Zápisky divadelní fermentaci

Napíši o třech simultannich skutečnostech probíhajících soubezne,
přes hrudnici hali se sede mraky z těžkého kovu,
vůkol hradbe ze světla svítání daleka obíhající,
a ty při procházce ladem nezneji vchazis,

Dech je zlomeny anděl. Vicka jsou prach. Prach doby.
Bytost radosti. Na ohorelem spalenisti. Ledove kra ze slz a neresti.
Me tělo rozklad kladkostroje. Meteoricke roje. Rozparane teorie kvant.

Má mysl. Bilingvalni savant. Avantgarda la letrre.
V létě citové terorie. Riskantní omnibus.
plapolajici kunkani rosnicky za svítání.

-------- ----- ----- ---

Sedm probuzenych vypjatych chvil.
Zanedlouho. Za nepatrnou chvíli. Zaplaví jeviště. Plné přízraku.
Přízraku touhy. Přízraku svobody. Přízraku mého srdce.
Rozhodnuti. Naklonene kyvadlo. Vadnouci reciste řeči.
Myšlenky ve zteci. Do cise básne. Vmyslene. Lenosti pera.
Raději smrt. Než vyjádřit naději. Cit ve šlépějí. Nebo cit poslapane panny.
Lásko prokleta. Sudbo jménem poeta. Tápu ve tmě. Než v Tebe uvěřím.
Ve Tvé vlnění. Milenko Tvá slova. Tvá mysl a srdce. Tvé dlaňe.
Myslím na Tebe v naději když krovem prykryvas prostor uvnitř článku bytostí,
Které jsou me rukopisy tak Blizke, snažím se pochopit proc smim snít o tom
jak usinam v Tobě jak běžím na popravu odusevnele touhy a hyckam lávu smyslnosti, trocha chapajiciho hostujícího selestu dymu a smutku,
Dýně slabosti, bodec bolesti, estrada lidských snažení,
Žena má žena dvojí tvář ženy ženy s vědomím me nesmrtelnosti,
Nejobnazenejsi z milenek na plastvi turbulence slunci,

Kdo ti postavi chrám ze slov když neumirajici inspirace vysychá z pachu smrtelníků, dvanáct sloucenych prstu z každého vychází nova myšlenka,let bez prachu na sílící ostrovů z deště a kysele soli. AC je to pase hned bych to rad zažil znovu. Hudbu budoucnosti probudil. Sen svuj o tvorbě a životě probudil. Život tam v městě se září středomoří. Říje jiternosti. Dvě deziluze z jedné životní možností. Pojištění nutnosti. Smysl pristojnosti.
Most dymajici dlouhověkosti básnické myšlenky ve středu kola duši,
Osirelych, propalenych srdci, potrhanych vláken mysli.


