"WR" - III. Zlatý odstín

Kdo jsi? Napadne ho, ale naštěstí zapomene mluvit. Ne, skutečně - zapomněl na to. Chvíli zmateně hladí patro jazykem a opětuje neznámému pohled. Tentokrát nehledí skrz, a téměř nabývá dojmu, že ve společníkově hlavě plují podobné pochybnosti. Taky se dívá - a ústa má pootevřená - a vlasy tmavé, ale ne natolik, aby barva působila tajemně, snad spíše jakýmsi podivným způsobem vřele - a oči... Domýšlel si, že by měly mít zlatý odstín, to je však lež. Shodí ho ze sebe. Opře se plnou vahou do dveří, ze kterých doteď pořád proudil vítr, ale v následovném tichu není nadále sám.