Konec

Prolog?

Před tím jsem necítila nic. Zbyla ze mě jen prázdná schránka, která se nadobro zavřela. V té chvíli mi v hlavě už nezvučeli hlasy a ani tváře se neobjevovali. Nevnímala jsem okolí a ani déšť, co mě smáčel. Jela jsem pravděpodobně moc rychle na to abych to ubrzdila. Pamatuji si jen, jak někdo křičel. Ale to už jsem taky neslyšela.

Před samým koncem jsem viděla zase jeho. Ten přízrak, co mě tak dlouho pronásledoval. Jel na kole naproti mně a díval se mi upřeně do očí. A najednou jsem to pochopila. Celou tu dobu, mě chtěl varovat před mým osudem a možná mi i naznačoval, že ještě není konec. Že nejsem zatracená! Už jsem nechtěla zemřít, ne!
Chtěla jsem druhou šanci. Prosila jsem boha ať mi odpustí.
Ale vlak byl rychlejší.