Aztécký poklad: Kapitola třicátá prvá

Majitel hospůdky, jistý Hector Davis, byl postarší, klidný muž. Měl rád lidi a rád jim se vším vypomohl. Ovšem situace posádky lodi Frederic ho vyloženě vyvedla z míry. Samozřejmě, když Philip uviděl kalendář, nikdo z nich si nemyslel, že je to současné datum. Pravda však byla jiná. Skutečně se psal rok 1865. Snažili se to všechno Davisovi vysvětlit, ten je ale pokládal přirozeně za blázny a chtěl, aby se rychle něčeho napili (nejlépe něčeho z jeho zboží). Nicméně mu nakonec museli ukázat Frederica, aby jim uvěřil. Bylo to tak! Profesor Hugo Schwarz, Kryštof Rys, Jeannet Leon, Philip Gérvard, Marty Jeferson, Lejf Darling, Marta Hansenová, Peter Hansen a celá loď Frederic se vrátili v čase téměř o dvě stě let! 
Veškerý moderní svět, na který byli zvyklí, byl pryč. Pryč byla Marseille, pryč byla obchodní společnost, pro kterou Hansen nejčastěji pracoval, pryč byla profesorova Sorbonna, pryč byl don Cortés zvaný Tkanička. Pryč byl celý jejich život. A teď? Jiné zvyky, jiné odívání, jiné peníze! A navíc ten příšerný pocit v žaludku. Pocit nevědět, jak se to vůbec mohlo stát. Ani to, jestli to vůbec byla pravda. Naprostý pocit beznaděje. Zmatení. Nejistoty. To bylo to, co teď všechny trápilo a způsobovalo jim to žaludeční vředy. Skutečnost, že se ocitli dvě stě let před svým vlastním životem by mnohé dohnala k šílenství. Naštěstí, oni spíše řešili, co budou dělat než to, co se stalo. Co dělat. To byla přesně ta otázka. Jediný kloudný nápad byl navštívit civilizaci. I když zase na druhou stranu, k čemu to? Beztak by jim nikdo nepomohl a koneckonců ani nevěřil. Profesor Schwarz ale trval na cestě do nejbližšího města. Jenomže to by byl neuvěřitelně velký historický průšvih, vyrazit na moře s Fredericem. V devatenáctém století. Měli štěstí, že je při plavbě z Teotihuacánu nikdo neviděl. Naštěstí jim pomohl opět pan Davis. Kromě jiného měl totiž i funkční loď. V tomto případě bylo zapotřebí, přesně definovat slovo "funkční". Pokud toto slovo chápeme se smyslu "schopná plovat", pak ano, loď byla opravdu funkční. Ovšem pokud přesná definice zní "schopná plavby", byl profesor a jeho přátelé opět tam, kde byli na začátku. A Hansenovi nároky se přikláněly, bohužel, k druhé variantě. Naštěstí se Lejf ihned nabídl, že se pokusí "přivést ji k životu". Byla to stará, osmdesát metrů dlouhá, pětistěžnová obchodní plachetnice jménem Poseidon. Lejf přišel s geniálním nápadem. Poseidon byl nepoužitelný, ale z tohoto světa, zato Frederic z budoucnosti, ale fungující. Tak proč to nezkombinovat? Davis nad tím jen mávl rukou a dal Lejfovi plnou moc nad lodí. Dokonce se i nabídl, že mu se svým známým, jistým panem Vladkem, může být nápomocen. Profesor ale nechtěl tak dlouho čekat. Domluvil se s Peterem, půjčil si od pana Davise nějaké peníze a spolu s Jeannet, Kryštofem a Philipem vyrazil přívozem do města Tampico. Davis jim navíc dal s sebou mladého námořníka Jeremyho Highwooda. Znal město dobře a mohl jim být v lecčem nápomocný. Všichni tedy nasedli na přívoz a vyrazili do města Tampico.