Aztécký poklad: Kapitola dvacátá čtvrtá

"Vůz už je tady pane!" řekl Arthur Kelly svému pánovi Donu Cortésovi alias Tkaničkovi. Jejich letadlo už dávno přistálo a teď je měl objednaný vůz odvést na místo poblíž Teotihuacánu. Tkanička odhodil doutník a pokynul svým mužům, aby nastoupili do auta. Pak se otočil na pan Kellyho. 
"Tak co s vámi, pane Kelly?" 
Kelly vůbec nechápal. Všechno mu pomalu začalo docházet, až když Tkanička vytáhl pistoli. 
"Ale já... Pane, prosim vás..." zakloktával se Kelly. 
"Nenamáhejte se Arthure. Moc dobře vím, o vaší spolupráci s naším malým delikventem Philipem Gervardem. Myslíte si, že jsem byl tak hloupý, abych na nic nepřišel. Ani vy, ani on mi v tom nemůžete zabránit." 
"Prosím pane, nedělejte to." bylo to jediné na co se Kelly momentálně zmohl. 
"Vůbec tomu nerozumíte Arthure. Já vím co dělám. Říkejte si co chcete, ale tajemství Aztéků a města Teotihuacánu bude rozluštěno a nejen to. Já, Alejandro Cortés odhalím celou tu pravdu, jejíž následky po právu náleží mě. Můj předek dobyl Aztéckou říší a já jediný mám právo jí znovu ovládnout. Já jenom já a nikdo jiný!" pak se Tkanička uklidnil a natáhl kohoutek, "Ostatně, vám už to teď může být jedno." dokončil a stiskl spoušť. Letištní halou zaburácel výstřel.