Andělská krev (závěr)

KAPITOLA 66
Alec zastavil svou ženu, nůž v srdci, co blázní? Tessie se na něj dívala se slzami v očích. On se na ní díval se strachem.
„Tessie, co se děje? Lásko moje, tohle mi nedělej, tohle už přeci máme za sebou.“
„Alecu, nevím, co mě to popadlo, jen jsem cítila nutkání.“
„Tessie, to že v Magnusově dimenzi jsi mrtvá, polomrtvá, to neznamená, že tak musíš dopadnout i zde.“
„Já vím, Alecu, já vím, ale nešlo to zastavit.“
„Neříkej, že tě ona ovládá, už zase?“
„Nemyslím si.“
„Tessie, vím, že mezi ní a tebou je spojení, vím to, jediný, kdo to asi nepostřehl je Magnus, až to zjistí, zblázní se.“
„Alecu, myslíš, že ona si vezme Alexandra?“
„To nevím, ale ty cítíš její bolest a umí s tebou promlouvat.“
„Ano, to ano, neměla jsem nechat Thomase odejít, měla jsem nechat odejít jí.“
„Jak to myslíš, Tessie?“
„Víš, ona nechce žít, vlastně ani já nechtěla.“
„Měla jsi mne, Isabelle, Phoebe, Dominica i Jace.“
„Ano a díky tomu, jak jsem se rozhodla, jsem o vše přišla, kromě tebe, ty jsi zůstal, proč?“
„Miluji tě, Tessie.“
„Nelži mi!“
„Tessie, já bych ti nikdy v životě nelhal, to přeci víš, miluji tě, miluji naši dceru a sjem s tebou šťasten.“
„Zůstal by jsi se mnou i kdybych nebyla těhotná? Kdyby nezemřela Isabelle?“
„Tessie, kde na to chodíš? Jistě.“
„To nemůžeš vědět.“
„Jenomže ty taky ne.“
„Alecu, něco se stalo, něco nás rozdělilo a rozděluje to i jí a Alexandra.“
„Tessie, neblázni, ti dva toho spolu zase tak společného moc nemají, vezmi si to, ona odešla a on ji nechal, ona odešla a on ani nevěděl, že je těhotná, odešla a on ji nehledal, zapomněl, přestal věřit ženám, je s Magnusem a zjevně ho vážně miluje.“
„Tessie, nesuď ho přísně, ani ona nevěděla, když ho opouštěla, že je těhotná. Není to jen jeho vina, a co se MAgnuse týče, musíš uznat, že je okouzlující.“
„Alecu?“
„Tessie, miluji tebe a neopustil bych tě, jen ti říkám, co si myslím, vždy jsme se spolu bavili na rovinu.“
„Alecu, nevím, možná jsme my dva vážně chyba, jak nám celé roky tvrdí.“
„Tessie, chceš říct, že když ta druhá je na hranici smrti, ty ses rozhodla litovat našeho manželství?“
„Ne, jen říkám, možná jsem ji podobná víc, než myslím.“
„Tessie, jsi sama sebou, nejsi podobná nikomu, jsi to ty a tady, ne ona, nejsi tam, jsi tady a já jsem a vždy budu s tebou.“
„Alecu, jsem zmatená.“
„Tessie, miluji tebe, miluji Isabelle a ano, přišel jsem o sestru, spousta věcí se v týmu změnila, vím to, ale už jsme dál.“
„Já vím, přesto…“
„NE, Tessie, žádné přesto neexistuje! Jsme my dva a naše dcera a tohle už nikdy nebude jiné! Pokud sama nechceš.“
„Alecu, miluji Tě, jen…“
„Tessie, žádné jen, Magnus už k nám nikdy nepříjde a ano, po Thomasovi se mi bude stýskat, to víš, jenomže to tak prostě má být, máme dceru a tu miluji nadevšechno na světě.“
Tessie se usmála, věděla, že Alec mluví pravdu, ale něco v ní se bránilo uvěřit, bála se, bála se, protože znala opačný svět, kde spolu nemohli být a to ji trhalo na kusy. Alec má pravdu, musí se soustředit sama na sebe, na svůj svět a nechat odejít jak Thomase, tak i pouto s Tessie.
Tessie objala Aleca, políbila ho, malá Isabelle přiběhla k rodičům a začala kolem nich tancovat. Alec ji vzal do náruče, podíval se na Tessie, ta se usmála a věděla, že je vše tak, jak má být.
Pohladila dceru, políbila manžela a spolu s nimi si vyšla na louku za domem, hrát si a skotačit, teď je vše v pořádku, vše je jak má být.
Tessie si hrála s dcerou a v dálce zahlédla sama sebe, jak se usmívá a mizí. Byla si jistá, že druhá Tessie šla hledat své štěstí.
Tessie s Alexandrem získali ve svém světě svou vlastní naději.
