Dokonalá

U stolu sedí teta a povídá si s našima, letmo se dívám do zrcadla a vidím jak mně to sluší,chození do solária dodalo mé plati hezký hnědavý nádech, ale v obličeji vzniklo pár skvrnek asi znamínek. Melír mně sluší, zkrátka léto budiž pochváleno mám se dobře a on se jistě brzo někdo najde kdo mou krásu ocení...Dny utíkájí a žádná změna. Můj úlovek z jedné diskotéky se neozývá, a jaký to byl sen ho dostat. Před pár lety jsem jela autobusem a když nastoupil ON nemohla jsem ani dýchat. Mé oči ho hltali, byl krásný, tak krásný. A já?Na diskotéce šel přímo ke mně jako bysme se přitahovali, má touha byla silná a nemohlo jí nic stát v cestě. Bohužel nebyl žádného vztahu schopen, ještě po letech řešil nevydařené manželství s dítětem, které se nenarodilo. Víš fotím vlaky a mě bys fotit nechtěl? Dokonalá, tak jsem tehdy vypadala v prádle s motivem tygra a push up košíčky. Mm ještě se opaluj, sluší ti to odpověděl. Matka říkala, že je z toho rakovina kůže. Jen se usmál, blbost...Nikdy neposlouchám muže, vlastně přesně naopak. Jenže oni vždycky vycítí, že tohle je z hlavy toho co mně znal před nimi a chtějí přesně opak. Např. nechcu vztah, on chce i když na to nemá a ani se tak nechová, chce dítě, dítě čekám s jiným, on je ale nechce, já chcu vztah on nechce ani vztah, já chci vážnej vztah a oporu a on chce být můj milenec. Zkrátka mužů je lépe mít mín...Chodím pořád ven je léto chcu být tam kde to žije, kde jsou mladí, u hospody, u rybníka, jsem krásná opálená. Ty jsi byla u moře jo, to ses tak opálila tady u nás?Jé v srpnu jsem se podívala na záda a vidím malou černou skvrnku, vzpomínám si na kamarádku jak pořád chodí oddělávat ty znamínka. Zatím to neřeším, někdy koncem podzimu se objednávám na kožní a doktorka mě posílá na chirurgii. Odstranění znamínka si vychutnávám hlavně proto, že můžu projít před lékařem v černé krásné podprsence, ale moje krásné hnědé tělo nikdo neocení,nelaská...Je nás tam spousta, ale jenom pro mně má prý špatnou zprávu, je to melanom. Bude se odebírat kůže dál v okruhu. Vidím zřetelně schody, schody do nebe, tak jak sem o nich zpívala svému synkovi když byl malý ta písnička je o mmě, tak bud už k sakru veselá v nebi tam se přeci nedělá...Mé modlitby u lesa na místě staré ach tak staré hrušky, aby mi bůh dal muže byli plané, ale přece být vílou, změnit se v štastnou nesmrtelnou bytost jak jsem před pár měsící vyprávěla svému milenci by bylo krásné. Ano to by bylo, ale já tam ted stojím sama, zklamaná, s dítětem, které nemá tátu a ještě nezačlo chodit do školy. Stojím na pomyslné cestě mezi životem a smrtí a nevím, na které z nich...V těchto chvílích člověk zůstává sám, nenajdou se přátelé, kteří ho podrží, ale u mně to je jinak já stojím na cestě života, který má plány. Nastupuji do práce a nemám čas melanom řešit. Budu žít život těžký, plný překážek, pochopení, ale i lásky a naděje, která umírá poslední...