Hřebík 4

Jen co se Zoe dostavila do hotelu, tak se převlékla na schůzku s Jhonsonem a vyrazila do klubu TEN. Jakmile tam vstoupila, začala se opatrně rozhlížet kolem, k její radosti si u baru všimla Alexe popíjejícího pivo, ten na ni pouze kývl, aby dal najevo, že ji zaregistroval a hodlá jí krýt záda. Poté se rozhlédla po zbytku místnosti a uviděla Marka, jak se u stolu baví s nějakou ženou. Byla to špinavá blondýna, vysoká asi 170 cm, na sobě měla minisukni, která jí končila opravdu těsně pod zadkem, k tomu měla tílko s opravdu neuvěřitelně velkým výstřihem, v kterém, jak si všimla, se Markovi oči přímo utápěly. Přistoupila tedy k nim a oba je pozdravila, blondýna se na ní nasupeně podívala, s tím jak si mohla něco takového dovolit, když se právě snaží sbalit tady toho fešáka. Ovšem, jen co se zpátky podívala na její vybranou kořist, věděla, že to už je marné, jelikož tu na tu drzou ženskou nejspíš čekal. Otočila se tedy na podpatku a vydala se naštvaně hledat svoji novou oběť. Mark se po prvotním úleku trochu vzpamatoval, bylo mu totiž značně nepříjemné, když ho tu Clair našla s tou ženou, ale nedokázal říci proč.

Pozdravil tedy Clair a usadil ji ke stolu. Jen co se také posadil přinesl číšník dva koktejly, Mark okamžitě namítal, že on je neobjednal. „Ale já ano.“ O zvala se Clair a jen co přední číšník položil ten její, se okamžitě napila. Potřebovala do sebe totiž dostat trochu alkoholu na posilnění, aby zvládla tu komedii o jejím smyšleném životě. Po chvíli ticha na konec sama detektiva vybídla, aby se už konečně začal ptát. „Dobře jak chcete. Takže odkud jste?“ „Z Cowie, a vy?“ „Z Beinfoodu“ „Jak jste se dostala ke své práci?“ „Mám ráda akci a přemýšlení.“ „A co máte ještě ráda?“ „Herectví“ „Proč zrovna herectví?“ „Ulehčuje život.“ „Opravdu, takže tedy myslíte přetvářku?“ „Ne, to by znamenalo, že toho zneužívám, ale to já nedělám, pokud ovšem nejsem vyloženě donucena okolnostmi.“ „Vy znáte tu Riley.“ „Ne proč se ptáte?“ „Já jen, jak si se u toho výslechu tvářila.“ „To nic nebylo, jen tam bylo hodně nesrovnalostí.“ „Aha dobře. Kolik je vám let?“ „To je ovšem krajně neslušná otázka, pokud ovšem potřebujete vědět, tak 28 a vám?“ „30, přítel?“ „Bývalý, ale to vy jistě víte, když jste mě dnes opět špehoval, nechápu, proč to děláte, když to neumíte.“ „Ano uznávám, špehoval jsem vás a opravdu na tom budu muset, jak se zdá ještě trochu zapracovat.“ „Co ty a přítelkyně?“ „My už si tykáme?!“ „Jak vidíš tak ano.“ „Fajn, alespoň jsme se posunuli o kus blíž“ „O kus blíž čemu?“ „No přeci přátelské spolupráci.“ Clair se jeho odpovědi pouze usmála a snažila se ignorovat ten tón hlasu, jakým jí tu poslední větu řekl. Po několika drincích už Alex viděl, že je Zoe na své hranici. Rozhodl se proto, že okamžitě zasáhne.

Hodil tedy na tvář nasraný výraz a přistoupil nasupeně k jejich stolu s tím že se okamžitě rozkřičel. „Tak ty si mně nechala, kvůli tady policejní kreatuře?!!!“ „Já měla za to, že jsme si to odpoledne vyjasnili!!“ zvolala Clair s hraným vztekem v hlase. V tom se ovšem do jejich rozhovoru přidal i Mark. „Takže to je ten tvůj bývalý přítel o kterém jsi mi vyprávěla?“ „To by mě zajímalo, co vám o mně navykládala!!“ „Alexi uklidni to, že jsem se s tebou rozešla, nemá s ním nic společného!!“ Mezitím co se Clair a Alex hádali stihl si Mark toho zuřícího muže před ním dobře prohlédnout. Mohlo mu být okolo 30, byl tak o hlavu vyšší než Clair, pod černým trikem se mu znatelně rýsovali svaly, musel uznat, že má Clair opravdu dobrý vkus, co se týče vzhledu. „ Vím že to může vypadat divně“, vložil se do rozhovoru opět Mark, „ že je tu se mnou, potom co jste se dnes rozešli, ale jsme tu jako pracovní partneři.“ „Opravdu, nebo si toho chtěl prostě využít a opít, aby jsi ji snáz dostal do postele.“ A jednu Markovi vrazil. Takový sled událostí ovšem Zoe nečekala, bylo jí jasné, že se Alex s tou rolí v průběhu hádky žil až moc jak on to měl ve zvyku, jen co se je od sebe podařilo dostat, řekla jim, že odchází a ještě poprosila Marka, aby zavolal Alexovi taxíka. Jen co se k nim po těch slovech otočila zády objevil se jí na rtech pobavený úsměv a měla, co dělat, aby se nerozesmála nahlas.

