Jak jsem pracovala II

Po určité době jsme se oficielně přestěhovali do nového závodu. Mezitím mně pan vedoucí oznámil, že nás opouští náš nákupčí a přijme nového mladého, ale opravdu mladého nákupčího. Přišel kluk něco přes 20, který rád chodil do posilovny a taky rád vyprávěl kolik toho nalovil, když byl mladší. Pravděpodobně se stejně jako ostatní mladíci mylně domníval, že když mně řekne o svých nejlepších postelových výkonech a zaujmu ho hlavně proto, že s tou starší než on to bylo vůbec nejlepší a taky nejdelší "setkání" opravdu mě to oslní a jistě se budu snažit mu zážitky sama připomenout. No efekt to nemělo, ale pravdou je, že mě aspon pomohl zapojit počítač, coz byl tenkrát pro mě problém...a hlavně nechal mě řídit svý auto a tak se pomalu blížila doba, kdy jsem si vlastního Fordíka pořídila. O tomto milém a hlavně málo pojízdném autě jistě napíšu samostatný příběh...Po pravdě představovala jsem si, že po přestěhování budu někde blízko ředitele, protože náš vztah byl dobrý. Ale kancelář byla spíš takový menší open office. Každý tam měl přístup, tu tam vpadl někdo z výroby, telefony zvonili skoro pořád. Zvlášt neoblíbeným zákazníkem byl jeden muž co dělal obrazovky na Super star. Ten vždycky pekelně na všechno spěchal. Ale když někdy dojel a mi mu řekli at se posadí, pronesl, že on si posedí určitě dlouho...Docela veselé bylo když k nám do kanceláře přišel pán a hledal vedoucího výroby, a když jsem mu řekla, že je to pan Kašpar, vesele dodal tak mi sem zavolejte nějakýho šašourka...Smutná událost nás potkala, když pan ředitel oznámil, že se necítí zdráv a z těchto důvodů odchází. Jak to skutečně bylo jsem se dozvěděla až později. Můj dřívější sen a setkání s mužem s kočárkem a dětmi se posunulo dál, protože právě ten muž se stal naším novým ředitelem. Byl to sice rapl, občas práskal s deskama, mluvil sprostě, ale v jádru to byl dobrák, a na mé ironické poznámky typu kdo by nechtěl za tak krásný peníze takovou práci dělat ani vztekle nereagoval. A hlavně byl to fešák. Každopádně udržet se a dokázat německým majitelům, že je dobrý se mu nepodařilo, brzy se chystali poslat jej někam do výroby...Jak milá byla setkání s nimi, když dojeli v nablýskaných autech,poseděli a pak dělali krásné přednášky nám hloupím a neschopným lidem, kteří jim "pouze" děláme obchody a vyrábíme zboží a to skoro zadarmo, ale mělo být hůř...