Andělská krev (50-55)

KAPITOLA 50
MAgnus se objevil na zápraží malého domečku v horách. Rozhlédl se kolem sebe, ten čerstvý vzduch, ty květiny, ta nádhera. Vdechl mu novou sílu.
Zaklepal.
Nic se nestalo, v domě zrovna nikdo nebyl, Magnus začínal být nervozní, když za sebou uslyšel dětské hlasy.
„Magnusi, děje se něco?“
„Vlastně ano, Tessie, děje a hodně.“
„Tak pojď dál, dáme si kávu a vše mi povyprávíš.“
„Moc rád, Alexander není doma?“
„Magnusi.“
„Jen jsem se zeptal, nic víc.“
„Není doma, bude doma nejdříve za hodinu, vzala jsem děti do lesa.“
„Ne, promiň.“
Tessie otočila klíčem v zámku, ohlédla se za sebe a na verandě se opřela o zábradlí.
„Thomasi, Issabell, pojďte na chvíli dovnitř.“
Děti okamžitě vběhli do domu. Thomas a Isabelle, dvě krásné děti ve věku 5 let. Magnus, když je oba viděl, měl slzu na krajíčku, tohle v jeho světě nepůjde, musel by Aleca nechat odejít a není si jist, zda to dokáže. Bude vůbec Alexander o tuto realitu rodinného života stát?
„Magnusi, tváříš se dost nešťastně a starostlivě, neděs mě, co se děje?“
„Tessie, zabila ses.“
„Cože?“
„Sama dobře víš, kým jsi, v mém i svém světě.“
„Ano, ale nikdy bych se nezabila, to se muselo něco stát.“
„Jak ti to jen říct.“
„Hele, to že mi spíš s manželem vím, tak to klidně vynechej.“
„Ne, proto ne.“
„To věřím, že ne, to bych neudělala nikdy a nikde, v žádné realitě.“
„Korunovace.“
„Neříkej, že jsem se nedokázala zbavit démona v sobě, to by mohl být problém, uznávám.“
„A taky byl.“
„Sakra.“
„Přesně tak, když démoni pro tebe přišli, odbyla jsi je, ale stejně jako tady sis kladla podmínky, démon vešel a došel ke tvému bratrovi, roztrhnul jej vejpůl a ty ses proměnila v démona.“
„Kevin je mrtev? A co Isabelle?“
„V naší realitě ano, Kevin je mrtev, za to Isabelle žije, toho se neboj.“
„Pro boha. Ty jsi nezvládl ochránit dítě?“
„Když ses změnila, snažili se tě všichni změnit zpátky nebo proti tobě bojovat, ale tvá síla je nekonečná a v těle démona je naprosto šílená.“
„Zažila jsem to, vím, o čem mluvíš, co se stalo, Alec? Ten jediný by mě zklidnil i zabil.“
„Vlastně ano, poslal jsem ho za tebou, nevěděla jsi, že tam je, nesměla jsi to vědět, nařízení, právě toho, že se něco stane, se všichni báli a jediný, kdo tě dokázal usměrnit, byl Kevin, a kdyby to nevyšlo, spoléhal Spolek na skutečnost možnosti tvého vztahu s Alexandrem.“
„Dobře, tak co se stalo, nechala jsem ho, aby mne zabil?“
„Ne, naopak, tak jak se očekávalo, pomohl ti změnit se zpátky, to tě vyděsilo, hodila jsi po něm prstenem a rozbila mu hlavu, utekla jsi k sobě do pokoje a tam…“
„Jsem si vrazila stélu do srdce, že ano?“
„Ano.“
„Kdy?“
„Tři dny.“
„Takže mne čeká pohřeb a ty chceš mé alter ego probudit k životu.“
„Rád bych.“
„To znamená, že sis přišel pro Thomase.“
„Bojím se, že ano.“
„Já ho ale nemohu jen tak nechat s tebou odejít, ano, jistě, vím, co namítneš, jen prostě.“
„Tessie, bez něj ti život nevrátím.“
„Já ale žiji, a že jsi mne nechal se zabít v jiné realitě je čistě tvůj problém, ne můj.“
„Tessie, prosím.“
„Magnusi, ne, není připraven.“
„Vím, že není, ani Isabelle není a nikdy nebude, ty nejsi a Alexander, ale musíte, Thomas nepatří sem, ale ke své matce.“
„Když jsi zjistil, že je těhotná, otevřel jsi portál a přišel jsi sem, byla jsem na tom stejně, zeptal ses mne, zda jsem ochotná příjmout to dítě za své, přijala jsem, vložil jsi do mne Thomase, jsem jeho matka.“
„Tessie, komplikuješ to.“
„Ona ho stejně nebude moci mít a nebude ho chtít, on bude trpět, pokud Tessie nebude s Alexandrem, nikdy nebude Thomas šťasten a oba víme, že dopadne stejně jako Kevin.“
„Tessie, neptám se tě, oznamuji ti to! Potřebuji ho, potřebuji jeho krev a ty to víš.“
Tessie byla rozhodnuta nechat si děti obě.
