Zápisky ospaleho snilka

Dobrý den. Je devět hodin. Dvacet tři minut. Zdálo se mi o...nevzpomínám si.
Už vím. Řekla postava z mého snu.
O nezbednem scénáři. Kosmické pohádce psane na centrifuze.

Ze dna vypjate nite. Tehotna podstata slunečního jádra. Padesát tisíc let cyklů Andromedy. Lesknoucí se nanomorphsuity pod dvojitou hvězdou slunce.

Zvracene brilantní sound desing. Inženýři vlastní genetické revoluce. Projektanti masove integrace soustav. Galakticka stavidla noci.
Dvě stě intercellurarnich hrdinů.

Část toho snu se mi podařilo rekonstruovat. Pro zachování kolektivní integrity. To kvůli ni xenomorfni vystřelovací hrtany budoucnosti jsou jen Magrittovi lokomotivy co unikli rámu svých obrazových struktur.

------ ----- -----

Vstanu o pate ranní. Dnes je den kdy za pocinam hvězdný samplovaci deník. Chystám se vybudovat obrovskou herni a filmovou knihovnu, že které budu moci čerpat ve svých budoucích projektech. Je to absolutne nezbytne aby výsledný sound nebyl jen odrazem vlivu a inspiraci, ovlivnění a pokusu. Musí mit experimentalni základ. Sedimentarne zvrstvene intro, katatonicky drop a seismicke Loopy doplnene bassovými skulpturami, pote přechod, aktivace, radiace pluralita, questy o hologramech a růžice, druhý drop integruje negativní prostory a zapocina oblastní let nejrůznějších efektů a tech procedur. Tak nenapadny kluk, tvůrce z Moravy dosáhne určíte zde neslychane miry soundu a nápaditosti.

Je tom vic než jen touha prosadit se na elementární úrovni, ale vystoupat na vrchol svých Versovnych, jazykových a dechových možností a schopnosti, objevovat posloupnost, tvořit zákonitosti lyrickeho dobývání a zachování určíte energie. Kontrakci stahu a hudební permutace. Deti se sjíždějí k divadlu. Usínám. Vicka těžknou...

Zahmourim oči. Do začátku pohádky začíná jen chvililinka. Ozve se z inspice.
Chystám se podat výpověď. Mé budoucí filmové projekty budou sonicky hutnější, scénáře budou přesnější psane přímo k obrazu, zvukové technicke poznámky k realizaci budou detailní nebot oko a vizualne jde ven spolu ven jako smyslový výstup kdežto zvuk a prostorový zvuk má hloubku a spacialni distance, tak můžeme komponovat strukturu lidského podvedomi jako výtvarnou zvukovou paletu, jak již řekla sama kriticka mého filmu Demanty temnoty v Olomouci, výsledný mix by obstál i jako samostatna stopa k poslechu. Mimo narativni a ploše projekční ukotvení. Oči okrádají vnitřní penetrabilni imaginaci o znalost vytváření inertnich obrazu rodicich se na sítnici, v lune paleoliticke textury mozku. Zkuseny čtenář a posluchac vi.


Rozhodne v tom je vic než si myslíš. K prozkoumání. K pro sledování k zaposlouchani se do vlastního slyšení.