Jak jsem pracovala III

Moje krásná, dokonalá a pracovně úspěšná obchodnice byla těhotná s majitelem velké přepravní společnosti. Po krátké známosti došlo k této pro ni štastné události. Nakvap opouštěla byt svého starého přítele a stěhovala se k novému. O jejím seznámení nemám bližší informace, ale před tím se živila jako modelka a společnice, svůj profil měla na jakýchsi stránkách jich smazaný, ale ukazovala mně na něm své kamarádky. Byla jsem z toho poněkud nesvá, ale u majitelů oblíbená "obchodnice" zde byla pracovně vážená. Vedoucí se však vyjádřil, že je dobře, že odchází páč by jistě vyšplhala až na jeho místo a když přijeli majitelé musel i pan ředitel opustit svůj kamrdlík, aby si s touto slečnou majitelé povyprávěli...Můj vedoucí se k věci vyjádřil, že co kdo "dělá" po pracovní době ho nezajímá. Každopádně se musela najít nová obchodnice, která bude konečně jezdit po zákaznících, protože ta stará ještě ani nezačala...Na konkurz přijela velmi pohledná slečna v luxusním autě, ta prý by měla u zákazníků úspěch, ale rozumí vlastně ženy takovým technickým věcem?...K mému překvapení byla vybrána trochu silnější asi 25 dívka s brýlemi, která prý umí docela dobře mluvit německy a řídit auto. Vedoucí poznamenal, že ta je tak škaredá, že na ni snad nikdo nevleze a na mateřskou nám neuteče. Ach ti muži...Bohužel nebyla jenom škaredá, ale byla i nesympatická a mluvila sprostě. O sobotách se sice někdy dostavila do práce, ale radost s ní pracovat to opravdu nebyla...Doslechli jsme se, že původní ředitel začal pracovat u konkurence přímo pod rakušáky, za rakouský plat a co víc stáhl tam i mého vedoucího,prý tady nebude ztrácet čas. Upřímně řečeno rád jedl, práce moc nepodělal, tak jsem byla opravdu překvapená, ale pro muže asi není takový problém najít práci. Ta tam byla doba kdy jsem pracovala od půl sedmé do půl čtvrté, většinou sem zdarma seděla až do pěti. Práce bylo hodně a zdálo se mně, že s toho obchodního řídím fabriku sama...Jedna starší paní tam sice se mnou pracovala, ale ta chodila do práce na devět, objednávky mně předávala na zpracování a koukala do počítače do odpoledne aniž by za ní byla vidět nějaká práce. Měla jsem pocit,že tam začínám být zneužitá. Ale situace se ještě zhoršila když nastoupil nový vedoucí našeho oddělení ze slovenska. To přestala opravdu legrace. No život je boj, a na bojišti bývají padlí...a hlavně nepřemýšlejte proč vás vlastně vzali... o mně prý pan vedoucí řekl, že dělám za tři...takže tak.