Alexander věděl o její domluvě s MAgnusem, nebyl nadšen, ale chápal, že je to jistá možnost, kterou naštěstí, on nikdy řešit se svou Tessie nemusel. Jistě, tajili svou lásku, dlouho, tajili svůj vztah, ale pak přišla korunovace a Tessie se měla vdát. Přijala korunu, ale odmítla se provdat za někoho, kdo ji bude vybrán, rozhodla, že pokud se má provdat, tak tak jak sama chce a upravila spoustu dosavadních tradic.
Byla těhotná, když se stala královnou, rozhodla se proto vzít si otce své dcery, následnice trůnu. Což byl další problém, Tessie a Alec z Magnusovy dimenze mají syna, to se nikdy nemělo stát, to je chyba a urputná, královna a královský rod má vždy jen dcery.
Syn je chyba.
KAPITOLA 51
Alec vešel do místnosti.
Kulatá, tmavá místnost, uprostřed na zemi bílý pentagram, na něm lůžko s modrým baldachýnem a na něm ležela ona.
Tessie ležela bez hnutí, ale s úsměvem na tváři a klidem v duši. Jako by spala.
V bílých šatech ji to náramně slušelo, vypadala tak nevinně, jemně, bezbranně. Byla dokonalá.
Jako by zapomněl na ránu v jejím srdci, došel k ní, pohladil ji po tváři, chytil ji za ruku a rozplakal se.
Její ledově chladné srdce ho bolelo, stále nedokázal pochopit, proč to vlastně udělala, co ji šlo hlavou, jaké pouto měla s Kevinem, že ji jeho smrt zasáhla a bolela natolik, že se nebála své vlastní.
Vzdala se života.
Proč?
Magnus ho v té vřavě lidí poslal za ní, chtěl, aby v ní Alec probudil lidskost a připomněl ji skutečnost žití, místo toho v ní Alec probudil smrt.
Alecem projel závan chladu, místnost se ochladila, otevřely se dveře, jimiž chladný vzduch vnikl do místnosti.
Alec nečekal, byl rychlejší, než by si sám uvědomoval. Vytáhl z toulce šíp a nachystal se ke střelbě. Nikde nikdo.
Zavřel dveře.
Otočil se k Tessie, ležela stejně nehnutě jako před chvíli, naprosto klidně a odevzdaně, přesto měl pocit, že se něco změnilo, ale co?
„Alecu, ty a u mne?“
„Prosím?“
Alec se rozhlížel po místnosti, musel se zbláznit. Je tady sám, jen on a mrtvá královna, jen ti dva, nikdo jiný.
„Alecu, jak jsi rozkošný, když nevíš, co očekávat.“
„Tessie?“
„No konečně, že jsi mne taky poznal, měla jsem pocit, že nevíš a necítíš.“
Alec přistoupil k loži, Tessie ležela, nehnutě, zavřené oči a ústa v letmém úsměvu, šťastném úsměvu. Tak co to je? V tom mu přejel ledový chlad po ruce, otočil se, stála tam, vedle něj, v bílých šatech z lehkého materiálu, rozpuštěnými havraními vlasy, s oči, které chtěly milovat i zabít.
