Za trnitými strunami

Jimmy, náš kytarista měl v očích ještě  zbytky rauše po drogách.   
Jak si vzpomínám, každý něco bral.
Něčím se musel povzbudit.

Hudbu jsme drilovali většinou od probuzení až do půlnoci, dokud jsme nepadli.
,, Potřebuji pauzu.“Prohlásil Jimmy a odložil kytaru. Ve studiu nebyl vzduch k dýchání, což mě unavovalo.
,, Jsem pro.“ Pokýval Billy a podal mi láhev vody, která stála opodál.
,, Přijde mi, že se to nikam nehne.“
Zabrblal Nickey, tehdejší bubeník a promnul si prsty. Nickey byl šílenec, kouřil tehdy hodně trávy, ale umělec to byl neskutečný.
Kvůli jeho závislosti na marihuaně se mu začalo přezdívat Smokie.

,, Jak nehne?“ Zarazil se Jimmy ve dveřích.
,, Hraješ děsně zpomaleně!“ Zamračil se Smokie.
,, Zpomaleně?“
,, Možná, kdyby sis toho neubaloval tolik, zvládal by si tempo,“ ukázal na Smokieho.
,, Pokud sis nevšiml, hráli jsme Pinkie the wild! A to je docela svižná skladba!“  
,, Vím, že je svižná. Taky tam mám sólo!“ Rýpnul si Jimmy a prohledával si kapsy kvůli zapalovači.
,, O to jde!“ Vyskočil Smokie celý rudý.
,, To tvoje sólo. Je úplně na nic, k ničemu!“ 
,, Nechte toho.“ Pokusila jsem je přerušit rozmrzele. 
,, No, ty si taky neválela, slečinko!“ Pustil se do mě Smokie.
,, Já?“ Založila jsem ruce na prsou.
,, Dřu tu každý den, nevidím slunce. Jsem bledá jak smrt a ty mi řekneš, že neválím!“ Měla jsem toho po krk.
,, Tak to nepromiň, my tu totiž nedřeme. My se venku opalujeme, zatímco ty tu tvoříš zlato!“ Oponoval Smokie.
Všimla jsem si, že Jimmy mírně přikývl.
,, Co to má být?!“ Zpozorněla jsem.
,, Co?“ Zeptal se Smokie a hleděl na mě.
,, To pokývání.“ Namířila jsem prstem k Jimmymu. Ten mi věnoval krátký pohled a zapálil si cigaretu.

,, Souhlasím, je to takové fádní.“ Vyfoukl na mě kouř, čímž mě rozzlobil do běla.
,, Fádní?“ Zopakovala jsem a v duchu jsem počítala do deseti, abych nevypěnila.
,, Však sebe podívejte!“  
,, Jeden šňupe koks, druhý je už od oběda zkouřený trávou! Jak to potom nemá být fádní, když tu ani jeden z vás není při smyslech!“ Oba se zasmáli jako pitomci.
,, No, měli bychom si všichni sáhnout do svědomí, že?“ Ušklíbl se na mě Smokie.
,, Jo, každý tu bere nějaký dril. Ale ty taky nejsi svatá. Co tvá noční akrobacie s Villem odvedle?“ Jakmile to dořekl tak se Jimmy rozesmál. 

,, Myslíš, že to nevíme?“ Přidal se Jimmy.
,, Mimochodem, mám pokoj vedle.“ Špitl otráveně Smokie.
,, No a co!“ Vyskočila jsem vzteky. ,, To je snad něco špatného?!“
,, Jen nám to nedávej za vinu. V noci skotačíš a přes den jsi unavená. Ráno jsi nabuzená jako po extázi a do oběda už sotva vyzpíváš první sloku Down the road!“ Upozornil spiklenecky Jimmy.
Jen jsem je beze slov pozorovala, jak si notují a neměla slov. Smokie se najednou spřáhl s Jimym proti mně.
,, Jsme jenom tvoje křoví.“ Prohlásil Smokie a to mě ranilo.
,, Ty jsi hvězdička, která se snaží o comeback za každou cenu. A my ti máme dělat doprovod.“ Rozpřáhl rukama a ironicky se zasmál.