KAPITOLA 67
„Lidi, pokud nemáme přívěsek, je to hodně zlý.“
„Jak moc zlý Magnusi?“
„Clary, co ty tady?“
„Rada si nepřeje, aby Tessie žila, já jsem jiného názoru, musí žít.“
„Bez přívěsku to bude náročnější, než se zdálo, vlastně jsme téměř ztratili veškerou šanci.“
„To přeci není možné, Tessie musí žít, jak, jak…“
„Phoebe, klid, něco vymyslím, ale obávám se, že mi budeš moci dost pomoci.“
„Udělám cokoliv, ale sestra musí žít.“
„Tessie je tvá sestra?“
„Clary, ano, Tessie je Phoebiina sestra, Isabellina parabatai, teda, byla jí, než se probodla, Alecova milenka a Tomasova matka, jo a taky je královnou nás všech, ještě jsem něco vynechal?“
„Magnusi, jen jsem se zeptala, nebu´d tak ošklivý.“
„Jako by jsi ho neznala, Clary.“
„Heleho, JAce, co ty tu?“
„Clary, co já tu je zřejmé, ale tvá role mi uniká.“
„Hej vy dva, nechcete toho nechal? Jsou důležitější věci než váš rozchod a neshody.“
„Omlouvám se Dominicu,je toho nějak moc.“
„Jo, to je pravda, kupí se to, ale Jacei, ty jsi tady jako druhá stráž královny, stejně jako já a Clary řekla, že zastupuje Radu.“
„Neřekla, řekla jsem, že mám odlišný názor než rada.“
„Ano a jsi tady jediná z jejich řad, takže je zastupuješ, v tom případě bychom měli začít, než se zase něco pokazí.“
„Ono už se pokazilo.“
Magnus koukal na Tessie, na hádku mezi několika lovci a ztratil z očí Thomase i Aleca. Pokud Alec odvedl Thomase, pak je to ztracené, Tessie se nebude chtít probudit, bez nich.
„Magnusi, jak mohu pomoct?“
„Simone, prosím, budeme potřebovat tvé tesáky.“
„Cože?“
„Neboj se, Phoebe, ale pokud nebude jiná možnost.“
„nechci být upír, já rozhodně ne.“
„Já taky nechtěl.“
„Ale jsi tak sladký, Simone.“
„Děkuji, Isabelle, to jsi i ty, sladká, přesladká.“
„Mě se chce blejt, Magnusi, nemůžeš je někam poslat, aby něco dělali?“
„Jo, Dominicu a začnu tebou a Jaceem, běžte hlídat dveře a své poznámky si nechte pro sebe, oba.“
Jace se podíval na Magnuse a chtěl něco odseknout, ten ho jen mávnutím ruky odsunul za dveře, stejně jako Dominica a zabouchnul za nimi.
Následně doporučil Phoebe si sednout a uklidnit se, možná její krev nebudou ani potřebovat, ale kdyby náhodou měla Tessie otravu, potřebují co nejbližší krevní skupinu té její a co nejbližší je právě Phoebe, i pro to, že jsou královského rodu.
Isabelle a Lucy se jen dívaly kolem sebe a nestíhaly pomalu vnímat. Isabelle se postavila vedle lůžka Tessie, chytla ji za ruku a podívala se na Magnuse na protější straně. Usmál se a kývnul.
Lucy se postavila do temné části místnosti, kdyby se někdo přeci jen přes kluky dostal, bude potřebo, aby je někdo hlídal zevnitř.
Clary přikývla, byla připravená, nevěděla ještě na co, ale byla si jistá, že po tom všem, co už zažila, bude tohle jen procházka růžovým sadem.
Magnus se postavil nad Tessie se zbytkem jejího přívěsku, ztrácel barvu i auru, snad né proto, že Tessie umírala, skutečně umírala, snad proto, že se roztříštil o zem.
KAPITOLA 68
„Thomasi, jak víš, že je Tessie tvá maminka?“
„Protože je.“
„Thomasi, si si jistý?“
„Tatínku, ty se na mne nepamatuješ?“
„Upřímně nepamatuji, nevím kdo jsi, ani proč mi říkáš tatínku, proč je Tessie tvá matka, ano, vím, žil jsi jinde, s Tessie a Alecem, ale to sme nebyli my, jak můžeš vědět, že patříš k nám?“
„Jak nebyli vy?“
„Byla to jiná dimenze, jiná realita, víš něco o světě stínů, že ano?“
„Ano, jsi lovec a maminka královna.“
„Perfektní, takže tam je to stejné.“
„Tatínku, vím, že jsem žil s pěstouny, kteří se jmenovali i vypadali stejně jako ty a maminka, vlastně o tom asi vím víc, než bych mněl.“
„Jak to myslíš?“
„Magnus mi jako pohádky vyprávěl příběhy o mých skutečných rodičích, měl jsem Vaše obrázky i znal Váš osud, pak Magnus přestal jezdit, maminka si to nepřála, že mi plete hlavu, to jsem pochopil, že mi vyprávěl něco, co bylo skutečné.“
„Magnus za tebou jezdil?“
„Ano, dlouho, ale asi před půlrokem přestal, nevěděl jsem proč, maminka řekla, že už jezdit nebude, že ji zklamal.“
„To asi nejen ji.“
„Tatínek se s maminkou pohádal, že stejně jednou příjde a já pochopím, že pohádky nebyly pohádky, podívej, kreslil jsem je.“
Thomas vytáhl z kapsy u kalhot zmuchlaný papír a pak ještě jeden, na obou byl Alec a Tessie, ale ani na jednom nebyli spolu.
