velké ruce,“ řekl a nadzvedl Laurenin rukáv od trička.
 ,,Ou, toho jsem si ani nevšimla.“
 ,,Já myslel, že Margarette tě škrtila.“
 ,,No, jo, to je pravda,“ řekla a nadzvedla si vlasy. ,,Ale tohle není od Margarette,“ řekla a William se jí upřeně podíval do očí. Nemusel ani otázku kdo to byl vyslovit. Lauren zase nemusela na nevyřčenu otázku odpovídat.
 ,,Michael? Proč?“
 ,,Nevím. Blábolil, že ho potřebuji a že chci takového chlapa jako on a snažil se mě líbat a já nechtěla.“
 ,,No, to je hajzl!“ vykřikl, až se pes lekl. ,,To jsi mi snad ani neměla říkat! No počkej!“
 ,,Zase si sedni,“ řekla Lauren a stáhla ho zpět na zadek. ,,Co si myslíš, že uděláš?“
 ,,Vletím k němu domu, nebo do kanceláře a jednu mu natáhnu.“
 ,,A jakým právem?“
 ,,Dovolil si na tebe!“
 ,,A to takhle šílíš kvůli každé holce, které chce dát pusu?“
 ,,Tak kvůli puse by ti neudělal takové modřiny! Navíc, ty nejsi jen tak někdo. Ty jsi holka, která se mi líbí.“
 ,,Tak to si možná budete mít spolu o čem povídat,“ řekla Lauren naštvaně, vstala a chtěla odejít. William byl ale rychlý a chytil ji.
 ,,Lauren, stůj a poslouchej. Michaelovi nejde o tebe. Dobře, možná tě chce dostat do postele, ale jen pro to, aby se dostal k nějakým informacím. Myslí si, že ti Margarette něco řekla.“
 ,,Cože?“
 ,,Michael, můj strejda a moje máma. Oni vědí, že Margarette něco má a nebo ví. Chtějí to také, ale nevím proč. Proto jí nedali do žádného ústavu a najali na to tebe. Doktor to prý ví také, ale ten v tom s nimi nejede.“
 ,,Jak to víš?“
 ,,Strejda byl včera u nás a bavili se o tom s mámou. Mysleli si, že doma nejsem.“
 ,,O co myslíš, že může jít?“
 ,,Řekl bych, že to má dost společného s těmi dveřmi, ke kterým Margarette chodí.“
 ,,Nebo s tím, co je za nimi.“
 ,,Přesně tak Lauren. Musíš být opatrná. Máma by ti neublížila, ale to o strejdovi tvrdit nemůžu. No a Michael už se o to pokusil.“
 ,,Když odtud odcházel tak říkal, že se ještě staví.“
 ,,Dnes?“
 ,,Nevím.“
 ,,Mám tu s tebou zůstat?“
 ,,Nemusíš. Zamknu se.“
 ,,Opravdu?“
 ,,Jo, sem se nedostane.“
 ,,Tak dobře.“
 ,,Musím jít, Margrette musí dostat antibiotika,“ vstala Lauren a vycházela po schodech.
 ,,Lauren, buď opatrná a když se něco bude dít, tak mi zavolej. Klidně i v noci, ano?“
 ,,Jo, spolehni se. Díky,“ řekla Lauren a odcházela do domu.

                    William byl naštvaný a tak když cestou domu viděl Michaela vycházet z místní hospůdky, tak prudce šlápl na brzdu a z auta vyskočil.
 ,,Hej! Elborowe!“ zakřičel na něj a šel k němu.
 ,,Čau Wille,“ pozdravil ho Michael a setinu vteřiny na to se kácel k zemi a z nosu mu prýštila krev.
 ,,Co to znamená?!“ přiběhla k nim Tina, Michaelovo sekretářka.
 ,,Ještě jednou na ní sáhneš, tak už se z té země nezvedneš!“ řekl William a otočil se k odchodu.
 ,,Tak proto mě nechtěla? Protože už jí šukáš ty? V tom případě neví, co je dobrý!“ zakřičel Michael a odplivl si na zem trochu krve. Hned jak se postavil, tak dostal od Williama další ránu a opět padl na zem. Kdyby se Wiliamovi neozval v kapse kalhot mobil, tak by u dvou ran rozhodně nezůstalo. Beze slova se otočil a odcházel. Sms přišla od matky, že bude večeře v sedm.

                    ,,Margarette, slyšíte mě?“ promluvila na ní Lauren. Její stav se jí nelíbil. Sáhla jí na zápěstí, aby zjistila jaký má Margarette tep, ale tam byl sotva cítit. Navíc na oslovení přestala reagovat.
 ,,Margarette! Maggie!“ poplácala jí Lauren po tvářích a silně ťukala na hrudní kost. ,,Margartte! Hör mir zu!“ zkusila to Lauren v němčině a u toho jí na ruku namotávala manžetu tonometru, na změření tlaku a do toho ještě volala lékaře.
 ,,Ich hör dich, mein Engel. Vergib mir,“ šeptala stará a umírající paní.
 ,,Odpustit? Co vám mám odpustit.“
 ,,Die Tür. Alles ist dort. Alles ist deine,“ řekla svá poslední slova. V tu chvíli ji na displeji tonometru naskočila hodnota naměřeného a doktor Morgan mladší přijal hovor.
 ,,Tady je Lauren. Margarette umírá. Má tlak šedesát na čyřicet, tep pod padesát a přestala reagovat,“ řekla Lauren to nejdůležitější.
 ,,Tak už to přišlo. Myslel jsem si to, když jsem jí dnes viděl.“
 ,,Tep čtyřicet a má apnoické pauzy.“
 ,,V žádném případě neresuscitujte! Hned jsem na cestě, ale nic jí nedávejte, nedělejte a nechte jí. Můžete jí zajistit pouze důstojnou smrt,“ řekl lékař a hovor ukončil.