„Tessie.“
„Ano, jsem to já.“
„Ale…“
„Alecu, některé věci je těžké pochopit. Jsem to já.“
„Zabila jsi se.“
„Ach, ano, jistě, ty sis všimnul, to mě udivuje mnohem více.“
„Proč jsi tak jedovatá, i po smrti.“
„Možná proto, že jsem zlomená.“
„Tessie.“
„Alecu, umíš říct víc, než mé jméno?“
„Proč?“
„Co proč, proč chci slyšet víc, proč jsem odešla, proč jsem se zabila?“
„No, shrnula jsi to dobře.“
„Chci slyšet víc, protože mi naše noční rozhovory chybí, odešla jsem, protože jsem musela, napadla jsem JAce, myslela jsem já i Hodge, že to zvládnu ovládat, ale nezvládala jsem, bylo to lepší pro všechny, nepřežila bych, ublížit tobě nebo Isabelle, ano, vím, můj odchod Vám ublížil, Isabelle to nikdy nezvládla a nezvládne, ale teď už je svobodná. A smrt, tu jsem si nevybrala tak docela dobrovolně, chtěla jsem si pomoci runou, bohužel ta část démona ve mně se se mnou rvala. Zabila jsem jej.“
„Já…“
„Alexandře, nemáš tolik času, kolik myslíš, je to sice celý večer, kdy budeš u mne stát, ale plýtváš tím časem.“
„Já…“
„Ach, ano, ty. Vím, odešla jsem, zlomila ti srdce, zklamala tě. Žiješ s mužem, v pořádku.“
„Tessie.“
„A jsme zase u mého jména, Alexandře, jsem sice duch, ale nechovej se tak.“
„Jak se nemám chovat? Co dělám šatně?“
„No, to se vážně musíš ptát? Myslela jsem, že otázku mi položíš jinou.“
„Tessie, já nemohu.“
„Co nemůžeš? Vždy jsi skálopevně dodržoval pravidla a kam tě zavedly?“
„Tessie.“
„Alexandře, mě to nebaví.
„Já jen, nechci být sobec, celkem jsem schopen pochopit, proč jsi od nás odešla, ale ne, proč jsi odešla ode mne.“
„Ach tak, neodešla jsem od tebe, nikdy, ale tentokráte musím, nehodlám se tady s tebou celou noc vybavovat a řešit hlouposti a pokud nemáš zásadní otázku, pak já mám zásadní rozhodnutí a prosbu.“
„Pro tebe udělám cokoliv a ty to víš.“
„Jsem si tím jistá.“
„Co se děje?“
„Nedovol jim, aby mne probudili, nedovol jim zkřísit mě.“
„Cože?“
„Alexandře, pokud mne miluješ, třebaže jen kouskem svého srdce nedovolíš jim to.“
„Tessie, já…“
„NE, Alexandře, žádné ty, nedovol jim to.“
„Tessie, odpust mi.“
Když Alec řekl svou poslední větu, Tessie se na něj zahleděla prázdnýma očima a výrazem hořkého zklamání, ale když sledovala výraz jeho tváře, uvědomila si, že se ji omlouvá za to, co se stalo už dávno. Usmála se.
Otevřely se dveře.
Alexander jediným skokem se saltem vzad odskočil za nezvaného hosta a svou andělskou dýku mu opřel o krkavici.
„Kdo jsi?“
Tessie se musela smát, přešla místnost, věděla, že jediný, kdo ji tu noc uvidí, je Alexander, políbila ho na tvář a zmizela.
„Jsem Joshua, snoubenec královny.“
KAPITOLA 52
Klep, klep.
Phoebe se otočila od zrcadla, v tom oblečení se vůbec necítila. Ano, byly to dokonalé šaty, korzet, sukně, vzdušná a přesto královská, vlasy ji sčesali do drdolu.
„Dále.“
Jace nemohl z Phoebe spustit oči, byla dokonalá, byla překrásná.
„Sluší ti to.“
„No, tak to se pleteš, má to moc dlouhou sukni, nepohodlné boty a mám pocit, že mi brzy vypadnou prsa. Vůbec se v tom necítím.“
„Ale sluší ti to, královno.“
„Ty blbečku, coblázníš, kdybych nemusela na tu večeři nai nejdu, počkat, nemusím!“
Phoebe ze sebe začala strhávat šaty.
