Úklid

Seděl jsem v kanclu nad výsledky z laboratoře. DNA na nedopalku cigarety nebyla v databázi. Papír na anonymu naprosto běžný, vytržený z bloku, jednou přehnutý uprostřed, otisky pouze mrtvého. Inkoust pravděpodobně z nějaké reklamní propisky. Buď byl pachatel dobře informovaný a riziko dohledatelnosti konkrétního psacího stroje či počítačové tiskárny si velmi dobře uvědomoval - nebo to byl naprostý primitiv, který zvolil nejjednodušší variantu.

Chvíli jsem pozoroval jak se tetelí vzduch nad ovocným čajem, který mi stál na stole. Chutnal dobře, ale náladu by mi zvednul jedině v případě že by ho někdo vylepšil panákem rumu.

Udělal jsem si několik poznámek do zápisníku - dnes bylo třeba vyslechnout kamarády sportovce z fotbalu, najít spolužáka úředníka, vyvrátit nesmysl s černým BMW a pak se pokusit z toho nic co dosud mám spolu s novými informacemi vytvořit nějakou smysluplnou pátrací verzi.

Ještě jsem se zkusil zamyslet nad výhružkou. Proč byla v práci a ne doma? Dostal ji přímo do zaměstnání? A jak? V obálce? Žádná tam nebyla. Nebo ji dal někdo pode dveře? Jak potom zajistil pachatel, že se dostane k tomu pravému? A je to vůbec důležité?

Rozhodně ale nebyla první, jak jinak by věděl s čím má přestat. Asi bude třeba navrhnout důkladnou prohlídku domu, projít všechno pečlivě jestli se nepodaří najít víc. Jestli si to založil mezi věci ohledně těch vrtů, je dost pravděpodobné, že to spolu souvisí.

Zvedl jsem telefon a zavolal Majdě aby nic nevyhazovala a pokud možno ani neuklízela, že bude nutné udělat důkladnou prohlídku. Nevzala to.

-----

Zjistila, že při vší té bolesti a ponížení myslí na to, jak z těch slz bude mít rozmazané oči. Taková hloupá myšlenka. Věděla, že je nesmysl uvažovat nad něčím takovým, ale pomáhalo jí to vydržet.

Výprask náhle skončil. Unavil se? Je konec? Cítila jak jí přes místa kde ještě před chvílí dopadaly údery přejíždí její trýznitel zlehka bříšky prstů. Jako by jí projel elektrický proud a naskočila jí z toho husí kůže. Znovu se zkusila uvolnit z pout. A opět naprosto marně a zbytečně. Zasmál se a nebo se jí to jen zdálo?

Začal uvolňovat roubík. Budu křičet, hned jak to půjde umiňovala si. Nevěděla sice co, ale to že bude moct křičet jí dodávalo novou energii.

Než se stihla nadechnout zjistila, že jí nedal šanci. Měla ho až v krku a její ponížení nabralo další obrátky.