„Claire? Jsi tam“ „Už jdu Alexi, ale víš, že není nejlepší nápad, aby jsi sem potom včerejšku chodil, co kdyby tě potkal Mark?“ Zoe otevřela dveře a jaké bylo její překvapení když za nimi nestál Alex, ale Mark. „Dobré ráno“ „Eh, dobré ráno. Pojď dál. Nečekala jsem tě.“ „To jsme si všiml, i když je to škoda, protože kdyby si na mě čekala takhle vůbec by mi to nevadilo.“ Prohlásil s jiskřičkami v očích Mark. Zoe si teprve potom uvědomila, že před ním stojí akorát v pánské košili, která k její smůle víc odhalovala než skrývala, jen těžko se jí podařilo zastavit blížící se zrudnutí, řekla si, že to může využít k svému prospěchu. Alex ji přeci už několikrát nabádal, že když si Marka omotá okolo prstu, bude to snazší. Pomalu k němu tedy přistoupila a stále se mu dívala do očí. Když už u něho byla míň jak na půl metru, neušlo jí jak ztěžka polkl. Pochvíli se zastavila těsně před ním. A co nejsmyslněji jak dokázala k němu promluvila. „ Co ty víš jak bych tu na tebe čekala, kdyby jsi se ohlásil, třeba by se ti to líbilo ještě víc.“ Viděla jak Mark úplně ztuhl. Ta hra se jí začala líbit, možná až moc, zvedla tedy svoji ruku k jeho obličeji a jemně ho pohladila po tváři, zastavila se u jeho úst a jemně po nich přejela prstem. „Ale třeba se příště ohlásíš“, prohlásila ještě. Poté se k němu otočila zády, posbírala své oblečení a beze slov zmizela v koupelně, aby se v klidu převlékla. Jen co vlezla do koupelny, podívala se na sebe do zrcadla. Bylo jí jasné, že zašla až moc daleko. Tohle si neměla dovolit. Nevěděla však, proč ji tak uspokojoval ten pohled na něho, když ho úplně vyvedla z rovnováhy. A co hůř si jasně uvědomovala, že by jí vůbec nevadilo, kdyby spolu skončili v posteli.

Za tím co se Zoe zavřela v koupelně a nad vším přemýšlela, se Mark probral z transu, který mu svým chováním způsobila, bylo mu jasné, že kdyby ho tak nezaskočila, tak ji okamžitě přitáhne k sobě a povalí ji na postel. Neměl vůbec tušení, kde se to v té osůbce vzalo, věděl, že je milá a zábavná, ale také stihl vypozorovat, že se mužům a tělesnému kontaktu s nimi vyhýbá jak čert kříži, proto vůbec nechápal, jak se to mohlo stát. Po chvíli se však vzpamatoval, zatřásl hlavou a začal po pokoji rozmisťovat skryté kamery a štěnice. Pořád mu na ni něco nesedělo a on nevěděl co.

Jen co to dokončil, zaťukal někdo na dveře. Šel tedy otevřít, protože Claire byla stále ještě zavřená v koupelně. Za dveřmi stál Alex, to mu okamžitě pohasl úsměv na tváři, když si všiml, že ten kdo mu přišel otevřít opravdu není Zoe, pro kterou měl tolik důležité informace. Než však stihl někdo z nich něco říct, otevřely se dveře od koupelny a z nich už vyšla oblečená, upravená a zcela klidná Zoe. Potěšeně se podívala na Alexe a srdečně ho přivítala, než stačil Mark nějak promluvit, jemně ho vyhodila za dveře se slovy, že si musí s Alexem promluvit. Mark ještě pěknou chvíli stál na chodbě, než se mu jakžtakž podařilo pobrat to, co se právě stalo. Před chvíli ho div nezatáhla do postele a hned na to ho vyhodí za dveře. Pochvíli přemýšlení nad tou náhlou změnou situace, se vydal do svého pokoje, aby zjistili jestli všechny štěnice a kamery fungují tak jak mají. Zapnul počítač a podíval se na obraz. Clair se děla na posteli a držela v ruce jakýsi balíček který si nejistě prohlížela, po chvíli promluvila. „Víš, že už to nedělám.“ „Ale to není to, co si myslíš, je to něco, co ti pomůže je dostat.“ „Dobře budu ti věřit.“ „Proč sis myslela, že ti vlastně nabízím obchod, víš, že já nikdy nic takového neudělal“ „Ano vím, ale i tak, přeci jen se to teď na mě všechno hroutí.“ „Já vím. Promiň, už budu muset jít. Přeci jen na tebe už nejspíš čeká ten detektiv. To mi připomíná jak je na tom postel?“ „V pořádku neboj vše, jak má být.“ „Dobře, tak ahoj.“ „Ahoj.“