Aztécký poklad: Kapitola čtrnáctá

Kdyby jste se podívali zvenčí na loď, přesněji na profesorovou kajutu, uviděli byste, jak se nad vodní hladinou tetelí vzduch, co vychází z profesorovi kajuty. Huitzilipochtliova socha vydávala energii. Nebyla to tepelná či světelná energie. Žádné vlnění či záření. Byla to energie vesmíru. Taková energie, kterou tvoří sám vesmír a realita. Neusměrněná, samovolná vlna energie. Proud čiré magie. Profesor se pořádně napil z lahve, co měl na nočním stolku. Když zjistil, že v ní nic není, vyrazil pro novou. Ve dveřích se málem srazil s Kryštofem. Ten evidentně hledal právě profesora. Už proto, že mu to sám řekl. "Profesore, zrovna vás já hledám. Potřebuji s vámi mluvit o, ehm, složení naší výpravy." Profesor se podrbal a na tváři vyvodil zvláštní úškleb, který jakoby říkal, ne, nebojte se, nemám větry jenom mě něco příšerně svědí" "Já vím, že celá expedice by byla lepší bez něj, ale musíš uznat, že zatím je docela klidný a potichu. A navíc, slíbili jsme mu to." Kryštof se nejdřív zatvářil zmateně, ale pak pochopil. "Ale já nemyslel Philipa. Philip je v pořádku, já myslel moji přítelkyni Jeannet." Teď se zatvářil zmateně profesor. "Ale ta s námi přece nejede." "A to je právě to," rozpřáhl se Kryštof, "víte, už strašně dlouho jí slibuji, že se spolu někam podíváme, ale nějak se mi stále nenaskýtal čas. No a teď, kdyby jela s námi, nemusel bych si u vás brát dovolenou abych jí mohl někam vzít." Profesor se zamyslel. "Myslíte prakticky, to se mi líbí. Nu což, já s tím problém nemám, klidně jí i zaplatím cestu. Jen se musíte dovolit kapitána." "Děkuju!" vykřikl Kryštof a vystřelil ven jako šíp. Včas ho ale ještě stihla zachytit profesorova ruka. "Ještě okamžik," začal klidně, "a nebude jí vadit, že si ji takhle odbyl a že jí bereš na dovolenou spolu se mnou a prací?" "No víte," znejistěl Kryštof, "ona už tak trochu vlastně souhlasila a teď stojí na mole s kuframa." Profesor dal Kryštofovi pohlavek. "Ty necháš čekat dámu jen tak samotnou na mole? Víš co, běž za ní a vem ji nahoru. S Peterem to domluvím sám." Kryštof se usmál a vyrazil ven. Profesor potřásl pomalu hlavou a pak se vydal směrem k můstku. Velmi pomalu a rozvážně. A kdesi v přístavu se schylovalo ke rvačce. Jeden muž řval na opilého dělníka, protože už byl čtvrtý, kdo se ho zeptal, kde by našel loď jménem Frederic.