Za trnitými strunami

   Al, jak bych ho jen popsala? Vlasy měl zastřižené na ježka tak, že zapadal mezi ostatní bedňáky, kteří pobíhali kolem.
,, Můžu pomoci?“ Usmál se. Jak rychle dokáže přeskočit jiskra, to by se člověk divil. V tu chvilku jsem si uvědomila hořkou pravdu- Gabinu pravdu.
Skutečně jsem potřebovala upustit páru.

  Cestou jsem s Gab vůbec nepromluvila, snažila jsem se začíst do knihy, kterou jsem měla mít do maturity přečtenou, ale nedařilo se.
V hlavě se mi honily myšlenky kolem nadcházejícího koncertu, mé rodiny, ale i nového Ala. Gab spala s černými brýlemi na očích. Vypadala jako mrtvá. A možná i byla.
Tim se za celou cestu vůbec neukázal a kluci se neustále něčemu smáli.
Zhruba někde v polovině trasy za mnou přišel Al s tím svým neodolatelným úsměvem na rtech. Jak ten se uměl usmívat!
Nenuceně jsme se dali do řeči, aby nám csta rychle ubíhala.
Mluvili jsme spolu o sportu. O ničem jiném se s ním povídat bohužel nedalo.
Poslouchal úplně jiný druh hudby!
Vyprávěl mi o tom, jak tvrdě dře každý den v posilovně. Snažil se vydělat si nějaké peníze jako bedňák, aby se mohl účastnit na vlastní pěst různých bojových zápasů. Na jednu stranu mě jeho způsob život ohromil, na druhou stranu mi bylo jasné, že mě přitahuje pouze jako alfa samec.

  Koncert v Arizoně jsme si s Gab užily ve velkém. Najednou jsme spolu opět mluvily. Během vystoupení jsme více komunikovaly s publikem, tančily a užívaly si každý moment. Možná i to nás posouvalo dál.
S každým koncertem jsme se oblékaly vyzývavěji, vytvářely jsme si vlastní trička a stříhaly džíny.
Mnohdy jsem v davu spatřila podobné oblečení, které jsme tehdy nosily. 
Tulily jsme se k sobě a kluci šíleli!
Bohužel, většinou při zpívání poslední písně jsem už byla totálně opilá.

V té době to tak chodilo ruku v ruce. Po Arizonském koncertu jsem se na mol svezla sekuriťákovi do náruče, jelikož pro mě bylo nemožné sejít schody z podia. Pomohl mi do zákulisí, kde mě usadil do křesla. Tady jsem načerpávala energii, než došlo k další zábavě.
Několik málo vteřin na to ke mně vběhli Billy s Joem a stříkali po všech stranách šampaňským. Gab přitančila s obřím jointem v puse, na tváři měla napůl nasazené brýle a na svém pozadí Timovy ruce.

Zvrtlo se to do šílené oslavy. Gab se vášnivě muchlovala s Timem na křesle a já tančila s Billym a Joem na stole, který se pod námi nebezpečně prohýbal.
Člověk nikdy nezpozoroval, jak k tomu došlo, ale náhle nás tam bylo v místnosti přibližně dvěstě. To na tom bylo nejlepší! Nikoho jste neznali, ale každý byl v tu chvíli vaším nejlepším parťákem.
To dokázalo alfa opojení. Navodit chvilkovou slast a pocit, že člověk není sám.

Do pár hodin…nebo minut jsem tančila tělo na tělo s Alem. Strávila jsem s ním celou noc. Společně jsme se vypotáceli za burácejícího smíchu ze zákulisí. Záhadným způsobem jsme se přesunuli k motelu.
Tehdy vypadaly všechny stejně.
Divoce jsme se líbali, jako by to bylo poprvé v životě. Stáhla jsem ho k sobě a ucítila na svém těle jeho mohutné ruce.

 Vzrušovalo mě, když se mě dotýkalo tak mužné tělo. Okamžitě jsem ho zatáhla do svého pokoje, o kterém jsem se domnívala, že je můj.
V opojení jsme ze sebe hladově strhávali oblečení a brzy jsme spolu zažívali pěkně divoké rodeo. Tu noc s námi ožilo jistě celé ubytování.
Zaslechla jsem rozbíjení věcí, když jsme si to spolu rozdávali.
Nejednou jsem byla čelem opřená o zeď, když si mě bral dravě zezadu a nakonec jsme skončili na posteli, kde to všechno mělo divokou dohru.
To se opakovalo asi šestkrát za noc! Nakonec jsem usnula na Alově hrudi.

  Probuzení bývají vždy stejná! Těžké oči, bolavá hlava- škoda se opakovat.
 Ležela jsem na tvrdé posteli bez prostěradla a zírala na tu spoušť kolem.
Vedle mě se rozvaloval nahý Al, který bloudil v hlubokém spánku.
Pomalu jsem sáhla po přikrývce, která se povalovala opodál a zakryla si s ní své nahé tělo.
Chystala jsem se okamžitě do sprchy, když v tom jsem šlápnula někomu na ruku.
Vyjekla jsem. Pode mnou ležel Joe pouze v džínech.
Těžce otevřel oči a rozhlédl se kolem.

,, Co tu děláš?“ Vylekaně jsem na něj vyjela.
,, Já?“ Zamrkal očima.  ,, To je můj pokoj. Vy tu nemáte, co dělat!“ Zdůraznil.
Opravdu, nikde jsem neviděla své věci.
,, No a kdy si přišel?“ Věděla jsem, že se ptám úplně marně, jelikož byl Joe předchozí večer tak zkouřený, jako po každém koncertu.
,, To nevím. Ale dováděli jste na posteli, tak jsem si ustlal na zemi.“ Odpověděl a opět zavřel oči.
,,Co?!“ Okřikla jsem ho a nakopla, aby se znovu probudil. ,, Au.“ 
,, Tak proč si tu zůstal?!“ Vykulila jsem na něj oči.
,, Byl jsem unavený.“ Podíval se na mě, jako by se jednalo o naprosto běžnou situaci.
Zaklela jsem a rychlým krokem jsem se vydala hledat svůj pokoj a sprchu.

  Kromě bolehlavu jsem trpěla výčitkami svědomí vůči Peterovi, mému příteli. Kolik výčitek ještě zažiji!
Okamžitě jsem mu zatelefonovala a řekla, co se stalo. Brečela jsem mu do sluchátka jako malá holka. Peter udělal tenkrát to nejhorší, co mohl- na místě mi odpustil a řekl, že se mu stýská…