Na prvním byli vedle sebe, bojovali proti nějakému démonu, vše bylo temné, Tessie byla v bílém a zářila, vypadal krásně i na obrázku. Alec byl v černém oblečení, ale přesto působil velice jemně, něžně a krásně. Musel uznat, že jako bojovníci byli s Tessie vždy krásný pár. Dokonce i s andělskými meči a Tessie se svou dýkou.
Na druhém byl Alec nakreslen v popředí s nějakými dalšími lovci, zjevně Jace a Isabelle. Tessie stála v horizontu obrázku, dívala se jejich směrem a měla slzy v očích, za ní byl nakreslen portál.
Alec se podval na oba obrázky a na malého chlapce. Ten se jen usmál.
„Thomasi, to jsi kreslil ty?“
„Ano, podle vyprávění a fotek.“
„Jsi umělec.“
Thomas se usmál, vzal si své dva obrázky a zase je schoval. Podíval se na Aleca a chytil ho za ruku.
„Tatínku, vyprávěj mi Váš příběh.“
„Thomasi, to nemohu, vlastně nevím, jaký je. Ale rád bych věděl, proč sis vybral tyhle dva obrázky.“
„Mám je rád, jsou z pohádek o dvou lidech, kteří bojují spolu po boku a milují se, jen se to bojí přiznat. Jsou mladí a nevázaní.“
„A druhý? Proč Tessie pláče?“
„Maminka pláče, protože musí opustit ty, na kterých ji záleží, nechce odejít, ale oni nevidí, že je ji smutno, nevšímají si ji. Musí pryč a bolí ji srdce, je to poslední chvíle, kdy vidí svou lásku a své přátele.“
Alec se podíval na chlapce. Viděl v jeho očích otázky, zda skutečně bylo Alecovi jedno, že Tessie odchází, že je smutná a zlomená. Ale nebylo, nebylo mu to jedno, nikdy. Chtěl být s ní, ale byla to její volba, ne jeho. To tomu klukovi nemůže říct, stejně by mu nikdy neuvěřil, poslouchal pohádky o rodičích, Magnus mu je jistě mírně upravil, pětiletou hlavičku nelze zatěžovat takovými starostmi a skutečnostmi.
„Thomasi, srdce nebolelo jen maminku, ale taky mne a bolí mne pořád.“
„Proč, tatínku?“
„Vlastně proto, že maminku mám moc rád a bez ní je mi smutno.“
„Proč jsi ji tedy nechal odejít?“
„Nenechal, ona musela odejít, to proto pláče, nesměla se s námi ani rozloučit.“
„Magnus říkal, že jsi ji nechal odejít.“
„Nenechal, nevěděl jsem, že odchází, kdybych to věděl, věř mi, zastavil bych ji nebo šel s ní.“
„Máš maminku rád?“
„Ano, Thomasi, mám ji rád.“
„Vzbudíš ji a řekneš ji to?“
„To nemohu.“
„proč ne?“
„Nemám tu moc ji vzbudit, tu má Magnus.“
„A vzbudí ji?“
„Doufám.“
„Pak bychom tam měli být, až se probere, bude nás hledat.“
„Měli bychom tam být.“
A v duchu si Alec domyslel, „ale hledat nás nebude“.
Vzal Thomase za ruku, pohladil ho po vlasech a vracel se s ním pomalu do hradu. Nebyl si jist jak rituál bude probíhat, ale byl si jist, že malý chlapec tam nemá co dělat.
Vlastně si byl jist ještě jednou věcí, on sám by tam neměl být.
KAPITOLA 69
Magnus se vrátil ke svému rituálu a čarování. Doufal, že se mu podaří Tessie vrátit zpět do života hodně rychle, za chvíli začne pohřeb a on už nemá čas na něco čekat nebo na nečekaná vyrušení.
Něco blekotal mezi zuby, máchal rukama a soustředil se.
Nad Tessie se zvedl oblak bílého prachu, jasně bílé světlo ozářilo místnost, až si přítomní skrývali oči. Magnus se snažil pokračovat, Tessie se bránila.
Zlomky přívěsku začaly žhnout.
Tessie otevřela oči, podívala se na Magnuse a vykřikla.
„NECH MĚ UMŘÍT!“
Magnus si ji nevšímal. Simon vzal krev, a jakmile se Tessiino srdce zacelilo, otevřel pytlík s krví, otevřel tepnu v zápěstí Tessie a nechal krev proudit dovnitř.
