Aztécký poklad: Kapitola jedenáctá

Na lodi sloužili kromě Hansena, jeho ženy a Martyho Jefersona ještě dva další lidé. Oba dva muži. Jeden z nich se jmenoval Patrick Simon. Bylo mu kolem padesátky a měl zálibu ve sprostých slovech. Už od přírody byl vulgární a hrubý. Věčně se mu něco nelíbilo a každý podle něj stál za to, aby se mu minimálně dvě hodiny denně nadávalo. Zase je ale pravda, že to byl mistr svého řemesla. Na Fredericovi dělal strojníka a zřejmě dost dobře, protože ještě ani jednou nemusel Hansen nechávat Frederica spravit v loděnicích. Ten druhý byl tichý a téměř neviditelný. Pohyboval se tak perfektně potichu a nepozorovatelně, že nikdo nikdy nechápal, jak se objevil v místnosti, když se ani neotevřely dveře. Nikdo na lodi také nevěděl, jak přesně se jmenuje, kolik mu je, či snad odkud pochází. Nechával si říkat Bernard a nosil sluneční brýle. Na lodi nepracoval dlouho. Přišel na ní před několika dny. Asi tak ve stejném čase jako profesor a ostatní, ale už se za tu dobu dokázal s Fredericem seznámit. 
Frederic nebyla velká loď. Nedalo se ani říci, jestli to byla nákladní či osobní. V přední části trupu byla nevelká nádrž pro náklad. Hned za ní dvoupatrové podpalubí. V té spodní části se nacházela strojovna a sklad na palivo. V té horní kuchyně, menší místnost sloužící jako jídelna pro posádku, kajuty pro posádku a kapitánova kajuta. Kormidelna a můstek byli na palubě. Spolu s kajutami pro pasažéry a velkou konferenční místností, sloužící pro potřeby posádky i pasažérů. Frederic byl poháněn naftovým motorem. Pohon mu zajišťoval jeden lodní šroub a pohyboval se rychlostí kolem osmi uzlů což dělá asi patnáct kilometrů v hodině. Frederic poprvé vplul na moře roku 1969. Hansen ho dostal do opatrovnictví až v roce 1980. Za tu dobu prošla loď řadou zkoušek, které ve zdraví přečkala. Teď už měla téměř doslouženo. Petera by možná vyšlo levněji koupit novou loď a ne stále investovat do Fredericovi údržby, ale když tenkrát loď přebíral, slíbil jejímu kapitánovi, že se o ní postará dokavaď to půjde. Fredericův první kapitán odešel kvůli nemoci. Dostal rakovinu plic a musel zanechat svého zaměstnání. Peter byl tenkrát nejmladší důstojník na palubě. Vstoupil do námořnictví a dva dny potom, co začal aktivně sloužit, mu byla přidělena celá loď i s posádkou. Frederic tenkrát sloužil francouzskému válečnému námořnictvu jako nákladní a doprovodná loď. Když ho vyřadili z provozu, rozhodl se Hansen, že ho koupí. Sice na to praskly všechny jeho úspory, ale zas byl šťastný, že Frederica udržel při životě. Od té doby slouží Frederic i Hansen jen sami sobě a funguje to zatím skvěle. 
teď zrovna se Hansen ze všech sil snažil nevybuchnout, když přístavní dělníci rozmlátili další bednu se zeleninou. 
"Himlhergot, takovýhle hovada pustěj do přístavu!" vztekal se Peter, "Čert je vem i s tou kořalkou, co rozmlátili! Co čumíš?! Neflákej se a ukliď to!" 
Peter se nadechl a chytil se za srdce, 
"Todlecto já nemám zapotřebí," řekl si jen tak pro sebe, "od rána se vztekám s toudle bandou budižkničemu. Voni nejsou s to, přenést několik palet a přepravek k tomu podělanýmu jeřábu!" 
"Petere? Dal jsem dohromady pár dalších věcí, co bych potřeboval. Jo a tady máš seznam věcí, co jsou na lodi úplně zbytečně." 
Profesor vylezl na palubu a spolu sním i zmatek a chaos. 
Peter se podíval k nebi a bez nejmenšího náznaku, že o profesorovi ví, pískl na jednoho dělníka. Chtěl mu říct, aby s tím šel opatrně, jenže dělník se lekl a krabice žárovek skončila ne zemi. Peter si povzdechl a škrtl ze seznamu další položku. 
