Úvod

Jakub svoji práci miloval. Chodil do ní s nadšením a velmi ochotně zůstával i přesčas. Nečinilo mu to absolutně žádné potíže. Všichni jeho kolegové věděli, že když někdy budou potřebovat odejít dřív, mohou se na něj bez problémů obrátit.
Nelze říct, že by tak miloval přímo svou práci, ač i tu měl rád, ale hlavně měl rád lidi okolo sebe. Oblíbil si hlavně kolegyně v jeho věku, které s ním rády trávily každodenně obědy, neboť je při nich vždy bavil. Někdy se smály tak hlasitě, že se po nich otáčeli zaměstnanci u ostatních stolů. Pověst zábavného člověka a baviče, se postupně rozšířila po celé firmě. Kromě zarputilých protivů, kteří se neusmáli jak je rok dlouhý, každý, kdo s ním přišel do styku potvrdil, že sršel nápady a humorem.
Jeho mladé kolegyně, které neseděly v kanceláři s ním, ale v přízemí pod tou jeho, s ním rády trávily čas. Párkrát za den přišel jen tak bez pozvání, zůstal minutu, dvě a když odcházel, kancelář bouřila smíchem. A právě proto byl v oblibě. Nikdy neviděly, že by se mračil. Nikdy neviděly smutek. Pláč. Jen zábavné historky, většinou z jeho života. Nebo si zkrátka jen chvíli povídali a Jakub je donutil k smíchu svými teoriemi a úvahami.
Ano, Jakub své mladé kolegyně považoval za vynikající kamarádky a měl je rád. I pár dalších lidí z firmy, kteří seděli rozmístěni různě po areálu. A když je kolem vás výborný kolektiv, práce vám jde sama od ruky.
V kanceláři s Jakubem to již tak veselé nebylo. Seděl v ní se třemi rozvedenými ženami. Sabina, které již táhlo na pětačtyřicet, měla syna Adama. Jakuba vždy bavilo, jak svého již desetiletého syna stále budí tím, že mu volá, aby vůbec vstal. Za pět minut pak volá znovu, aby zjistila, zda skutečně vstal a ještě si na chvíli nelehnul. Za dalších dvacet minut se pak třetím telefonátem dozví, zda se řádně nasnídal, umyl si zuby a vypravil se do školy.
„Vstal jsi Adámku? Pak se pěkně napapkej a hlavně si umyj zuby. A nezapomeň si vzít svačinu a pitíčko. Pá Adámku, pá.“
Martina byla mladší. Její věk se počítal sotva na šestatřicet. Přesto už stihla mít pětiletou dceru a rozvod za sebou. Její Emička byla trochu rozmazlené dítě, to Jakub poznal. Stačilo občas poslouchat rozhovor mezi matkou a dcerou. Jakub nebyl rozhodně žádná drbna, ale Martina si se soukromím hlavu nelámala a své hovory si klidně vyřizovala před všemi ostatními. Osobně proti Martině nic neměl. Kromě toho, že často místo práce si na internetu vyřizovala osobní záležitosti a ani se nesnažila to nijak skrývat. Tím spíš, že jak Sabina, tak Jakub měli na její monitor pěkný výhled. Další z jejich kratochvílí bylo ztratit se i na hodinu či dvě, aby si dala kafe a poklábosila s její věrnou kamarádkou Petrou. Mohla si to dovolit. Veškerou práci pak přesunula na Sabinu s Jakubem. Byla totiž vedoucí této malé skupiny, která patřila na takzvané Dokumentační oddělení.
Nejstarší v kanceláři byla Eva. Zbývalo jí jen pár let do důchodu a proto byla mírně odtažitá, co se nových technologií týkalo. Říkala, že už se na to může vykašlat, že do toho důchodu to nějak doklepe a podobně. Pokud se tedy musela do nějaké nové věci ponořit, Jakub se Sabinou jí ochotně pomohly. I ta měla rozvod za sebou, ale v jejím případě se jednalo o velmi starou záležitost. Rozvedla se hned po revoluci. Její manžel, nyní už tedy bývalý, byl ochlasta a zbytek života jen pil a pil. Náklady na jeho skromný život mu poskytoval stát. Žil výhradně z invalidního důchodu. Co bylo ovšem horší, Eva s ním stále musela sdílet dům. On obýval přízemní byt, Eva bydlela v prvním poschodí. A tak často slýchala jeho opilecké řádění. A do jeho smrti, to musela snášet. Ani jeden z nich totiž neměl na to, aby toho druhého z domu vyplatil.
