Za trnitými strunami

  S Gab jsme doručily podepsané smlouvy od rodičů přímo do Timovy kanceláře. Podle mě jej zfalšovala i Gab, i když mi to nikdy nepřiznala. Potom se věci daly celkem rychle do pohybu. Škole bylo oznámeno, že budeme studovat dálkově. Odhlásila jsem se z internátu a vydala se na kočovnou dráhu spolu s člověkem, kterého jsem uznávala nejvíce. S Gab!

Moje matka se mnou nepromluvila, nechala mi volnou cestu. Zavřela mi tak, ale dveře k sobě. Tak jsem to tenkrát pochopila.
S Peterem jsme měli vztah na dálku, psali jsme si a volali každou chvíli.

 První dny jsme vymýšleli- Tim vymýšlel, jak co bude. Líbil se mu náš styl, takový ten otřepaný na začátku devadesátek. Roztrhané džíny, džínové kraťasy. Tak nějak chtěl zachovat náš teenagerovský vzhled. Dostaly jsme název The Glazys. Ani jedna jsme z toho nebyla nadšená, ale moc jsme si tehdy nemohly vyskakovat.
Většinu času jsme trávily v opravdovém studiu, kde začínala tvořit řada známých hvězd. Jejich zarámované desky visely všude po stěnách a my s Gab jsme byly úplně omámené.
 Čas neskutečně letěl. První nahrávky, ukázky v rádiích. Rozhovory v rádiích.
Kratší zmínky v hudebních článcích na zadních stranách časopisů až k prvním koncertům na festivalech.
Pokaždé to bylo stejné. Obě s Gab jsme byly nervózní, takže jsme měly metodu jak zahánět stres.
Já si dala sem tam slabšího panáka a Gab vykouřila krabičku cigaret. Nejdříve jsme byly jen neznámé tváře, které poskytovaly čas navíc velkým skupinám, co koncertovali po nás.
Nejtěžší bylo asi vydržet povyk a pískání, pokud fanoušci odmítali čekat na jejich oblíbenou kapelu.
Několikrát jsme se kvůli tomu vztekaly s Gab v zákulisí, ale vydržely jsme. Nakonec se to záhadným způsobem podařilo. A v davu se našlo i pár lidí, kteří si do našeho rytmu pokyvovali hlavami. Někdy i dokonce zpívali spolu s námi.