"Chlapci počkejte! Takhle to rozbijete! Já vám jdu pomoct!" rozkřikl se profesor na dělníky a nadšeně vyrazil dolů na molo. Peter zabránil nutkání vykřiknout "Ne!" a jen si prozíravě přeškrtl pár dalších věcí na seznamu. Na druhou stranu, bylo zábavné pozorovat profesora, jak se snaží vysvětlit dělníkům, jak co nejlépe a nejbezpečněji přenést paletu do lodě, jak se nabízí, že jim to pomůže odnést a následně pak zakopává o vlastní nohu a končí s celou paletou i skupinou dělníků na zemi. Peter se zasmál a sešel dolů aby mu pomohl, ale hlavně, aby ho ochránil před vzrůstajícím vztekem dělníků. 
"Petere promiň," sklopil oči profesor, "já nechtěl." 
Peter se opět zasmál a chytil profesora kolem ramen. Zkusil uklidnit dělníky a vrátit věci do původního stavu. Profesor se zatvářil provinile a radši schoval své seznamy do kapes. Peter se narovnal a rozhlédl se po molu. Nechtěl nic najít nebo zpozorovat. Prostě se jen tak rozhlédl. Oproti zmatku na lodi to byl uklidňující pohled. Sice se tam lidé hádali a řvali na sebe, ale Petera to uklidnilo. Možná pro ten pocit, že zmatek a hádky mají i jinde, a nebo prostě proto, že se ho to momentálně netýká. Brousil pohledem po velkém skladišti u hráze a v tom... 
Stál tam. Peter nevěděl, kdo to je, ale tušil, že se ho to týká. Ten člověk ho určitě sledoval. Oblečený v černém haveloku a s černými slunečními brýlemi stál na rohu skladiště a propichoval Frederica pohledem. pak si všiml, že ho Peter vidí a odešel. tušil, že za tohle ho Tkanička nepochválí. Teď už si ho všimli a dají si pozor. Ale to je příliš přecenil. Peter potřásl hlavou a vrátil se zpátky ke své práci. Na palubě uviděl profesora.
"Hugo! Prosím tě, kolik je hodin?" rozkřikl se na něj. 
"Cože?!" 
"Kolik-je-hodin!" 
"Kdy jsem kam chodil?" 
"Ty nikam, ježišmarjá, hodin kolik je?" 
"Jo hodiny. No, mám hodinky!" 
"A kolik na nich je?!" 
"Půl pátý, proč?!" 
"To je jedno!" 
"Cože?!" 
Peter mávl rukou a obrátil se k městu. Půl pátý, to už by tu měli být. Peter čekal na dva další kapitány. Když se chtějí vypravit přes oceán, musejí mít nějakou podporu. Proto si vyjednal další dvě lodě ochotné s nimi docela levně cestovat. Jedna byla nákladní. Menší naftový parník zhruba stejně starý jako Frederic. Standarta se jmenovala. Ta druhá byla novější, rychlejší a menší. Byla to moderní jachta s několika nákladními prostory. Jmenovala se Santa Lucia. Peter chtěl původně loď úplně jinou. ale tahle se nabídla sama a moc za to nechtěla. Vlastně to bylo úplně ideální. Nestálo to moc, aby si musel člověk za ní hledat náhradu, ale zase ne tak málo, aby to vypadalo podezřele. Teď se měl sejít s jejich kapitány. Jednoho znal jen tak od vidění. Kapitán Patrick Duval pracoval na moři už dost dlouho. Patřil mezi ty ochotnější, co si rádi přivydělají. Velicí Santa Lucie kapitán Guy Duc pracoval pro společnost nějakého Cortése. Víc o nich nevěděl. 
Peter se chvíli rozhlížel a pak vyrazil do přístavu. prošel kolem skladiště a rozhlédl se. Duvala by poznal a doufal, že Duc půjde s ním. 
"Promiňte pane, která loď je Frederic?" 
Peter se otočil při vyslovení jména Frederic. Uviděl Duvala s nějakým mladým, ulízaným frajírkem, jak se někoho ptají na jeho loď. Vyrazil k nim. 
"Pánové Duval a Duc?" zeptal se. 
"Ano, co potřebujete?" odpověděl nevraživě Duval. 
"Dobrý den, jsem Peter Hansen, kapitán Frederica, myslím, že hledáte asi mě."