Tessie otevřela oči.
Záře jen zesílila. Bylo to na dobré cestě, moc dobré cestě.
Tessie se rozhlédla po místnosti, usmála se a zkolabovala.
Magnus dokončil kouzlo. Clary a Lucy přiskočily, Clary zachytila vyčerpaného Magnuse. Kde je sakra Alec, když je ho potřeba?
Lucy začala kontrolovat královnu. Tep měla téměř neznatelný, dýchání mělké, ale byla tam, byla s nimi.
Phoebe začaly téct po tváři slzy, otevřely se dveře a nakoukl Jace a hned za ním i Dominic, to bílé světlo muselo všechny přilákat.
V tom se Tessie začala dusit a vykašlávat krev. Její tělo začalo modrat.
„Sakra, toho jsem s eobával, Phoebe, budeme potřebovat tvou krev a další kouzlo.“
„Magnusi, na to nejsi dostatečně silný a Alexander tu není.“
„Nepotřebuji ho, potřebuji Tessie.“
„Jak to myslíš?“
„Phoebe, její magie je stál silná, pomůže mi více a pomůže sama sobě.“
„Ale ona nechce pomoci.“
„No, začneme tím, že ji napíchneme na tebe a tvou krev. Její se tak snad vzpamatuje.“
„Co myslíš tím SNAD?“
To už byl Jace uvnitř místnosti a podpíral Phoebe, která se chystala darovat své sestře krev.
„Jacei, myslím to tak, že pokud ani Phoebina krev nepomůže, Tessie se neprobudí.“
Phoebe se podívala na Jace, i kdyby měla umřít ona, udělá to, Tessie musí žít. Jace tohle odmítal, Tessie už mu ublížila několikráte, nepříjde kvůli ní i o Phoebe. Chytil ji za ruku tak silně, až vykřikla. Povolil.
„Promiň, tohle jsem nechtěl, ale nemohu tě ztratit.“
„Jacei, mě neztratíš, ale musíš mne nechat to udělat.“
Clary se jen tiše dívala na svou lásku a sokyni. Vlastně, obojí bylo minulost, přesto ji tenhle rozhovor nebyl úplně jedno.
Phoebe přešla k loži Tessie, postavila se vedle ní, Jace ji chytil kolem pasu, Simon otevřel její zápěstí a nechal protékat její krev Tessiiným tělem a opačně.
Phoebe upadla, Jace ji zachytil. Podívala se na něj a omdlela.
Krev Tessie probudila k životu, posadila se, rozhlédla se kolem sebe. Viděla MAgnuse a okamžitě ho pohledem odhodila na druhou stranu místnosti. Podívala se na Jace, jeho štěstím bylo, že držel v náručí Phoebe.
Tessie zuřila, nehorázně zuřila.
Proč ji probudili, co tím sledují?
Clary se vzpamatovala první, chtělas Tessie mluvit, ale ta se na ní podívala a Clary mlčela. Nechala mluvit královnu.
„Proč? Copak nikdo z Vs nepochopil, že to nechci? A kde je Alexander, zbabělec? Žádala jsem ho, aby mne zabil, a on mě nechá oživit? A vůbec, co to má znamenat, proč děláte něco mimo vůli své královny? Já se rozhodla pro odchod, sakra, to už nemohu ani umřít podle svého, to se vše musí podrobovat Radě? Můj život i má smrt? A neříkej, Clary, že Rada o ničem nerozhoduje, rozhodujete až příliš dlouho a příliš mnoha věcech, včetně královny, tohle odmítám, nebudu sloužit tomuhle peklem prolezlému světu.“
Než ji kdokoliv stihnul co říct, vyrvala si z ruky hadičku s Phoebiinou krví, podívala se na ní, pohladila ji po čele a zacelila její ránu.
Zvedla se z lůžka, seskočila dolů, podívala se na oděcv, v němž byla oděná, začala se smát a chtěla vyjít z místnosti.
Lucy ji zatarasila cestu, tahle odejít nemůže.
Tessie se na ní podívala tázavým pohledem, to jako vážně? Lucy ustoupila. Dominic pozvedl svůj meč, Tessie nereagovala, Dominic ho sklopil v úctě ke své královně. Tessie se usmála a prošla.
Vyšla z místnosti přímo na chodbu.
Začala se třást, udělalo se ji mdlo a nevolno, zhroutila se k zemi.
Těsně nad ní ji zachytili něčí paže. Slyšela dětský smích a hlas.
„Maminko, maminko, co je ti?“
Otevřela oči a uviděla Aleca, usmála se a umřela.
Alec ji pohladil po vlasech, nevěřil tomu. Magnus vyběhl z místnosti.
„Alecu, co je?“
„Nevím, upadla, omdlela, nevím.“
„Má tep?“
„Necítím ho.“
„Tak to je špatné, odmítla i tuhle krev.“
„Magnusi, je nějaká možnost?“
Magnus jen kroutil hlavou, Phoebe se rozvzlykala. Jace ji schoval ve své náruči, Lucy a Dominic stáli a nevěděli, co říct, zda brečet nebo se smát, Clary se na přátele podívala, omluvila se, že jde dořešit pohřeb a odešla.
