Za trnitými strunami

,, Víš, nechápu, proč právě Jacob.“ Řekl zamyšleně Miles a zíral před sebe.
 Zvědavě jsem se podívala na jeho tvář.
,, A proč ne?“ Vyčkala jsem, až mi věnuje pohled. ,,Nevím,“ odpověděl a vzal si zpět ubývající cigaretu.
,, Je takovej moc nóbl. Nezapadá sem.“ Začal vysvětlovat a možná měl pravdu.
,, A upřímně, nehodí se k tobě ani náhodou.“ Rázně odpověděl a típl cigaretu o prázdnou plechovku povalující se opodál.
Mlčela jsem a jen ho pozorovala. Žárlí nebo proč se tak vlastně chová?
,, Prostě mi je s ním fajn.“ Vykodrtala jsem a v tu chvíli se moje tmavě hnědé oči spojily s těmi jeho modrozelenými. Projela mnou zapálená jiskra, jako tenkrát.
,, Musím jít.“ Řekla jsem a hbitým pohybem jsem popadla svou tašku a zmizela.
Odteď nesmím být s Milesem sama!

  Několik dní mi to vrtalo hlavou, i když jsem byla v přítomnosti Jacoba.
Neřekla jsem mu nic. Věděl sice o mých zkouškách u Milese, ale nikdy se o ně moc nezajímal. Měl spoustu své práce, pořád něco vytvářel, co se hudby týče.
Jednou mě vzal na prestižní uměleckou školu, kam jej rodiče vozili po denním studiu. Aby taky ne!
Neustále jsem si říkala, jak je dobrý bubeník. Vlastně byl dobrý ve všem, na co sáhl. A tady to začalo.
Při sledování jeho talentu jsem začala mít štiplavý pocit, že mu přestávám stačit.
Jacob oplýval zdravým sebevědomím, zato já trpěla neustálými výčitkami.
Náš vztah se pomalu proměňoval. Mluvil, zatímco já jsem mlčela. Milovala jsem ho, ale nějak jsem cítila, že bych se měla držet své úrovně. Včetně Milese.

,, Odjedu na čas zpět na Floridu.“ Řekl, když jsme odcházeli večer z kina.
Podívala jsem se na něj. Školní rok se chýlil ke konci, měli jsme tak málo času a on měl zmizet?
,, Proč tam musíš?“ Naléhala jsem a nepotlačovala mírné naštvání.
,, Koná se tam soutěž bubeníků, rodiče jedou se mnou.“ Díval se na mě způsobem, který říkal, proč se neraduji s ním.
,, Jako vážně? Za chvíli končíme školu, budeme mít akademii!“ Mohla jsem se vzteknout.
,, Jocelyne,“ přerušil mě klidným hlasem. Díval se na mě vyčítavým pohledem.
,, Tobě na tom opravdu záleží?“ Netušila jsem, co myslí. ,, Záleží ti na nějaké akademii? Vždyť to nic neznamená, celá ta tlupa lidí bez budoucnosti, co umí jen nasávat.“ Poodstoupila jsem od něj.
,, To si o nás opravdu myslíš?“ Špitla jsem. Vztek vystřídalo neskutečné zklamání.
,, O tobě ne.“ Snažil se mě obejmout, ale já nechtěla.
,,Tobě nevadí, že mě neuvidíš zpívat?“ V očích se mi zaleskly slzy.
Jacob mlčel. Viděl, že mě ranil, tím co řekl.
,, Víš, jak se dřu každý den s Milesem?“ Pokračovala jsem. Vůbec nic si celou dobu neuvědomoval, vždyť byl zahleděný sám do sebe!
,, Jocelyne,“ přerušil mě. ,, Nikdy tě nenapadlo, že může být něco víc než obyčejná školní akademie?“ Zasmál se.
,, A promiň, ale Miles?“ Mávl rukama. ,,Slyšel jsem ho hrát. Hraje na několik nástrojů, ale na žádný dobře!“ Dívala jsme se na něj nevěřícně.
,, Myslíš, že mám na výběr?“ Špitla jsem zoufale. Nic na to neřekl, protože pořád nemohl pochopit můj hněv.
,, A Miles,“ pokračovala jsem, zatím co jsem se začala vzdalovat. ,, Miles je vlastně hodně dobrý. A to nejen v hraní.“ Rýpnula jsem si, otočila se a mířila pryč.
Jacob tam stál jako opařený a nic neříkal.
 Seděla jsem ve vlaku a jela pozdě domů. Jako naschvál začalo pršet. Dodnes si pamatuji, jak jsem pozorovala padající kapky, které stékaly po špinavém oknu drkotajícího vlaku.
Uvnitř mě se míchalo několik pocitů dohromady. Zaprvé to bylo naštvání.
Jak nás mohl Jacob házet všechny do jednoho pytle odpadu? Chápu, že si nerozuměl s ostatními ze třídy, když studoval několik let na Floridě. Ale skutečně jsme byli tak špatní?
Zadruhé jsem měla vztek sama na sebe. Copak jsem taková nula? Proč nejsem trošku jako on, aspoň v té sebedůvěře. Pro Jacoba bylo snadné dosáhnout úspěchu, měl to zkrátka v sobě. Alespoň to jsem si tenkrát myslela.
Zatřetí...potlačovala jsem obavu, že ho ztratím. I když mě v poslední době štvalo to, jak jsme rozdílní, stejně jsem o něj nechtěla přijít. Byla to moje první velká láska.
“She took the last train

And now I think I'll make a brand new start

She took the last train out of my heart “…Zněl mi v uších text od kapely Cinderella. Dost vystihoval mou situaci.