Aztécký poklad: kapitola devatenáctá

Profesor vyběhl z kajuty a porazil nějaký stojan, co měl naproti dveřím. Z vlasů se mu kouřilo. Vyběhl celý uřícený na palubu a sotva popadal dech. 
"Hej kapitáne!" ozval se Simon, "Co to hergot je?!" profesor se otočil směrem, kterým ukazoval Simon ukazoval. Bylo to tam. Doufal v opak, ale byla to pravda. 
"Ježišikriste." vyděsil se Peter a ustoupil o dva kroky zpátky. Zraky všech na palubě Frederica se upínaly k obloze, na níž se právě stáčel do víru krvavě červený mrak. Postupně se vytvářel obrovský vzdušný trychtýř, do kterého všechna tahle rudá mračna padala. A k tomu všemu, ten trychtýř ústil do malé nitky táhnoucí se skrz loď až do Huitzilopochtliovy sošky. Profesor se rozhlédl a uviděl Philipa. Strhl ho k sobě. 
"Co to má, k čertu, znamenat?!" rozkřikl se na něj. 
"Já...Já nevím, já to nebyl." zadrhával se vyděšený Philip. 
"Ovšem že ne, když jsem to byl já!" odsekl mu profesor, "To vše je podle té knihy. Jak to mám sakra zastavit?!"
"Mě se neptejte, já ji nečet!" zařval Philip a uskočil stranou, protože těsně vedle něj dopadl jasně zelený blesk. 
"Hugo, dělej něco!" vykřikl Peter, který zaslechl jen část rozhovoru. 
"Já ale vůbec nevim co!" koktal zoufale profesor. Mezitím už se na palubu dostali i Kryštof a Lejf Darling. 
"No pane jo, jak to děláte?" pobrukoval nadšeně Lejf, zatímco Kryštof pochopil, co se děje a rozběhl se do profesorovy kajuty. Philip vyrazil za ním. 
Když Kryštof dorazil na místo, neviděl nic kromě černého kouře. Udělal první věc, která ho napadla. Naslepo začal šátrat až nahmatal stůl. Nemýlil se. Soška stála na něm. Nebo spíše nestála, ale jen se tak klidně pohupovala asi pět centimetrů nad stolem. Kryštof jí chtěl vzít do ruky, ale div se nespálil. Popadl první věc, která se mu dostala pod ruku a srazil sošku ze stolu na zem. Mezitím dorazil Philip. Vlna energie proudící do sošky na chvíli zakolísala a pak se rozprskla úplně. V místnosti po ní zůstaly drobné hvězdičky, které sem tam zajiskřily. Philip vzal jednu do ruky. Podivně šimrala. Po chvilce ho začala pálit. Mávl rukou, aby jí uhasil, ale z ruky mu vyšlehl plamen a dopadl na pohovku. Kryštof ho uhasil knihou, co měl profesor na stole. Hned na to Philipovi ruka zajiskřila a přestala pálit. Oba dva se na sebe podívali a vyšli na palubu. Nebe pomalu zmodrávalo a červené mraky se postupně rozpouštěly. Všem se hlasitě ulevilo. 
"Co to u všech všudy bylo?" odvážil se Peter promluvit. Profesor se zatvářil chytře, pak se zamyslel, zvedl ukazováček, jako když chce říct něco moudrého a nakonec rozhodil rukama. 
"Nemám tušení," vypadlo z něj. Lejf se ze zvědavosti vydal do profesorovy kajuty. Po chvíli se vrátil se soškou, která už vypadala docela normálně a s knihou. Profesor si vzal sošku a kývl na Lejfa: "Někde jsem to tam měl založené." 
Lejf našel záložku a otevřel knihu. Chvíli ji zkoumal a pak se otočil na profesora. 
"Co je to za jazyk?" zeptal se. 
"Španělština." odpověděl mu profesor a podal mu svůj bloček, kde měl už nějakou část přeloženou. 
"První část knihy je psána v ní. Druhou část psali zřejmě nějakým jejím starším dialektem. Některým slovům rozumím, ale celé jsem to ještě nerozluštil." 
Mezitím si k Darlingovi přisedl i Peter. 
"A co je to vůbec za knihu?" zeptal se. 
"Dlouho ztracený osobní deník Hernanda Cortése - dobyvatele Aztécké říše. Vědělo se o tom, že ho psal, ale nikdy se nenašel. Prý se postupně dědil a zůstával v držení rodu Cortésů. Je v něm vše o Aztéckých legendách, mýtech, obřadech, tradicích a zvyklostech." řekl profesor a podíval se na Philipa, "Dal mi ji tady ten. Mimochodem, tu sošku mám taky od něj, ale že bude mít i tuhle knihu, to jsem tenkrát doopravdy netušil." Philip se zatvářil provinile, obzvlášť, když se na něj Kryštof podíval. 
"A to, co jsme tady teď viděli, bylo co?" zeptal se Peter a ukázal na nebe. 
"Destilace magie!" odpověděl Lejf za profesora, "Teď to tady čtu, profesore, je to destilace magie. Podařilo se vám nasměrovat veškerou magii do sošky a tam jí uložit. Můj ty bože to je úžasné, teď bych si na ní dal pozor, má víc energie než my všichni dohromady." Profesor si sedl vedle Lejfa a začetl se do knihy. Kryštof odešel uklidit profesorovu kajutu a Hansen se vrátil zpátky k velení lodi. 
To, co se právě odehrálo nad Fredericem, neušlo pozornosti jak Standartě, tak Santa Lucii. Ale zatímco Duval si všechno objasnil s Hansenem přes vysílačku, Duc přesně věděl, komu to má hlásit. Tkaničkovi. Ten okamžitě nasedl na letadlo a vydal se vstříc Hansenově výpravě. 
Patrick Simon mezitím uklízel ve strojovně a nadával Bernardovi, že nic nedělá a pořád s někým telefonuje. Bernard vyslechl pokyny přes telefon a zavěsil. Pak vytáhl nůž a Simona na místě probodl.