Alec hladil Tessie po vlasech a po tváři mu tekly slzy.
Thomas se u něj zastavil, pohladil ho po tváři. Alec zvedl hlavu a podíval se na hocha, usmál se na něj.
„Thomasi, zůstaneš se mnou.“
„Tatínku, maminku lze oživit, já vím jak.“
„Cože?“
„Ano, vím jak, aby znovu neumřela, ne, pokud nebude stará.“
„Thomasi, Magnus se snažil, to už nepůjde.“
„Ale ano, půjde, vím jak.“
Všichni se dívali na malého chlapce, který byl přesvědčem, že ví, jak maminku vrátit k životu. Podívali se na MAgnuse, ten zkoumavě hleděl na chlapce, pak se podíval Alecovi do očí a musel mu dát najevo, že žáden jiný způsob neexistuje.
Alecova naděje zmizela.
Naděje světa stínů se rozplynula v jeho slze.
Odnesl Tessie na podstavec, vzal chlapce za ruku a odvedl ho do šatny, je třeba se připravit a obléct k pohřebnímu rituálu a spálení těla královny.
Už není žádná šance, naděje umřela s ní.
KAPITOLA 70
V hradní kapli se sešli jen ti nejbližší a stráže královnina těla.
Alexander s Thomasem seděli v první lavici.
Magnus a Simon nebyli dovnitř vpuštěni. Což některým teda dost vadilo. Venku slunce začínalo být dost vysoko a Simon měl co dělat, aby neusnul.
Do kaple postupně přicházeli hodnostáři ze všech možných částí světa stínů. Všichni se přišli naposledy poklonit své královně.
Kaplí se rozeznívala hudba.
Kdo by čekal varhany a smuteční písně, ten se plete, hrála hudba, kterou Tessie milovala. Skupiny jako Evanescence, Ruelle, El Sueno del Morfeo, Ed Sheeren a jiné.
Simon si šel lehnout, Magnus mezitím v knihovně hledal, co by mohlo Tessie probudit, jak to ten chlapec říkal? Je způsob? Pokud ano, znal by ho, ale vyzkoušel vše. Náhrdelník je rozbitý, krev rodiny tessie odmítá.
Rodiny, krev rodiny.
Thomas je její syn, ano, použije Thomase a Tessie bude vzhůru. Ano, zabije Magnuse, protože Thomas takový zákrok jako dítě nepřežije, ale Tessie bude žít.
Tohle může rozhodnout jen jediný člověk a musí to rozhodnout do dnešní půlnoci, pak už ji neprobere ani svěcená voda.
Magnus se začal hlasitě smát.
Rozeběhl se k Simonově ložnici.
„Simone, probudíme Tessie, už vím jak.“
„Magnusi, spím.“
„Nebuď nevrlý, já vím jak.“
„To tvrdíš už dva dny a nic.“
„pleteš se, vstala a odešla, neníliž pravda, ale vím, jak to udělat na trvalo.“
„Jak?“
„Thomas.“
„Co?“
„Thomas, je její syn, má více její krve, než její sestra, je čistějším a čirejším lékem.“
„Nechceš mi říct, že chceš použít toho chlapce, že ne?“
„Chci.“
„Magnusi, to ti Alec nedovolí.“
„No, to je jediná potíž, ale nějak se o vstřebá.“
„Magnusi, řekl, že se ho nevzdá a postará se o něj.“
„Ale Simone, alec má jen černé svědomí, to přežije.“
„Magnusi, mluvíš vraždě dítěte.“
„Ne tak docela.“
„Docla, no, tak já buď spím a nevnímám, nebo jsi řekl naprostou krávovinu.“
„Simone, vstávej, honem musíme to udělat.“
„Se mnou nepočítej, dobrou noc.“
Simon se uvelebil znovu v posteli a Magnus už s nim nijak nehnul. Odešel tedy z jeho ožnice a přemítal, jak říct Alecovi, že Tessie bude žít, ale zabije to Thomase. Ovšem, pokud Tessie bude žít a Alexander o to tak moc bude stát, o rodinný život a vše kolem něj, tak si mohou pořídit nové dítě.
Magnus se zastavil v půli schodiště.
Taková pitomost, jak ho to mohlo napadnout? Je vážně blb. Vrátil se do knihovny a hledal knihy, v nichž nalezne lepší řešení, pokud nějaké je.
KAPITOLA 71
Bylo osm večer, když královnu naložili do smutečního vozu. Alexander malého Thomase nesl v náručí, Thomas byl za celý den dost unaven a to i přesto, že neseděl u královnina těla celý den.
Alec poslouchal smuteční řeči, přijímal kondolence.
Oficiálně a veřejně uznal Thomase synem, což mnohé překvapilo, zvláště pak, za těchto okolností. Bylo to v poledne. Thomas spal.