,, Myslíš, že jsem tohle chtěl? Že jsem tohle hledal?“ Pokračoval Smokie dopáleně. Bylo mi to líto. Náhle se veškerý můj vztek vypařil.
,, Ne, chtěl jsem svojí kapelu. Chtěl jsem prorazit jako jeden celek. Ne, dělat slečince šaška, aby mohla opět zářit!“ Zdůraznil a posadil se na zem zády ke zdi.
,, Tak to pojďme tak udělat!“ Řekla jsem a pohlédla jsem na oba.
Smokie mi vrátil nechápavý výraz.
,, Co chceš udělat?!“

,, No, pojďme tvořit vlastní hudbu. Vyhneme se tomu, co nám předkládá Alice a její zástup ze studia.“ Prohlásila jsem s mírou nadšení.
,, Dřív jsem poslouchala Aerosmith, Def Leppard, Led Zeppelin,“ jmenovala jsem své ideály.
,, Zbožňovala jsem, když Perry válel při sólíčkách na kytaru, zatímco pod ním omdlévaly davy.  Tak to zkusme změnit.“ Vyzvala jsme je.
,, Nechci, abyste měli pocit, že mě máte vyhoupnout na vrcholek a být mým křovím.“
Vysvětlila jsem směrem ke Smokiemu, který ještě seděl na zemi.
,, To je sice fajn, ale máme smlouvu a musíme se jí řídit. A pokud vím, tak podmínky studia zní jasně.“ Řekl Smokie a ukázal na skleněnou buňku, za kterou  zrovna seděl Berry s Alice.
,, Budeme hrát šmíru, co nám předhodí.“ Zabrblal Jimmy s cigaretou v ústech.
,, Jen chvíli. Odjedeme pár koncertů a potom snad budeme moci hrát sami na sebe. Zkusíme si najít svého manažera." Navrhla jsem.

Smokiemu to očividně vrtalo hlavou. Než oba stačili cokoliv říci, přišel k nám Berry s pár lahví piva.
Vtíravě poplácal Jimmyho po rameni a vyprávěl mu nějaké oplzlosti o jakési Drew, se kterou se nedávno vyspal.
Zamířila jsem na vzduch. Venku zrovna začínalo jaro, takže vzdoušek byl osvěžující, plný života.
Protáhla jsem se a zavřela oči. Sílící slunce mě krásně pálilo po bledých tvářích. V duchu jsem zaklela, protože jsme si ráno nestihla dát sprchu a umýt vlasy.
Při mém přemítání jsem zaslechla tiché kroky a vzápětí mě kdosi chytil kolem pasu. Srdce mi poskočilo, bylo mi hned jasné. Vill.

,, Jak to, že si mi ráno utekla?“ Špitl mi do ucha a políbil mě letmo na krk.
Ušklíbla jsem se a obrátila se k němu, abych ho mohla obejmout kolem krku.
,, Taky máte pauzu?“
Zavěsila jsem se na něj a pozorovala zbývající členy z jeho kapely, kteří se vyvalili ven na slunce jako zombie.
,, Dneska nám to nějak nejde.“ Podíval se na mě těma šedýma očima a já mu hned propadla.
,, To jsme na tom stejně.“ Odpověděla jsem a kousnula ho do rtu.
,, Nesmíš mě v noci tolik vyšťavit.“ Napomenul mě a vynutil si tím můj plachý úsměv.
,, Příště budeme koncertovat ve Phily,“ zamyslel se.
,, Bydlím kousek od místa, kde se bude vystupovat. Nechceš pár dní strávit u mě doma?“ Nabídl mi něco, po čem jsem mohla jen toužit. Citově jsem prožívala lázně a znovuzrození po těch letech všednosti a rutiny.
,, Tomu se nedá odolat.“
Políbila jsem ho a vzápětí si vzpomněla na Petera.
,, I když,“ odtáhla jsem se. ,, Potřebuji si ještě něco vyřídit.“ Podíval se na mě zmateně. O svém vztahu jsem před nikým z branže nemluvila, ani o svém soukromí.
,, Co vyřídit?“ Vyzvídal, ale nechtěla jsem to kazit. Přála jsem si začít s čistým štítem, jak naivní.

,, Musím se ještě zastavit doma než pojedu do Phily.“ Pohladila jsem ho po tváři. Přikývl a dál se neptal. Nikdy se moc neptal na můj život, což bylo lepší. Ani já o něm moc nevěděla, jen to, co mi přinesl náš společně strávený čas.

 Skončili jsme s Cariie tak v jednu ráno. Smokie měl vydatné kruhy pod očima a podezřele se mu třásly ruce.
Já a Billy jsme si řekli pár slov a unaveně kráčeli mrtvou chodbou pryč. Už jsme tu snad byli jen my.
Uvědomovala jsme si, že dřeme na něčem, co sami nechceme.
Zpíváme texty, které jsme si nenapsali a se kterými nesouhlasíme.
Hluboko ve mně se něco vzepřelo, možná to bylo tím vysílením, ale náhle jsem začala v nitru děkovat Smokiemu, že se předtím rozčílil. Cítila jsme to samé.
Carries Crown by měl být skutečně jeden celek, jedna kapela se svými texty. . .