Začni snit o note o lotosu v hudebním vyjádření
o poslední barvě klaviatury a tinktury dechu
o klávese ktera se vysouvá mimo černou a bílou
az za okraj všech prstovych protikladu
Je to klávesa moji dospělosti
velký pyj vracející úder
...syntetický klon me představivosti.
snim o klávesich, hologramorphois a morfujicich podobách lásky.
Je neděle, pokuruji a nahrávám zvuky.
Nahrávám klavesove improvizace
. Hledám ty správne zvuky.
Další cesta.vede podel vystoupení.
Čas zavřít vicka a roztancit fantazii kolem vody a.fyziky mikrooblaku
lakave vozy plné kosmických melodií;
Probuzení, první odezva ze snění. V hlavě kvantove post dopominove vakuum. Kuze má pocit ze postel je ne výslovný magnet. Paměť mi slouží tak do odezvy dvou az tři vteřin a zpetna vazba životní kvetnatosti a pozitivity je znacne narušena. Na podlaze se válejí knihy i oblečení, ten kdo obyva tento pokoj patrne znovu opomíjí uklízet.
Podařilo se mi vstat z postele. Je zázrak, že se člověk muže probudit kterýkoliv den a mit tvůrčí myšlenky, emocionální bezvětří či úplne citové zplosteni. Zjistuji, že s mojí kvazigenetickou výbavou je to vedlejší účinek alkoholu v kombinaci s thc. V tomto rozpoložení se dá dělat jen jedine: bojovat, bojovat proti apatii, proti kombinaci negativní energie a pondělních faktorů.
Bezprostredne potom co se opakovane probudím do skladby od Tipper a, se ještě prevaluji, myslím na dopis, který ji poslu poštou, na úplně poslední dvě skladby, kompozice, které jsem vytvořil včera, nepovažuji je za dokoncene soubory, ani dokonale ukázky elektronického umění, ale jako artefakty osobní genealogie a tvořivosti, dulezite zachycování improvizační ho procesu.
Seznámím vás s novou tvůrčí metodou, zjistil jsem, že existuje nesmirny katalyzátor citu a kreativity, imerzivni právě se rodici imaginace, a tím je hudba, umění, hudební umění a celý ten vesmír zvuku a vibrujicich energii. Je to tryskajicich touha proniknout urcite vesmírné struktury a zákonitosti. Dimenze a prostory. Existující i nadexistujici kvanta nove dosud nestvorene budoucnosti.
a v nich je onen činitel, znamenita mikromlkosmicka stanice, data source objekt v subjektu realita, měnící se vlnka v oceánu nesmirne ho, rozlevajiciho se byti. Zasedám za klávesy, tvořivý klaun ve švem vlastním království, mnoho toho neumím z not, ovšem mnohe celky si dokážu představit a zhmotnit pritomnou emocí za klávesy v rámci dostupných prostředků a možnosti.
Improvizace a sample dela. Jdu pozde, přepisuji báseň na porouchanem stroji Underwood. Stahuji se k psacimu stolu, čas mne napadá. Tvořím rukopis závěrečný list pro nebeskou. Poté se obracím k listům, cisluji jejich okraje. Dopis má šestnáct stran i s malbami. Povzbudive, věřim ze rozproudí představivost i přiměje její srdce bit znovu o trochu rychleji, vyšší moc vytržení.
Když už jsem na samém odchodu z pokoje, vidim, že Lautreamont mezi knihami na posteli, ležící osamocene, az zlovestne, dostávám strach, kde je jeho pozdější stínový bratr Antoan Artaud a divadlo a jeho zdvojenec? Musí zde někde byt, uzkostlive pobiham po pokoji a snažím se jej najít, ani během pár minut se mi to nepodaří, je v tom schvalnost nebo jen má mysl nedokáže držet soustředěnou kapacitu pozornosti a stát přitom v bode paměti jako by se nit znovu objevovala.
Nechám vytezujici hledání a utíkám do prace, I přesto že jdu pozde, přijedu k řece, tam nechám auto, volám babičce a vracím se zpátky na pritomnou cestu. Pak volám Hance ohledně ranních pocitu a nejistoty z knihou. Na srdci jako bych mel poloprusvitnych pásem prach, nikoliv hvězdný, ale zahalcive temný, pod krovem buduary a rytmy oscilujici liliove eurytmie. Sluch me inspirace je arytmie.