Teď ho nesl v náručí, spal a usmíval se.
S tělem královny jeli její ochránci – Jace, Dominic, Lucy a Isabelle. Phoebe jako sestra zesnulé se pohybovala v blízkosti Aleca a Thomase.
Všichni byli zničeni, poslední tři dny nedělali nic jiného, než hledali způsob jak ji probudit, ale ona i tam odešla. Nevěřili tomu.
Co udělali špatně? Co mohli udělat jinak a líp?
Nastoupili do vozů, odjeli do chrámu.
Tam nastalo hotové peklo.
Všichni ze světa stínů, včetně upírů se sešli, aby vzdali hold královně, která umřela za podivných a nevysvětlitelných, nepochopitelných okolností.
Magnus se zastavil u aleca.
„Vím, jak ji doopravdy probrat, ale bude to problém“
„Je mrtvá, Magnusi, skutečně mrtvá, není způsob, sám jsi to řekl.“
„Ano, ale celý den jsem strávil v knihovně, je možnost.“
„NE, nehodlám to absolvovat.“
„Co vlastně?“
„Simon mi řekl, jaká je možnost, nesouhlasím, Tessie nebo Thomas? Je to odporný výběr. Tessie vybrala za mne.“
„Alecu, našel jsem způsob, jak by přežili oba.“
„NE, Magnusi, nech to plavat.“
„Chtěl jsem tii jen pomoci.“
„Nechtěl, chceš se zbavit pocitu viny.“
„Já? To ty jsi uznal chlapce vlastním.“
„A odstěhuji se zpátky do Institutu.“
„Ehm?“
„Magnusi, tohle všechno, já nevím, miluji tě, ale nemohu s tebou žít, na to připraven nejsem, navíc, mám syna, chci ho poznat, chci s ním trávit čas a to bude nejlepší v Institutu.“
Magnus neměl slov, stiskl Alecovi ruku, pohladil Thomase a poklonil se královně. V tichosti odešel z chrámu, otevřel portál a zmizel v temnotě noci.
KAPITOLA 72
Tessie byla šťastná, byla sama sebou, byla pryč. Byla volná.
Magnus se snažil a ona to věděla, ale on netušil, že její vůle žít je tak malá, že i kdyby udělal cokoliv, nezachránil by jí. On nevěděl, že to kouzlo vyšlo, ale ona se života jiným kouzlem znovu vzdala. Jen kdyby tušila, že Alec příjde.
Přesto nelitovala. Nelitovala sebe, svých činů, nelitovala přátel.
Seděla na římse a sledovala svůj vlastní pohřeb. Věděla, že tady nebude moci zůstat, ale chtěla tu být a dívat se.
Viděla Alexandra, stál na místě, na němž měl stát Joshua, na místě jejího snoubence a manžela. Byla v šoku, byla udivena. Po jeho boku stál malý chlapec, připomínal ji Kevina, ale ten je mrtvý, to ona ví, tak kdo je tohle?
Alexander se každou chvíli na chlapce díval, usmíval, hladil ho, objímal, uklidňoval. Přesto stál vzorně u jejího těla jako manžel a muž, který ztratil svou ženu, muž, který trpí bolestí.
Kdo je však ten chlapec?
Tessie nechápala, ale byla si jistá, že Kevin to není. Viděla jeho smrt, viděla jeho hlavu u svých nohou. Byla však potěšena, že Alexander přijal místo jejího partnera, nebyla schopna myslet.
Dívala se na přátele, kteří pro ni truchlili, na lidi, které neznala.
Viděla Jace stát na stráži, v očích se mu snad i leskla slza, co se to stalo? Že by ji přeci jen odpustil? To je hloupost, to nebude slza, to se ji jen zdá, jen si přeje, aby měl Jace nějaké city a nebyl jen kamenem.
Dominic a Lucy stáli vedle sebe a drželi se za ruce, zároveň byli plní hrdosti a oddanosti ke své královně. Že by se konečně odvážili a naproti Jaceově tvrdosti dali své pocity na obdiv?
Alec mluví s Magnusem a asi to není příjemný rozhovor, Magnus odchází a nevypadá potěšeně, naopak, je vzteklý, jen to na sobě nechce nechat znát. Není zklamaný, je vzteklý, co mu mohl Alexander říct? Proč se pohádali? Pro toho chlapce? Vždyť ten nic neznamená.
Co se to tam dole děje? Co se stalo, že Magnus odešel?
Tessie chtěla vědět víc, chtěla vědět všechno, ale neměla čas. Nikdy ho pořádně neměla, ani na své přátele, neznala pořádně rodinu, nebudovala vztahy, neměla čas na sebe.
Nelíbil se jí život, jaký vedla, jaký ji byl nalajnován a když viděla lidi z Rady, udělalo se ji velice nevolno s to i přesto, že byla mrtvá. Že byla jen duch.
