Za trnitými strunami

  Pár dnů jsem se Jacobovi ve škole vyhýbala. A tím pár dnů myslím skutečně dva dny. Zahřálo mě u srdce, když jsem jej zahlédla na chodbě nebo na obědě. Ale jinak jsem si držela odstup.
Nakonec mě Piene, abych přestala trucovat, jelikož s Jacobem svým způsobem souhlasila.
,, Tahle škola je díra!“ Souhlasně přikývla na obědě a rozhlédla se po místnosti. Kolem nás seděly rozdílné skupinky lidí. Pravda, nadaných a ctižádostivých děcek tu skutečně bylo málo, ale přeci?
,, Nemyslíš ale, že to přehnal?“ Namítla jsem. Piene se zakousla do suché bagety a zavrtěla hlavou. ,, Nemyslím.“ Svěsila jsem zamyšleně hlavu a koukala do svého talíře.
,, Možná trochu.“ Řekla po chvíli. ,, Copak já jsem nějaký odpad?“ Zvolala na celou místnost, když si uvědomila, o čem se bavíme. Zasmála jsem se.
,, Jde sem.“ Nenápadně mě postrčila. Jacob zřejmě zaslechl náš smích.
Přišel jako spráskaný pes, ruce v kapsách a poměrně nasazený štěněčí výraz. 
,, Můžu s tebou mluvit?“ Zeptal se mě a podíval se na Piene pohledem, který značil, že mu překáží.
,, Já nikam nejdu.“ Mluvila s plnou pusou. ,, Odpad se jen tak sám nehýbe.“
Řekla rýpavě, až jsem vyprskla smíchy. Jacob ji pozoroval znechuceným výrazem, ale přešel její narážku.
,, Pozítří odjíždím a nechci, aby to mezi námi bylo špatné.“ Ocenila jsem, že přišel a nejsem mu jedno. Zřejmě mu na mě záleželo.
,, Mrzí mě, že tě neuvidím zpívat, Jo.“ Dokonce mi řekl Jo. ,, Ale uvědom si,“ odtáhl prázdnou židli od stolu a posadil se vedle mě.
,, Ta školní akademie nemusí být to jediné, kde vynaložíš své úsilí.“ Dívala jsem se mu do očí. Zahřálo mě to, věřil ve mně, i když jsem to já sama nedokázala. Naklonila jsem se k němu a políbila jej. Skončili jsme v objetí, zatímco Piene vedle nás obracela oči v sloup. Na chvíli byl svět opět perfektní. Zapomněla jsem na vše špatné, co mi řekl a opět jsme byli pár párů.

Po škole jsem odvolala zkoušku s Milesem a odjela k Jacobovi domů, kde jsme se třikrát pomilovali. Jak já tenkrát uměla rychle odpouštět. Ležela jsem Milesovi v náručí a jen si užívala jeho přítomnost, která měla za chvilku zmizet. 
,, Kdy se vrátíš?“ Zeptala jsem se a obávala se předem odpovědi.
,, V polovině prázdnin.“ Řekl a pohladil mě po vlasech. V polovině?
,, Co když se tam zamiluješ?“ Štíplo mě u srdce. Nebylo by to poprvé, co by mě někdo zklamal.
,, To snad ani nejde!“ Zasmál se. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce a snažila si jej vtěsnat do paměti.
,, Ale přesto,“ zamyslela jsem se. ,,Floridské holky, to je úplně jiný level než místní.“ Rýpnula jsem si. ,, To máš pravdu.“ Řekl a políbil mě na vlasy. Moc mi to neusnadňoval.
,, Jsou velmi krásné, Jo. Ale tady mám tebe.“ Srdce mi poskočilo aspoň na chvíli.
,, Možná bych zašel s jednou na rande, ale nakonec bych ji řekl, že jsem zadaný.“ Vypadlo z něj po zamyšlení. Tak proč by si s ní na to rande chodil?

Doma byla smutná atmosféra. Matka byla sama a tak často plakala, necítila jsem se zrovna nejlíp. A to kvůli ní a Jacobovu odjezdu. Navíc matka nebyla jediným člověkem, kdo Jamese postrádal. Moje mladší sestřička si na něj zvykla. Věnoval se jí víc než náš vlastní otec. Naštěstí jí nikdy neublížil jako mě.
,, Mami,“ oslovila jsem ji. Matka se na mě podívala, zrovna když dokončovala večeři pro nás tři.
,, Mohla bych spát u Malcolmových?“ Dodala jsem si odvahy. Matka mi věnovala dlouhý pohled. Zdála se mi dojata. 
,, Jacob zítra odjíždí a tak nás napadlo, že bychom mohli spolu strávit ještě nějaký ten čas navíc.“ Myslím si, že matka rozuměla pojmu “nějaký čas navíc“.
,, Budeš se chránit?“ Usmála se. Skoro jsem se rozesmála. To jsem přeci dělala už celý měsíc.
,, Jasně, že ano.“ Přikývla jsem. ,, Ale nechci to rozebírat.“ Namítla jsem, než stačila cokoliv říci.
Toho dne byl povolen řetěz Jocelyne Vorberianové.

  Jacob na svůj poslední den nepřišel do školy. Jeho rodiče byli domluveni s ředitelem, že si  vysvědčení vyzvednou později. Skutečně neměl potřebu se rozloučit s ostatními?
Jediný, s kým se chtěl rozloučit, jsem byla já. Celý den jsem se těšila na naši první společnou noc bez toho, abychom si hlídali čas. Budeme spolu poslouchat staré desky a vyprávět si o posledních filmech, které jsme spolu viděli v kině. Také se spolu nejednou pomilujeme, i na to jsem se neuvěřitelně těšila.
Zároveň jsem ale pociťovala úzkost z jeho odjezdu.
Tentýž večer jsme prakticky strávili v objetí. Tiskla jsem se k němu ve spánku jako malá holka. 
Už si ani nepamatuji, jak jsme se to vlastně rozloučili. Dali jsme si nějaký slib? To netuším.

Ale to ráno jsem seděla opět ve vlaku směr domů. Co tu jen budu dělat?

První dny se mi velice stýskalo. Ovšem stesk začal slábnout díky mým přátelům a nadcházející závěrečné školní akademii, na kterou jsme myslela každý večer před spaním.
Dny před posledním vysvědčením jsou téměř stejné, však to každý zná sám. Trávíte mnoho času s přáteli a na party.
Pokud jsem na některé party byla, tak jsem se vyhýbala alkoholu jako čert kříži. Ještě jsem si pamatovala, jak zle mi bylo na Milesových narozeninách. Kéž by mi to vydrželo!

Za pár dní se blížilo něco, co mi změnilo celý život...