„Nebylo by lepší, kdybych to udělal já? Víš, mám v tom praxi.“
„Jacei, nech si svý myšlenky někde v hlavě, já mám úplně jiný problém než tvůj nedostatek sexu!“
„Au, to bolelo, chtěl jsem ti pomoct, navíc jsem po pravdě přišel, abych tě na večeři doprovodil.“
„Promiň, ale vydrž, v tomhle nejdu.“
Phoebe se schovala za paravan, sundala si velice neobratně šaty, oblékla se do svých černých kalhot, svého pohodlného černého trička korzetového střihu, ale košilové podoby, obula si boty a vzala dýku.
„Teď se cítím podstatně lépe, můžeme jít.“
„Tohle ti taky sluší, jen, vidět tě jako ženu v šatech, byla zajímavé.“
„Nerej, jdeme.“
Vyšli z ložnice, Jace se na Phoebe zubil, ta měla chuť někomu prokousnout hrdlo, co to po ní proboha chtějí. Ona stejně nikdy nebude královnou, ani kdyby se stavěli na hlavu, ať si v těch nepohodlných šatech i botech chodí nějaká čubka, ona teda ne.
V tom si uvědomila, že tyhle šaty vlastně nosila její sestA A o té měla jen to nejlepší mínění, zatím, takhle ji ublížit, v myšlenkách a slovně.
Rozplakala se.
„Phoebe, neplakej, nutit tě nemohou, ale pokud příjmeš, získáme čas než se vrátí Magnus a pak, budeš-li chtít, můžeme to místo odstoupit skutečné královně.“
„Pokud bude chtít?“ Jsi cvok!“
Otevřely se dveře a Phoebe vstoupila do místnosti, kde schůzovala Rada. Celá nesvá se porozhlédla kolem, neviděla jejinou známou tvář, nikoho.
Byla vyzvána aby se posadila, mlčky si sedla a sledovala, jak oni sledují ji. Pokud má být pod tímto drobnohledem, tak se brzo zblázní.
Měla pocit, že se ji snaží provrtat díru do hlavy, začala chápat, proč se z Tessie stal tolik jedovatý had.
KAPITOLA 53
Magnus dopil svou kávu, podíval se na hidnky. Tady by už neměl být, ztrácí příliš mnoho času.
„Tessie, já ti Thomase neberu, jen ho vrátím tam, kam patří.“
„Ahoj, MAgnusi, děje se něco?“
„Alexandře.“
„Magnusi, taky tě rád vidím, tvá návštěva ale jistě neznamená nic až tak dobrého.“
„Zabila jsem se.“
„Prosím?“
„Magnus přišel, protože v jeho realitě jsem se zabila a chce odvést Thomase.“
„Tessie, ale to se dalo očekávat, po tom, co jsi zkolabovala, že se něco stalo.“
„Ty jsi zkolabovala?“
„Ano, necelé tři dny, ale to není podstatné, Thomas tam nebude šťasten, nikdy.“
„Tessie, miláčku, pokud Thomas zůstane tady, nikdy nebude šťasten.“
„Jenomže Alecu, my dva jsme mu dali rodinu, co mu může nabídnout ona a její Alexander?“
MAgnus sledoval, jak Tessie pláče a dívá se na Alexandra, tan se nehodlal syna vzdát, to bylo vidět v jeho tváři, ale nemohl ho držet tam, kde nepatří, pokud bude chtít, Thomas se může kdykoliv vrátit.
„Tessie, nevím, co mu můžou nabídnout, ale vím, že tohle rozhodnutí není na nás dvou, ale na nich a na Thomasovi.“
„Já nechci aby odešel.“
Alexander si sedl vedle své žany a začal ji hladit ve vlasech, políbil ji na čelo a ona se mu zhroutila do náruče.