V tom ten malý chlapec něco řekl Alexandrovi, ten se na něj vyděšeně a udiveně podíval. Chytil ho za ruku a něco mu říkal. Chlapec se jen usmál a kývnul hlavou. Alec ho pustil a poodstoupil. Chlapec přešel k jejímu tělu, pohladil ji po tváři, něco pronesl, pár slov, snad latinsky a políbil ji.
Tessie se zamžilo před očima a rozplynula se.
KAPITOLA 73
Když se Tessie povedlo znovu otevřít oči, chlapec stál nad ní.
„Maminko, je čas pomalu vstávat a stát se právoplatnou královnou stínů, být tou, kterou chceš být a ne tou, kterou musíš být.“
Celý sál vypukl v úžas, Tessie se nezmohla na jediné slovo. Sedla si.
Alexander ji podepřel. Tak blízko ní dlouho nebyl, stýskalo se jí. Thomas se usmál, podíval se na Tessie, na Aleca.
„Říkal jsem, že ji umím probudit.“
„Ano, ale jak?“
„Tatínku, chtěl bych spát.“
Thomas byl vyčerpán, na levé ruce se mu objevily krvavé ranky. Alexander na nic nečekal, chytil chlapce do náručí.
„Tessie, prosím, slib mi, že až se vrátím, budeš žít.“
„Kam jdeš? Tady není místo, kde by mohl spát.“
„Odnesu ho do auta a pak s tebou musím mluvit, probrat spoustu věcí.“
Tessie přikývla.
Clary za vedení Rady došla k ní.
„Královno Tessie, vítejte zpátky.“
„Co chceš?“
„Tessie, nic, Rada chce, abys abdikovala, místo tebe na trůn usedne Phoebe.“
„Dobrá.“
„Ty nebudeš protestovat?“
„Proč?“
„Jsi právoplatný nástupce, Phoebe ne.“
„No a co? Víš, kolik mě stálo, těch pět let života?“
„To zrovna ne…“
„Pak nevíš nic a já jsem si jistá, že Phoebe tuto poctu odmítne, stejně jako každý, kdo je při smyslech.“
„Nerozumím, kam tím míříš.“
Tessie se podívala na Clary, pak do lodi chrámu. Postavila se a promluvila.
„Jako královna světa stínů Vám všem chci říct jediné. Vy nechcete královnu, chcete jen loutku, hledáte někoho, kdo nebude odporovat, kdo bude slabý a poslechne. Kdo bude bránit svět stínů svou mocí, ale jinak Vám je k ničemu. Chcete jen štít a to není žáden člověk, lovec, čaroděj, upír, víla, anděl. Nikdo nemůže být živým štítem, vyčerpává to tělo i schopnosti. To proto má matka nezvládla svůj život a vzala si ho, to proto já odmítám Vaše pocty i korunu a věřím, že pokud jste ještě stále při smyslech, pak nebudete ani po Phoebe chtít, by se ujala vlády. Ne, že bych ti to nepřála, sestřičko, ale ztratíš víc, než získáš, tak jako já. Druhou šanci dostane málokdo.“
Tessie domluvila, sál začal brebentit a hašteřit se.
Clary se na Tessie usmála, stiskla ji ruku a poklonila se jí.
Tessie se podívala na své strážce, ti poklekli u jejích nohou. Ona jim jemně pokynula, aby se zvedli a vyšla z chrámu. Se svými strážci a svou sestrou v patách.
KAPITOLA 74
V Institutu, kam kolona dojela, bylo velké pozdvižení.
Přijela zpátky Tessie, živá.
Přijel Alec a s ním dítě, jeho syn.
Phoebe se vedla za ruku s Jaceem, už nechtěla žít na vlastní pěst, chtěla žít pod střechou Institutu.
Dominic opustil své místo v Idrasilu a odjel po boku Lucy do Institutu.
Vrátila se Clary.
Celý Institut byl na nohou, takový poprask nečekal nikdo. Tessie beze slova přešla do své ložnice a jediným mávnutím ruky ji změnila v honosnou ložnici sobě vlastní.
Nebude ničí královna, nikdy o to nestála, proč by měla nyní?
Lehla si na postel a dívala se do stropu, když přiběhl ten chlapec.
„Maminko.“
„Kdo jsi?“
„Ty taky, maminko?“
„Co taky?“
Do místnosti vešel Alexander.
„Omlouvám se Ti, Tessie, ale Thomas se nedal zadržet, musel tě vidět.“
„Kolik je, co je za den, rok?“
„Tessie, klid, ano, včera v noci jsi měla pohřeb, ale to je pryč. Je ráno, vlastně, je čas oběda, za deset minut poledne.“
„Alexandře, prosím…“
„Chceš vysvětlení? To jsem čekal já od tebe.“
Tessie vytřeštila na Aleca oči, pak se podívala na kluka, který si sedl bez ostychu k ní na postel a usmíval se na ní.
„Maminko, povím ti pohádku, chceš?