,, Jde to krásně.“ Promnul si ruce Tim, když vešel do naší převlékárny, což byla velice malá místnost. Kolikrát ne dvakrát čistá. Všude se povalovaly kusy oblečení, které tu nechávali lidé před námi.
,, Čekala jsem, že to půjde rychleji.“ Zamrmlala Gab a dala si nohy nahoru na malou bedýnku, která měla sloužit jako odkládací stolek a popelník v jednom.
,, Trpělivost.“ Zamířil na ni ukazováčkem Tim. Jezdil všude s námi, byl nám po boku na každém koncertě.
,, Gab má pravdu,“ práskla jsem do stolku. ,, Kolikrát ještě budeme snášet to, že nás vypískají. Ty jejich narážky se nedají poslouchat. Navíc jsme na ně mladé!“ Vztekala jsem se.
Tima naše hádky nechávaly chladným, byl na konfrontace zvyklý.
,, Posaď se, Jo,“ ukázal zpět na křeslo. Poslechla jsem.
,, Chceš to trochu času. Žádná kapela se neproslavila během pár minut, chce to dřinu. Děláme pokroky každý den, copak to nevidíte.“ Zvýšil hlas, abychom se uklidnily a neudělaly ze šatny kůlničku na dříví.
Vyrušilo nás hlasité klepání na dveře. ,, Chtějí s vámi mluvit ze Stone.“ Zavrčel kdosi se sluchátky na hlavě a zmizel.
,, Co jsem říkal!“ Ušklíbl se Tim. ,, Chtělo to čas a trpělivost.“ Měl pravdu. Čas a trpělivost hrají největší roli v našich životech. Ten den nám stačil poskytnout rozhovor pro prestižní časopis a už jsme se posunuly z posledních příček mezi poslouchané kapely a skupiny.
 Navíc jsme měly být brzo plnoleté, tudíž se nám vše krásně rýsovalo.
Rozjela se nám tak koncertní šňůra. Naše úplně první. Nestíhaly jsme ani pozorovat, co všechno se kolem nás děje. Vstoupily jsme oběma nohama do vzrušujícího života, který nám otevřel dveře jedné dlouhé divoké jízdy.
  Spaly jsme po motelech a tourbusech. Po cestě psaly nebo si opakovaly texty. Snažily jsme učit, ale to bylo opravdu složité. Málem jsme opakovala ročník! Často jsme jen tak pospávaly, jelikož jsme s Gab byly úplně vyčerpané. Ale krásně vyčerpané.
Pamatuji si vždy, jak Gab kouřila jednu cigaretu za druhou, když jsme měli pauzu po cestě.
Časem se k nám přidal občasný bubeník a kytarista, kterého najal Tim.
Krátili jsme si čas různými stolními hrami. Kolikrát jsme si je vymýšleli a také jsme pili, hodně. Joe a Billy se jmenovali.
Billy dokonce jednou ukradl z obchodu láhev whisky, i když jsme to neměli vůbec zapotřebí. Prostě to byla sranda.
Jak my jsme si užili! Po každém odehraném koncertě jsme se scházeli v zákulisí a oslavovali. Poměrně brzy jsme byli opilí a unavení. Avšak nikdy jsme spolu my čtyři nic neměli.
Jednou, když jsem se vracela v radostném stavu na motelový pokoj, narazila jsem na Gab, která se na chodbě vášnivě líbala s Timem. 
,, Co?“ Vyhrkla jsem ze sebe chraplavým unaveným hlasem. Gab se polekala a odskočila od Tima rychle, až upadla. V té době začala znovu konzumovat hojné množství trávy, takže bych se ani nedivila, kdyby byla prostě mimo.
,, Gab, co to děláš!“ Ukázala jsem na ni a vztekala se. To bylo to poslední, co jsme potřebovali. Aby se dala dohromady s manažerem. Věděla jsem, že by nám mohl pěkně zavařit, pokud by se mezi nimi něco stalo.
,, No tak, Jo,“ promluvil klidným hlasem Tim a pomohl ochotně Gab na nohy. Přišlo mi, že nikdy nepil nebo nekouřil. Zkrátka se uměl bavit i bez látek. Nebo si to už opravdu nepamatuji.
,, Nemyslíš, že je čas si lehnout?“ Kývnul na mě, měl mi tím naznačit, že už mám dost alkoholu v krvi.
,, Starej se o sebe.“ Zamumlala jsem a zamířila na pokoj. Práskla za sebou dveřmi a svezla se na zem. Hlava se mi točila jako zeměkoule až se mi udělalo zle.
Zírala jsem na své natažené nohy a užívala si klid.  V uších mi pěkně hučelo, potřebovaly restart.