„Nemůže ho odvést, je to můj syn.“
„Tessie, věděli jsme, že pro něj Magnus příjde a odvede ho, musí.“
„Ona je mrtvá a Magnus pro něj nepřišel, aby byl syn s matkou, ale aby syn dal život matce!“
„Tessie.“
„ne, Alecu, ne, téměř ho zabijí aby ona mohla žít, zmrzačí ho, ublíží mu a nakonec ho stejně pošlou tady, nemůže žít s královnou a královna ho nemůže uznat svým synem, dokud se k tomu Alexander nepostaví a ten žje s Magnusem, to je jeden skandál z druhým, to nejde.“
„Tess, lásko, jenomže není to náš skandál, ani naše věc, musíme ho nechat odejít.“
„Co když nebude chtít?“
„Pak ho, drahá Tess ani já sám nemohu nutit odejít za matkou našeho světa, tahle volba je na ně.“
„Je mu pět, copak ví, co ho čeká? Tohle po něm nemůžeme chtít.“
„Tessie, zeptej se ho ty.“
Tessie se rozplakala mnohem víc, Thomas byl po svém otci víc, než by kdo řekl, cítit náklonnost ke stejným lidem, věděla, že s Magnusem odejde, věděla, že ji miluje a že bez Alexandra malý Thomas nebude dýchat, ale věděla, že ona i Alec v cizím světě jsou, příjde o něj.
Alexander se zvedl a zavolal syna.
„Thome, zlatíčko, strejda Magnus se přišel zeptat, zda tě s ním pustíme na výlet.“
„A kam?“
„Daleko.“
Budeš se mnou, tati?“
„ne tak docela. Bude to velké dobrodružství.“
„Maminko a ty?“
„Vždycky budu s tebou, miláčku.“
„Maminko, ty pláčeš, strejda ti ublížil?“
„Ne, miláčku, jen mi řekl smutnou zprávu, ale tebe se to netýká, miláčku.“
„Strejdo, dokud bude maminka smutná, nemohu odejít.“
„Tome, bude to jen pár dní a můžeš se vrátit.“
„Kam pojedeme?“
„Na jedno moc krásné místo.“
„Proč nemůže maminka a tatínek se mnou?“
„Je to výlet pro malé kluky, víš.“
„Tatínku, mohu se strejdou?“
„Ano Tome, pokud chceš.“
„Chci.“
Tessie se zvedla a odešla do domu, políbila chlapce, než opustila verandu a zmizela v kuchyni, jala se připravit něco k jídlu, ruce se jí klepaly a tekly jí slzy.
Malá Isabelle se smutně dívala na maminku, pak přišla k ní a pohladila ji po ruce. Tessie chytla dceru do náruče, políbila jí a přitulila se.
Isabelle, její milovaná holčička.
Podívala se z okna, Alexander zrovna hladl chlapce a bavil se s MAgnusem, tomu jiskřily oči. Tessie měla pocit, že ho zabije, odvede ji syna a zase zkouší svést jejího muže? To už tady snad bylo.
Magnus otevřel portál, rozloučil se s Alexandrem a spolu s Thomasem zmizel.
Alexander se dlouho díval do prázdna, pak vešel do domu za ženou a dcerou.
Isabellse se k němu rozeběhla a objala ho. Tessie si utřela slzy, neměl na vybranou, nikdy neměla, jediné, co kdy mohla udělat bylo probodnout se stélou či andělskou dýkou, ale nebyla na to dost silná, né v téhle realitě, tady byla jen loutkou bez šance na vlastní život, ani s rodinou a po boku Alexandra nebyla sama sebou.
Nikdy už nebude.
Tolik sama sobě záviděla, tolik si přála udělat to samé.
Bezmyšlenkovitě vzala nůž a obrátila ho proti sobě.
Alec vykřikl.