O princezně, která se zamilovala do svého ochránce a vzdala se pro něj svého života, ale nemohla být s ním a bojovat, musela se ujmout vlády a tak odešla. Když odcházela, bolelo ji srdce, ale nejen to její. Odešla a čekala miminko, nevěděla to.
Vstoupila do portálu, který ji přenesl na nové místo.
Ráno se ochránce vzbudil a hledal svou krásnou partnerku, ale nenašel ji, našel jen její vůni a vzpomínky, bolelo ho to a zamknul se před světem, bál se, že ji ztratil, že ji ublížil.
Ona mezitím zjistila, že bude mít miminko a tak povolala čaroděje, aby ji pomohl dítě schovat. Čaroděj ho poslal na nové místo, kde ho vychovávali lidé podobní jeho rodičům. Žil v jiné dimenzi.
Mezitím se z princezny měla stát královna a z ochránce se stal lovec stínů. Teď už rozhodně nebudou moci být nikdy spolu, navíc lovec se zamiloval do čaroděje, toho čaroděje, který pomohl princezně schovat miminko.
Princezna na své korunovaci uviděla svého ochránce a zpanikařila. Probodla se, ale neumřela, to se v pohádkách nestává.
Ochránce ji pomohl znovu najít sílu k životu a pomohl ji přežít a žít.“
„Thomasi a jak to bude s princeznou dál?“
„To nevím, tatínku, na to se budeš muset princezny zeptat ty.“
Tessie seděla naproti chlapci a plakala. Magnus ji tedy syna nevzal, jen ho přenesl jinam, kde se narodil a mohl žít.
Podívala se na Aleca, ten stál a díval se na chlapce i na ní, pohladil Thomase, a když se nahnul, Tessie se neudržela a políbila ho. Alec se nebránil, naopak.
Chyběla mu, scházela.
Pocítil mírné provinění, vůči ní i Thomasovi, jak bez nich mohl žít a nechat je samotné? Vůči Magnusovi, právě ho podvádí a nevadí mu to, líbí se mu to.
KAPITOLA 75
Lucy se beze slova vrátila do své ložnice, Dominic nechtěl svou vlastní, nastěhoval se k ní. Vše podstatné bylo, že s ní chtěl být a už ho nebavilo řešit postavení nebo se bát, že je někdo uvidí, byl rozhodnut tomu čelit.
S ní jedinou mohl být šťasten.
Jace a Phoebe se rozhodli dát prostor k vyjádření Clary. Phoebe odmítla s Jaceem udržovat vztah, ale Clary byla jinde, dala jim požehnání a tak se Phoebe přestěhovala k Jaceovi do ložnice.
Isabelle zůstala sama sebou, v ložnici měla miliony oblečení a občas také Simona, nebo v ložnici zůstalo jen oblečení a ona sama byla u Simona, to neřešila ona ani nikdo jiný.
Magnus nečekal, až si Alexander příjde pro věci, poslal mu je portálem, chtěl si ušetřit trápení a bolest, věděl, že zpátky ho nezíská, ne, pokud tady bude Tessie a Thomas.
Alec zůstal ve své ložnici, stejně jako Tessie v té své, všichni očekávali, že se dají dohromady, že budou rodina, ale spletli se.
Tessie o to nestála.
Thomas pobíhal mezi dvěma ložnicemi, v obou mohl spát. Celé dny trávil po boku obou svých rodičů, ale Tessie si nemohla zvyknout na to, že má syna, na to, že je zpátky, na Alexandrovu přítomnost, nezvládala to, toužila po volnosti a svobodě.
Alec uznal Thomase svým synem, ale Tessie k němu nic necítila. Cítila jen bolest a strach, cítila nenávist k Magnusovi, odpor k Alexandrovi. Jak ji to mohli udělat, oba?
Několikrát navrhla, aby se Alec vrátil k MAgnusovi a vzal s sebou i jejich syna, že to takhle bude lepší, ale Alec nesouhlasil. Magnuse nechtěl vidět, vlastně se setkání bál, už ta myšlenka ho zraňovala. Bál se, že by s ním zůstal a chtěl být, bál se, že by ztratil Tessie.
Po půlročním soužití, zvykání si a učení se, zavřela Tessie dveře své ložnice a vyšla na chodbu, prošla kolem Alexandrovy ložnice, nakoukla, uvnitř byl jen Thomas, ležel v Alexandrově posteli a byl to nejsladší a nejmilejší, co kdy viděla, pocítila závan touhy ho obejmout, ukápla ji slza, rychle se otočila a chtěla odejít. Alexander ji chytil v pase.
„Kam jdeš?“
„Nezvládnu to, nemohu.“
„Zvládneme to, spolu, daří se nám to.“
„Nechci.“
„Neutíkej.“
„Alecu.“
„Tessie, prosím, jsme rodina, nejen s Thomasem, ale my všichni.“
„Já sem nepatřím.“
„Patříš, vždycky jsi patřila.“
„Alecu, nech mě odejít.“
„Tentokrát ne, nenechám, nemůžu, miluji Tě.“