Aztécký poklad: Kapitola patnáctá

Z majáku bylo krásně vidět na celý Marseillský přístav. Krásně se zde pozorovali lodě, jak připlouvali a odplouvali. 
Starší muž seděl nahoře v pozorovatelně s nohama na ovládacím pultě majáku a s cigaretou mezi zuby. Líně pozoroval moře a čekal až na něm zahlédne svůj toužený cíl. Touhle dobou by tu už měl být. Netrvalo to ani pět minut a na moři se objevila malá loď plující od přístavu směrem k Alicante, což bylo město na polovině cesty k Gibraltaru. 
Muž se pomalu narovnal a zvedl telefon. Vyťukal číslo a přiložil si sluchátko k uchu. Po chvilce vyzvánění řekl: "Už šéfe!" 
"Výborně, plují všichni?" 
"Jen voni šéfe!" 
"Vše podle plánu. Dobrá práce." 
"Pane Kelly?" 
"Ano?" 
"Jen se mi to zdá celý divný." 
"Co?!" 
"Z tý lodi uniká nějaký plyn nebo co." 
"Proč myslíte?" 
"Vzduch kolem se nějak vlní a tetelí. A teď se tam i zajiskřilo!" 
Muž s nehraným údivem a obdivem pozoroval pruh zvlněného vzduchu táhnoucí se za Fredericem. 
"Dobrá, oznámím to. Vy zatím čekejte na další pokyny!" řekl Kelly a zavěsil. 
Muž se na pozorovatelně majáku opřel na židli a popotáhl z cigarety. Dostal své instrukce a o nic víc už se nemusí starat. 
Mezitím se Frederic líně vláčel směrem k Alicante. Tam se spojí se Standartou a Santa Lucií a poplují až k Gibraltaru. Tam naberou poslední zásoby, doplní palivo a vydají se přes Atlantik po té nejkratší trase rovnou do Karibiku. V tuhle roční dobu by počasí na moři mělo být klidné, i když jeden nikdy neví. 
Peter stál vedle kormidla a díval se dalekohledem po okolních lodích. Marty jako obvykle nic neříkal a jen se upřeně díval na moře před sebe. Držel se kormidla a téměř tak splýval s duší lodě. Profesor stál na přídi a vyprávěl Philipovi něco o Mayských stavbách. Toho to, k jeho vlastnímu překvapení, začalo docela zajímat. Kryštof byl na pokoji s Jeannet a bůhví co tam prováděli. Marta připravovala večeři a Darling hrál se Simonem s Bernardem karty. No lodi panovala všeobecná pohoda.Ale to nemohlo vydržet věčně.