KAPITOLA 54
„Slečno Phoebe Halliwell, asi Vám nebylo řečeno, že tento úbor se pro královnu nehodí.“
„Já nejsem královna!“
„Ale měla byste být.“
„Prosím?“
„Vaše sestra je mrtvá, nezanechala žádnou následnici a nejblíže její krvi je ta Vaše.“
„Co tím chcete naznačit?“
„Že ve Vaší krvi je sice více lidské než v její, ovšem, právě proto budete lepší královnou.“
„Co že budu?“
„Lepší královna než Vaše sestra, u Vás nehrozí, že Vás bude chtít ovládat démon a jak jste sama viděla, v těle Vaší sesry nadělal dost neplechy.“
„Ne, to jsem viděla a je mi to jasné, co ste to říkali o dědici?“
„Pokud by Vaše sestra měla dceru, pak by ona byla následníkem, ale Vaše sestra má jen Vás.“
„Co kdyby to nebyla pravda?“
„Vy víe o něčem, co my ne?“
„To jsem neřekla, jen se ptám, jaké jsou možnosti.“
„pro Vás je tady možnost příjmout královskou korunu.“
„A pokud nechci?“
„Musíte.“
„Musíme?“
„Ano, pokud nepříjmete korunu, v momentě, kdy bude královnino tělo pohřbeno, bude náš svět navždy vyzrazen všem.“
„To je hezké a nemilé zároveň, přesto, nehodlám korunu příjmout.“
„Měla byste, pokud nevíte o tom, že by Vaše sestra měla dceru.“
„Ještě minulý týden jsem nevěděla že mám sestru!“
„Slečno, vy nemáte na výběr, vy budete zítra večer korunována! Rada rozhodla, můžete odejít a prosím, na korunovaci si rozhodně vezmete korunovační šaty a prosím, nebuďte jako Vaše sestra, červená se na korunovaci nehodí.“
„Jdete do prdele!“
„Slečno Phoebe, takto se královna nevyjadřuje!“
„Já jsem Vám al e řekla, že žádnou Vaší debilní královnou být nehodlám a docela chápu, proč si má sestra vrazila stélu do srdce.“
„Vyhrožujete?“
„Ne, jen Vám říkám, že na vás seru.“
Phoebe vstala a práskla za sebou dveřmi, celá se třásla, byla plná hněvu a nenávisti.
„Phoebe, co se stalo, lásko moje?“
„Jacei, ještě ty začínej.“
„Phoe, no tak, zlato, já jsem na tvé straně.“
„Ne, máš stejný názor jako oni, mám být královnou, ale to nezvládnu, nebyla jsem k tomu nikdy vedena a navíc, víš co to je? Královna je jen tupá loutka, nehodlám je poslouchat.“
„Nemusíš, Tessie je taky neposlouchala.“
„Tessie. Že mi to nedošlo, kde je sakra ten Magnus?“
„Bude tady ráno na po… promin, na rituál.“
„Co to řekl, že Alexander a Tessie spolu spali?“
„Je to možné, ptal jsem se Alexandra sám, ale nikdy to nepotvrdil.“
„Popřel to někdy?“
„Pokud vím, ne.“
„Magnus ti onehda řekl, že odpověď na tvou otázku, kterou jsi jistě Alecovi položil je, že ano, že spolu spali.“
„Asi ano, neměl jsem čas dobírat si Alexandra. Proč?“
„Ona má dceru.“
„Cože?“
„Magnus někde schovává Tesiinu dceru.“
V tom se otevřely dveře Rady, vyšel z ní malý kluk, předal JAceovi zprávu a zase zmizel. Jace otevřel papírek a vzdechl.
„Co tam píšou?“
„Asi to nedošlo jen tobě, co jsi jim řekla?“
„Nic, proč?“
„Mám okamžitě vystřídat Aleca na stráži, chtějí s ním mluvit.“
„To nevypadá dobře.“
„Pro něj rozhodně ne.“
Jace si zpravil bundu, chytil Phoebe za ruku, políbil ji a šel do kruhového sálu, kde Alexander hlídal tělo Tessie. Jeho kamarád nebude rád.
KAPITOLA 55
Isabelle nebyla schopna spát, zírala na nebesa své postele a přemítala o bratrovi, o Tessie, co se vlastně kdy stalo, proč Tessie učinila takové rozhodnutí. Stále nikdo nechápal, co ji k tomu vedlo.
Do pokoje vešel Simon.
„Krásko, proč nespíš, zítra máš náročný den.“
„Ano, to mám a nejen já.“
„My všichni, vím.“
„Kde jsi byl?“
„Zdržel jsme se, stavil jsem se za Clary.“
„Nemluví se mnou.“
„Ona to nemyslí zle, má toho hodně, přeci jen ji padlo na hlavu spousta úkolů.“
„Jak se má?“
„Je to náročné a chybíte jí.“
„odešla sama, stejně jako tessie, asi být s námi je problém.“
„To nebude ve Vás, má drahá.“
„Simone, neuspěchali jsme to?“
„Nevím, o čem teď mluvíš, skáčeš z jednoho tématu na druhé.“
„Promiň, nemohu spát a myslím na všechny ty události posledních snad deseti let.“
„Isabelle, uvolni se, uklidni se, zase bude dobře, jsem tady s tebou a budu tě podporovat.“
„Já vím, děkuji.“
„Spi, budu nad tebou bdít.“
„Zlatí, MAgnus s tebou potřebuje mluvit.“
„Já vím, vím i co po mne chce.“
„Dobrou noc.“
„Dobrou, ISabelle.“
KAPITOLA 56
Alexander stál, ani se nehnul, dýku stále pod krkem neznámého muže. Prohlížel si ho a nenáviděl ho. Cítil jeho tep, strach a odevzdání. Co tu ten pitomec jenom chce?
