Noc

Jednoho dne, v době prvních mrazů, v období velmi smutném a ponurém, které dokreslovalo rozlehlou a velmi netypickou krajinu bylo možno spatřit právě v samém středu černých, spálených stromů vysokou, hubenou a vyčerpanou postavu, Postavu člověka, který nemá kam jít, ale nebyl to bezdomovec, alespoň podle jeho oblečení, které se sice zdálo velmi, velmi použité ale které stále poskytovalo svému majiteli službu.

Tuto vysokou postavu halil dlouhý, hnědý plášť, který byl na konci roztřepený, což byla známka neustálého tahání tohoto kusu oblečení po zemi, a byly v něm patrné velké díry, které způsobily vysoké, kožené boty na mírném podatku. Kalhoty byly pečlivě zastrčeny do těchto bot a byly zvýrazněny páskem, který vynikal zlatou přezkou. HUbenou hruď této postavy zdobila černá košile ze zlatými knoflíky. Byla zapnutá až do posedního knoflíčku a halila tak jemný, úzký krk. Obličej tohoto člověka vypadal mladě, tvář pokrývaly černé vousy a husté černé vlasy dlouhé na ramena byly přímým kontrastem k velmi bledé, ale zároveň přitažlivé pleti. V jemných rysech tváře vynikali tmavě hnědé oči a velká ústa.

Postava kráčela krajinou a boty zanechávaly hluboké otisky v prvním jemném sněhu. Bylo brzy ráno, nikdo nebyl venku, jen tato jediná postava velmi pohledného, atraktivního jedince, jehož oblečení bylo obrovským kontrastem k jeho jemnému vzhledu.

Když muž docházel na okraj cesty, po které kráčel celou dobu, uviděl nedaleko velkou dřevěnou chalupu, v které se svítilo a komín dával jasné znamení, že místnosti jsou pečlivě vytopeny. Chvíli postával na místě a přemýšlel, zda se má vydat směrem k tomuto stavení, rozhodování mu zabralo dobrou hodinu, k rozhodnutí mu pomohla až neskutečná zima, která mu projížděla hubeným tělem a mráz, který bodal do jeho vyhublé tváře.

Když prošel kolem menších stromků a propletl se mezi větvemi, zastavil se přímo před dveřmi stavení. Na první pohled ho zajaly velkiké, dřevěné dvěře, které byy po obvodu kované a mohutná mosazná klika. Zaklepal na dvěře.

Po chvíli mu přišla otevřít žena zahalená do obrovského černého pláště. Nebylo jí vidět do obličeje, neboť měla kapuci od pláště přetaženou přes hlavu a kolem krku omotanou lehkou černou šálu, která jí zakrývala ústa. Zahleděla se na muže svýma pronikavýma zeelnýma očima a zeptala se, co si přeje. Muž k ní přistoupil a cosi vytáhl zpod kabátu. Žena na něho vrhla vyděšený pohled...