Náhle jsem si vzpomněla, že jsem měla zavolat Peterovi. Udržovali jsme vztah na dálku. Ani nevím proč, možná jsem tenkrát nechtěla zůstat sama. Už tenkrát jsem cítila, že to byla pouze školní láska. Jenže jsem zkrátka chtěla někam patřit, mít rodinu. Mít tu možnost se někam vrátit. Když jsem nemohla domů.
Zrovna ten večer jsem přemýšlela nad tím, co asi dělá moje sestřička. Jak asi roste, jak se má moje matka. Zda už má nového přítele. Popřípadě, zda je ten přítel hodný na Meryl.
Zavřela jsem oči. Představovala jsem si svůj pokoj, svou postel. Své útočiště.
Rozplakala jsme se. Sváděla jsme to na únavu, ale v hloubi jsem cítila, že se mi stýská. A že každou noc usínám v jiném pokoji úplně sama.
Probudila mě bolest hlavy a ranní slunce, které oplývalo nezlomnou silou. Otevřela jsem nateklé oči a pokusila se vstát. Nikdy to nešlo napoprvé.
Po úspěšném vstupu do laciné koupelny jsem se dala trochu do kupy. Nechala se nemilosrdně bičovat studenou vodou, umyla si tvář a byla připravena na nový den.
Vyšla jsem ven na klasický motelový balkon, jako tomu je ve filmech a zakryla si oči před stále silnějším sluncem.
Procházela jsem pomalu až ke dveřím, kde měla Gab svůj pokoj. Než jsem stačila zaklepat, otevřely se dveře a vyšel z nich Tim. Vyměnili jsme si nicneříkající trapné výrazy a já zamířila ke Gab, zatímco on zmizel někam ven.
V jejím pokoji bylo zatuchlo a všude se povalovalo Gabino oblečení. Očima jsem se přesunula k posteli, kde leželo bezvládné tělo s rukou trčící k zemi.
,, Gab, vstávej.“ Tleskla jsem, ale nezabralo to. Zabouchala jsem na stěnu a uviděla jak se její rozčepýřená hlava pohnula.
,, Co je.“ Zavrčela. ,, Ráno, za chvíli budeme muset vyrazit.“ Znechuceně jsem k ní přistoupila. Trvalo několik minut, než vůbec pootočila hlavou.
,, Bože, kolik si toho včera vykouřila?“ Zděsila jsem se, když jsem viděla jak ještě visí v alfa světě.
,, Kolik je hodin?“ Zamžourala očima, ale přišlo mi, že ještě dlouho nebude schopná něco pořádně zahlédnout.
,, K čemu ti to bude!“ Napomenula jsem ji a hodila po ni zmuchlané tričko. Těžce zavrávorala. Bylo to zbytečně, nemohla se sama obléci. Obrátila jsem oči v sloup a pomohla jí trošku fungovat.
,, Spala si s Timem?“ Začala jsme pomalu. Uchichtla se. Přetáhla jsem jí přes vlasy červené tričko a sledovala ji, kdyby se jí udělalo nevolno.
,, Prosím tě,“ šeptala. ,, Spím s ním už dlouho.“ Její odpověď mě naštvala. Celou dobu mi zamlčovala, že má poměr s naším manažerem. Zřejmě věděla, jak bych reagovala.
,, Děláš si srandu?!“ Také jsem tak reagovala. Gab mi vytrhla tričko z rukou a srovnala si jej do pasu sama.
,, Nevyšiluj tolik.“ Snažila se očima zachytit moji postavu, ale ještě jimi tikala.
,, Je to pořád lepší než si po nocích volat, ne?“ Zasmála se mi.
,, Možná, ale takhle nám může pěkně zavařit!“ Dopálilo mě její chování. Mávnula nad tím rukou, což mě ještě více rozčilovalo.
,, Věř, že nezavaří. No tak Jo, kdy si naposledy upustila páru ty?“ Chechtala se jako školačka.
,, A tím nemyslím to, že si sama držíš vlasy, když zvracíš po alkoholovém úletu.“ To už na mě bylo dost. Vrazila jsem do ní, až spadla zpět na postel a vyběhla ven z pokoje.
Měla jsem jí tak akorát!

Svou zlost jsem si vybila na automatu s cigaretami, který stál poblíž motelu.
,, Jsi v pohodě?“ Ucítila jsem za sebou přítomnost Billyho. ,, Je mi fajn, co se staráš?!“ Kopla jsem ještě jednou, dokud mi nevypadla krabička.
,, To vidím.“ Zasmál se a raději se vzdálil. V tu chvíli mi to bylo všechno opět líto, chtěla jsem se omluvit, ale když jsem se otočila, spatřila jsem před sebou novou tvář.
Jmenoval se Al. Pracoval krátce s naší kapelou. Zařizoval pár technických věcí kolem koncertování. Byl to velice pohledný chlap. Svalnatý, modrooký blonďák...