Projdu do divadla jedenáct a pět minut, pozdravím Mazu ve dveřích, vratnou i se svym knírkem, a jdu si hodit věci do skříňky, mam často uzkostlivy vztah ke věcem, myslím že je to i ta věc zkušenosti, traumata se ztrátáma oblibenych věci, ztracenych věci, odcizenych věci. V ten okamžik už jsem na place, čas znovu stavit konstrukcí scény a Roucha. To se děje okolo hodiny a půl. Máme pár menších problémů. Když nevím nebo nemám co dělat, nervozne preslapuji po place jako dite, hlídám si sve myšlenky ale zbytecne delam ze jsem co nejsem, povaleč, technik v divadle, člověk který nemá rád nudu a tak se snaží něco vytvářet, obohatit nudu a prázdnotu o další element. Zabít tak pritomne žabí zhnuseni a proletět se hvezdokupou všech nápadů a myšlenek. Potlačit ideu smrtelnosti a vytvořit nadčasovou hudbu.
Zpátky k syntetickým klavesum, divál jsem se na ne, na Roland a ještě další, mam v planu se o to začít zajímat a zjistit se kterými lze vytvořit skutecne kosmické umění katalyzujici velke celky niterne obraznosti i velkou hloubku vnitřních rozporu, styčných bodů tropického klimatu citu jihu, hravosti Dítěte severu i ohnisko vyhasinajicich křídel geniovi odvahy a vzkvetajici proudivosti lávy budoucích stop a paměti.
syntax na ploše setkavajicich se lidských idejí. V práci v divadle mne napadá, vytvořit další skladby, cele existující Album: Anděl Permutaci. Slozene ze čtyř skladeb. Jedna bude Permutation Angel's Maldoror Dreamscape, Dark Prisma, Lightness of Tomorows. Jsou to konceptuální skladby, experimentalni piano hrane na odstupné presety a ruzne upravene a spojene samply jak nahrane mnou tak ty dostupne ze stahnutych knihoven, přičemž se stavím spíše k syntetické práci na nich obou.
První dvě skladby již mám vytvorene. Další dvě budou jen nastavovat proces při vytváření obou, Dark Prisma bude ze dvou nebo tři klavírních stop a postupných vrstvení a nabalovani materiálu sample files rozprostrenych pod mosty klavírních stop. Pitchle, layerovane a ruzne modulovane v segmentarnich plavba ch. Objeví se tam otázka - promluva o zrodu světa a vesmíru a jestli elektronicka hudba má v nás sve místo, jestli se díky ni stáváme, dela nás tím kym jsme, nebo je to zbytečný činitel, technologicky výstřelek, retezici slepa větev evoluce.
Světelné prostory, Lightness of Tommorow's, bude synteticko experimentální evoluce mych procesu a postupů, pro magickou symbolicnost před nástupem nove periody, bude mit třináct stop, určíte více než deset bude přesahovat přes deset minut, okolo třinácti, bude mit řadu zmiňovaných stop, v barevném odlišením a nejvíce samplu z cele řady. Vyuzitych často mnohovrstve jindy minimalistický. Bude mit i pečlive naprogramovane bicí.
V divadle jsem dostal nove nápady na nahrání zvukových souborů, první jsem projížděl drevenym strivkem po ocelove konstrukcí v zaplenti, pote ta sama prace s polystyrenem, ruzne zabehnuta rychlost. Fascinace prostorovym šíření při styku dvou premetu povrchu, predmetove variovani šířící se energie v prostoru. U skladu světel se nachází stroboskopicka koule, spis sklenena fragmentarni diskokoule. Chvíli se snažím o plisky skleněných čtverečků zajíždět kovem, ale potom objevim skutecne zvláštní předmět, genialni pro ono vyuziti. Vzal jsem jej dovnitř, a trochu si s nim pohrál. Velmi zneklidňující zvukové vysledky-výstupy, při zaprasenem skle rotující s každou koncovou dendritkou šlehače, skripajici desuplne, hororove stenani smysccu, zvukař visí nad světem u zornicky detailu. Zubi se na každý předmět, protoze v nem vidí potenciální možnosti, vzorky skutečnosti, paměť a zdroj repredukce. Při rotoskopii u zrcadlech ve foyeru, jsou střety méně vyrazne. Pohybují se při všem velmi obezretne, pohled na osobu vykonávající ono profilujici 'zaznamenávání ' muže byt znepokojující. Jak ironicke, v mezičase pracovní doby tvořit, kreativne myslet a byt zápiskům o tom nablízku.
Jen za dnešek se mi podařilo nahrát dvacet šest stop. Jako obvykle je precasuji a uložím do mp3. Ty pasáže, které budou mit zajímavou a rychle se proměňujíci texturu, ty připojím s dalšími zvláštními syntetickými celky, nebo autonomní mixy. Knihovna tak za celou zimu znacne naroste. A vytvoření něčeho pozoruhodného bude jen otázkou času. Cílem je napadita, imaginativni fontána, gejzír nápadů a zvuků, filmova mala symfonie, jez zpusobi nezapomenutelny odstín, podtón obrazům. Nebo je pouštět před lidmi na poslechovejsim večeru. Experimentálním.
V televizi běželi Simsni. Absorbují čas. Začínám mit hlad. Dnes se na zkoušce fotí. Pánové svaci.