------ ---- -----

Mezi smysly neutichajiciho střetu, skřeti ucho v čočce zaprasene kamery v bosem slunci prosvitajicim strechou roztristenych střešních tašek. Šeptajíci sek jménem budoucnost. Polovicata podvojnost. Text který není vázán prostorem ani časem ani jevistem ani platnem ani rozhlasem nebo knihou. Existuje mimo médium mimo vědomí mimo tanec stratosfer. Trochu báječného loďstva nad prizracnosti aviatiky tektonickeho tvorstva destruktivnich sil. Z paměti chaosu osli můstky ze smrtelného divanu plného kreativní masy slicnych úst a šokujících artefaktu mezidruhove komunikace. Trocha inspice sametu tuto noc v našem společném zámku plném chimer meluziny limuzíny ras na kolonádě promenadujicich se bytostí jez na teto planetě ani ji Podobne nemohli byt do teto chvíli spatreny. Rozestrene stavby z polokruhu strepinoveho kaleidoskopu v tavicim soustrojí katedrál umělecký se měnícího klínu hyper dimenzionalni ho organismu. Galvanicke klepeta tajoucnosti myslitvornych aspektů voodoo existence. Naslouchání karburatorum ustroji mimozemských střev, mají li nejake mezi uspokojivym filmem interplanetarni komunikace. Celestialni placenta endogenni exogeneze. Nexus je neustále obletovan nepříliš fragmentalni masou jejich andělů. Jak se říka v plsti lstivych krejciru sijicich oka jiné než neuralni brány osvecujici elektrochemicke vazby na centrálu teto skutečnosti. Vzletova dráha haptickych oscilocar budoucnosti probouzí neznámého tvora rastrove zaspiclovaneho v osmem kvadrantu beta. Osmium sil:fakticka existence tohoto bodu podeprena neurastenickym serem retikularni komunikace. Niklak atomarni marginality liturgicke granularizity. Latimerie mesmerizujici religionizity.
Laskavost těchto příběhu na plátně filmu nahraného nahou panou zobrazenou tekoucim vítězstvím tvarne neskonalosti laviny milostných pocitku rozprostrenych po klaviature ve vyjimecne hloubce vzacne neustupujici rozkoše vystupujici z propasti naší lásky a blaženosti ve stinu radosti společné přítomnosti. Tvé tělo Tvá duše Tvé setkání v predtuse. Tuže zivici celostni pojetí světa a vesmíru.

Milenium ztracenych básni.
Niktere sondy ve vzdalenem kontinuu.
Nuance slavnější než sen o snicich bytostech nepozemskych.
lidské obavy vyjadrene nadčasovou entitou.
Tyto objekty objevene v některém z následujících stoleti.
Příliš konkrétní vyjádření zhmotnene imaginace a odhmotnene telesnosti v lesů zazracne paměti lidského kolektivu.

A dál už bylo jen její tělo
polozene nad studni
to tělo bylo sen
sen o její duši mne naplnoval galaktickou rozkoši
naše tělesné tekutiny setkání v mezidruhove syntax
ac dvě bytostí cítíme společné chvění
milujeme se na všech planetách měsících i sluncich
z luny vsesvetoveho orgasmu vrhame se k prstencům a plastvim
neexistuje nikdo kdo by otevřel tyto brány vnímání
myslím že tě miluji a nemohu bez tebe existovat
pomyšlení na tebe mne spojuje s oázou ukrývající tropický cit
jeho ohnisko v jihu rozpáleného jícnu
citelna prozódie lávy X básne psane krvi z dun
všude pozůstatky rozprasenych andělů
a
bytostí z vyšší moci vědomí
dejici se jako historicke okamziky
v plášti na poušti cizokrajne planety
pro kterou jsi Ty Bůh
a má milenka věčnost
má milenka na klaviature toho kdo smyva jitrenku z nebesu
aby probudil báseň jako je tato
psaná vzdy a znovu na zadní stranu univerza
zapsána vzdy a znovu na zadní stranu univerza
psaná vzdy a znovu na zadní stranu verše

Setkaneho v cestě pro které se ještě v hlubinách objevuje láska
láska je cit a vzdy když vítězi cit tam panuje vítězství
jako stav byti polohocit mysli oceán duše
ve spoutanem hněvu a závisti spolcujici se z okovy srdci
rozpouštějí se me hranice které byly předtím jen počátkem
dnes jsou však zítřkem
zitrkem který patří zítřkům cév našich vkorenenenych srdci
zítřkům kdy svět bude Váš.

Světlem naší krve osvobozujici velebenou myšlenku na zazracnost plynoucí hudby pro Kterou jsi se zrodila. Pro nesmrtelnost nabytou a dosaženou dilem a lidskou snahou obsaženou v touze po kráse. Všeobjímající lásce.
Klid převezme vládu nad vibrací soustav.

Takova je předpověď mého slova.
Vrátím se abych osvítil zátoku a rozsvítil Perisculo.
Lom oči které obyvam jel posledním veršem na sever Edenu.