Nevzdávat se 38

Selena se choulila do sebe a snažila se udělat se neviditelnou, když na sobě ucítila první nevraživé pohledy vesničanů. Poočku se podívala na Agátu a překvapilo ji, že stará paní kráčela s hlavou hrdě vztyčenou a výrazem, který naznačoval, kam si všichni mají své názory strčit. Cítila obdiv k odvaze, kterou Agáta projevovala.

Na malé vesnické návsi zamířila Agáta zkušeně ke stánku, který voněl kořením, a začala vybírat. Selena neodolala a zvědavě se rozhlédla kolem sebe, když ale viděla pohledy ostatních lidí okolo, rychle zrak sklopila. Svou pozornost obrátila k jedinému člověku, který na ní vražedně nezíral, k Agátě. Čekala, že prodejci budou něco namítat vůči společnosti, kterou s sebou Agáta přivedla, ale vypadalo to, že dokud je ochotná platit, budou jen zírat a nic víc. Poslušně následovala stařenku k dalším stánkům, kde nakoupily potraviny, hrnce, a u posledního stánku také vlnu a nějaká barviva.

„Tak, to je všechno, můžeme vyrazit zpátky.“ Usmála se na ní laskavě Agáta a vyrazila pevným krokem směrem ke své chatě. Kousek od ruchu návsi jim ovšem zastoupilo cestu trio mužů. Vzhledem k jejich nejistému postoji a pachu Selena vytušila, že se před tím posilnili.

„Hej, babo, koho jsi to sem přitáhla?“ Zahřměl prostřední z nich a zakymácel se. Selena se přistihla, jak uzavírá imaginární sázky o to, kdy dotyčný přepadne na nos.

„Někoho, kdo mi, na rozdíl od vás, pomůže.“ Odsekla Agáta.

„Proč bychom my měli pomáhat čarodějnici?!“ Hýkavě se zasmál ten vlevo.

„Protože já ti pomohla, když jsi měl problém ty.“ Zahýbala Agáta sugestivně malíčkem a hýkavec zrudl. Jeho dva kumpáni se na něj překvapeně otočili. „Jdeme.“ Zavelela Agáta, když se ujistila, že muži nedávají pozor. Protáhla se okolo nich a Selena ji rychle dohnala.

„Um…. Agáto?“

„Ano?“ Otočila na ni stařenka hlavu. V jejím pohledu bylo vidět, že jí celá návštěva vesnice velmi pobavila.

„Co znamenalo tohle?“ Zeptala se zvědavě Selena a napodobila Agáty gesto s malíčkem.

„To znamenalo, že měl problém se svým ná…. Eh, Seleno, už jsi někdy byla s mužem?“ Zasekla se Agáta v půlce věty a podívala se na Selenu. Ta se jen začervenala, odvrátila zrak a zavrtěla hlavou.

„V tom případě ti to nic neřekne. Pochopíš později.“ Mrkla na ni Agáta a rázovala domů.

Po příchodu vyložily nakoupené věci a Agáta šla zkontrolovat, jestli se Zil s Tamaelem neflákali.

„Moc hezky vám to s tou sekerou jde, pánové.“ Prohlásila potěšeně a vrátila se dovnitř. „Zítra ti ukážu, jak se zpracovává vlna, dnes je čas už jen na večeři. A někdo musí zkontrolovat ovce.“ Vyklonila hlavu z okna. „Chytráku, běž zkontrolovat stádo. Musí jich být osm.“ Zaúkolovala Zila. Ten odložil sekeru a vydal se směrem k pastvině. Ačkoli Selena věděla, že tvrdá práce bratrovi nevadí, všimla si jisté úlevy v jeho očích, když mohl zmizet.

Agáta začala rychlými pohyby připravovat večeři. Selena ji zvědavě pozorovala.

„Počkat, ta je jedovatá.“ Zastavila Agátě ruku s výrazně zbarvenou bylinou.

„Za syrova ano, ale když ji uvaříš, má docela dobrou chuť.“ Usmála se Agáta a hodila do hrnce plnou hrst. „Vyznáš se v bylinách?“ Zeptala se Seleny.

„Jenom trochu, táta nás učil.“

Po večeři se Agáta posadila venku na lavičku a slastně popotáhla z dýmky. Selena se posadila vedle ní a oba muži se k nim přidali po tom, co sklidili nádobí.

„Musím říct, že se těším, jak živo tady s váma bude.“ Usmála se Agáta potměšile.

„Živo? Po tom, co se stalo ve vesnici, vidím spíš problémy.“ Povzdechla si Selena. Tamael se Zilem se na ni zvědavě podívali, nevěděli, co se ve vesnici odehrálo.

„Ále.“ Mávla Agáta rukou. „Na nic se nezmůžou. Mají plnou pusu jedovatých řečí, ale když potřebují, přiběhnou s prosíkem.“

„To je docela pokrytecké.“ Ozval se Tamael a hrál si se stéblem trávy. Zkusil na něj zapískat, ale zklamaně ho odložil, když mu to nešlo.

„Ne, to je lidské. Hlavně tady v horách, kdy se každý stará hlavně o svoje přežití.“ Oponovala mu Agát a znovu potáhla z dýmky.

„Však si vzpomeň na kolonii. Bylo to to samé, dokud jsi jim pomáhal, všechno dobrý, ve chvíli, kdy zjistili, kdo jsem, obrátili se proti tobě.“ Připomněla mu Selena.

„To zní jako zajímavý příběh.“ Usmála se Agáta a opřela se o stěnu domu. Když si všimla, že těžko hledají slova, uklidnila je. „Buďte v klidu, nenutím vás, abyste mi to vyprávěli. Až sami budete chtít, ráda si to poslechnu.“

„Děkujeme Agáto. Myslím, že Vám nikdy nebudeme moct tohle všechno pořádně oplatit.“ Podívala se na ni Selena s trochu omluvným výrazem v očích. Na to Agáta znovu mávla rukou. Pak vyklepala dýmku a zašla dovnitř.

„Myslím, že jsme měli ohromný štěstí.“ Vyjádřil Zil nahlas myšlenky všech tří s pohledem upřeným na zapadající slunce.

„Rozhodně.“ Souhlasila Selena a položila Tamaelovi hlavu na rameno. Ten se jen usmál a položil svou hlavu na tu její.

Když se setmělo úplně, všichni tři se pomalu zvedli a vešli dovnitř. Zil se zarazil na místě jako kdyby ho něco praštilo.