Aztécký poklad: Kapitola dvacátá devátá

Frederic stále ještě kotvil v jeskyni pod chrámem. Profesor už byl dávno na palubě a řešil s Peterem co dál. Vrátit se nemůžou. Pořád ještě je pronásleduje mafie. Profesor je dočista na mizině, kvůli výdajům za cestu. A navíc ta soška. Po tom, co všechno se s ní stalo, by se mohlo zdát, že události v Teotihuacánu s ní spojené budou mít nějaký význam. Jenomže se nestalo vůbec nic. Respektive, něco se stalo! Ale kdoví, jestli to mělo něco znamenat, nebo ne. Jak ale vysvětlit tu podivnou záři? Soška sama sice taky čas od času svítí, ale tohle způsobit nemohla! Na vrcholu pyramidy muselo stávat něco, co dokázalo vyprodukovat takové kvantum světla. A ještě k tomu tak zvláštního. Otázkou zůstává, jestli to "zařízení" bylo stále funkční. A taky, k čemu to bylo!
Peter Hansen seděl v jídelně a před sebou měl rozložené mapy. Chvíli co chvíli si něco načrtl na papír, který vždy následně zmuchlal a zahodil. Přemýšlel o tom, co se stane. Snažil se seskupit si fakta. Celá cesta byla podniknuta jen kvůli jedné věci, která se nakonec nestalo. A tahle věc, která se nestala, proti nim poštvala mafii. A to byl v současnosti poměrně závažný problém. Nejenže neměli peníze ani palivo ale navíc jim byl v patách don Cortés a všichni jeho lidé. Dříve nebo později je dostanou a zabijí. A kapitán Duval? Cožpak ten zemřel zbytečně? 
Ne! Mafie sošku nikdy dostat nesmí. Už nejednou byli svědky toho, že ta věc něco umí. Chtělo by to jen zjistit co! Musí vyplout. Pryč z jeskyně. Beztak se tu nemohou skrývat věčně. Musí pátrat dál. Pátrat a nakonec objevit. Nebo je s nimi konec!