Jakubovou prací byly hlavně dokumenty, dokumentační systémy a pomoc uživatelům při tvorbě dokumentů právě v těchto systémech. A s tím občas potřebovaly pomoci i jeho kamarádky. Jakub měl rád všechny.
Andrea, které se neřeklo jinak než Andy, byla milá, v mládí trochu rebelka, ale dnes už zcela uklidněná. Milovala svého partnera, byla mu věrná a jejich vztah byl založen na velké toleranci. Andy se přestěhovala do bytu v Opavě a její partner bydlel v Brně. A protože tam studoval, nemohl do Opavy, ani kdyby chtěl.
Martina byla mladá, krásná a Jakub do ní byl tajně zamilovaný. Od první chvíle, kdy vstoupila do jejich závodu, od první chvíle, kdy ji spatřil. Zamiloval se do její tváře, jejích očí, ale hlavně do jejího úsměvu. Miloval ji a nikdo o tom nevěděl. Alespoň byl o tom přesvědčen. Hlavně proto, že nikdy ani náznakem nedal nic najevo. Zkrátka a dobře by si netroufl. O Martině jen snil a těšilo ho být v její blízkosti. Své city k ní jí nevyjevil ani po mnoha týdnech, když už věděl, že je bez partnera. Takový byl celý jeho život. Rád bavil ostatní a těšilo ho, že se druzí smějí tomu, co vypráví, ale jinak byl nesmělý a ostýchavý.
Další členkou do jejich party byla Radka. Žena, která svůj životní osud skrývala za úsměv. Do firmy se vrátila po mateřské dovolené. V té době již však bez otce svých dvojčat, neboť ten si našel jinou partnerku přímo ve firmě. Byl Radce nevěrný dlouho než vše odhalila. Ve své lásce a dobrotě jej ještě přemlouvala, aby s ní a dětmi zůstal, ale odmítl. Odešel a co víc, o své děti se nikdy nezajímal. Poctivě platil výživné, ale nikdy je nenavštívil, ani se nezeptal, jak se mají. Když rodinu opouštěl, chodily sotva do mateřské školy.
Poslední dvě jeho věrné kamarádky byly zrzka Jana. Janu měl Jakub moc rád. Po Martině nejvíc. S Janou se znal nejdéle a byla to skvělá kamarádka. Mnohokrát se spolu zasmáli a navštívili řadu kulturních akcí. Kinem počínaje a hudebními festivaly konče. Oba byli dlouhodobě nezadaní, ale ani jednoho nikdy nenapadlo, že by se snad mohli dát dohromady. Chyběla fyzická přitažlivost, přestože si jinak perfektně rozuměli. Jana navíc byla o pár let starší.
Petra byla jako jediná stejně stará jako Jakub. Byla s ní legrace. Milá, usměvavá dívka, jejíž tělo by se hravě dalo srovnávat s mnohými modelkami. Nebyla ani příliš hubená ani silnější. Prostě akorát. I Martina měla své fyzické přednosti, ale nebyla tak vysoká jako Petra. Proto Jakub smýšlel o Petře tak, že by z fleku mohla dělat modelku a také jí to několikrát řekl, zatímco Martině zase lichotil tak, že má krásné nohy a úsměv a jí to vždy přivedlo do rozpaků.
Jakub obecně byl lichotník. Všechny holky, s výjimkou Martiny, měl stejně rád a rád jim lichotil, protože je to vždy potěšilo a téměř vždy se červenaly.
Uměl ale také potěšit, když na úsměv zrovna nebyla nálada. Kolikrát se vrátila Andy z Brna s pláčem. Jakub se neptal. Dokud Andy sama neřekla co se stalo, což bylo málokdy, jen si s ní povídal a mnohokrát se mu povedlo vyčarovat jí úsměv na tváři.
A tak život ve firmě plynul. Jakub si snil o Martině, Martina zase o nějakém pohledném, hodném partnerovi, Andy o tom, že se její partner přestěhuje za ní do Opavy a Radka už raději žádného partnera nechtěla. A své sny si snili i všichni ostatní. V tu chvíli ale nikdo z nich netušil, že se všem jejich sny splní a každému trochu jinak, než si představoval.