„Kdo že jsi?“
„Joshua, snoubenec královny, přišel jsem se s ní rozloučit.“
„Nemáš tady co dělat.“
„Vím, že mi nebude dovoleno zúčastnit se pohřbu, proto jsem tady, chtěl jsem ji dát sbohem, nečekal jsem zde stráž.“
„Nedovolím ti přiblížit se k ní.“
„Nevím, kdo jsi, ale takovou pravomoc nemáš.“
„Pleteš se, já jediný ji mám.“
„Jediný, kdo mby mne odsaď mohl vyhodit, by byl právoplatný partner slečny Tessie, což pokud vím, neexistuje.“
Do místnosti vešel JAce a Phoebe. Jace okamžitě tasil svou dýku, ale Alec jen kývl hlavou. Jace i Phoebe zůstali stát na prahu místnosti.
„Oficálně možná ne, ale i tak jsem byl pověřen její obranou a ty tady nemáš být.“
„Ty budeš Alexander.“
„Je to možné, ty jsi vetřelec.“
„Hm, a jak se ti líbí držet pod krkem muže, co si měl vzít právoplatně tvou ženu?“
„Rozkošná situace, užívám si ji, jak říkáš, chtěl jsi mi odvést mou ženu, nemám důvod nechat tě žít.“
„Nezabiješ mne.“
„To ne, ale rád bych, doufám, že sis mou i Tessiinu společnost užil a teď vypadni!“
Odhodil Joshe směrem ke dveřím, ten vrazil do JAce, který se na něj pohrdavě usmál, phoebe ustoupila stranou.
„Můžete projít, pane.“
Josh se rozhlédl, podíval se na Aleca, jako by chtěl říct, neskončili jsme, spravil si oděv, Jace mu pomohl ho oprášit, ale Josh smetl jeho ruku a rychlým krokem vyrazil z místnosti.
Phoebe se musela smát.
„Co se děje, proč jste tady?“
„Phoebe byla na večeři s radou.“
„Jak to šlo?“
„nic moc, chtějí aby ze mne byla královna a mi došlo, že žádná královna nikdy nebyla, že chtějí jen loutku, co je bude poslouchat.“
„A taky, Alexandře, hledají zjevně Tessiino dítě, mohl bys být otcem její dcery?“
„Nevím.“
„Alecu, kámo, prosím, uvažuj, pokud jsi s ní spal, což všichni tvrdí…“
„Pak bych mohl.“
„Ty jsi s ní vážně spal?“
„phoebe, miloval jsem ji, copak ty jsi s jacem nespala? A vůbec, Tessie stačilo kývnou a šel by i on.“
Phoebe zalapala po dechu, podívala se na dva kamarády, mezi kterými pomalu začaly létat jiskry a sršet hněv.
„Alecu, ne, s Jacem jsem nespala, ačkoliv je pravda, že bych se tomu nebránila a když Tessie vidím, je mi jasné, že mohla mít kohokoliv, na koho ukázala.“
„Ale neměla.“
„JAcei, myslel jsem, ztuhle skutečnost jsme dávno vyřešili.“
„Tám, že máš MAgnuse a já měl Clary a Phoebe?“
„Mimo jiné.“
„Alecu, přál bych ti to znovu, kdyby to jen šlo, proto musíme Tessie zachránit a ty si jdi, prosím, klidně promluvit s radou a bu´d milejší, než tady Phoebe.“
„Jak milejší? A kdo tady bude s Tess?“
„Poslala jsem je do prdele. A neboj, my dva tady zůstaneme.“
Alec se začal smát, poplácal kamaráda po zádech a vyšel ze dveří. Phoebe chytila Aleca za paži a zmáčkla ji.
„Jsme tady pro tebe.“