"WR" - II. Ta vřelejší bílá

Doteď se ztrácel ve světle. Bílá působila jako slepota a pro něj se v ní nacházelo více nestvůr, než v zatemněném pokoji. Chodba byla také krutá, ale alespoň ho nenutila shlížet vlastní obrazy. Pokračoval dál, sedl si, kdykoliv chtěl a celá tato bílá záležitost byla jedinou, díky které se necítil osamělý. Alespoň ne v takové míře. Slýchal hlasy ze dveří. Cítil vánek na tváři. Trik spočíval v umění nenechat se svést nostalgickým větrem. Tak proč je před ním teď on? Proč si musel vítr najít jeho? Myslí si, že zírá na něj, ale kouká do minulosti. Pak si něco uvědomí.