4. Hledání Boha

,,Pojďte dál, Otče," pozvali si ho k sobě. ,,Už na vás notnou chvíli čekáme. Zdá se -" mrkli na něj, spíše jen z legrace,  ,,že Bůh si dává čas."

Skromný kněz vešel dovnitř. Tváře vyhublé a tělo ploché - vlasy mastné a vzhled zanedbaný - v pohledu mu však každý, kdo se na něj podíval, nezaměnitelně poznal oblaka. Zamýšlené oči starce a v nich ukrytá věčnost.
,,Co ode mně żádate?" A služebník poklekl před svými vazaly a pány, políbil jejich prsteny a přísahal odvěkou věrnost. ,,Řekněte. Co mám udělat?"
Kněz je vázan Slibem božím - v posvátném chrámu a před zraky andělů. Pak už jen těžko může vzít svá slova zas někdy zpátky.
,,Poletíte s nimi," viděli jasně. ,,Je to přece výprava za Naším Panem, kdo se na tu toto misi hodí lépe než právě vy, Otče?"
Kněz pohlédl do výšky. Na všechna ta slunce a souhvězdí. Byla to dlouhá cesta.. Mezi Člověkem a Bohem se nachází propast temna - krajina neznáma.
Dokáže ji překonat? Naleznou Lidé to, pro co se tam nahoru rozhodli vydat?
,,Proč zrovna já?" hledal jim uvnitř studených očí. ,,Je to velké břímě. Myslíte, že to zvládnu?"
,,Řekněte, Otče," Oni však znali odpověď už dávno: ,,Kde v Člověku sídlí Bůh? Kde najdeme na těle jeho místo?"
,,Přece ve hrudi," neváhal s odpovědí. ,,Tam, kde je srdce. Domov duše a nesmrtelného plamene božství. Ten, jež se ani ďáblu stále nepodařilo zhasit.."

,,Právě proto tam musíte," loučili se s ním - ,,Lidi vás potřebují!" - a měli radost: ,,Občas totiž zapomínají, že jedno maj.."

Zatím šlo totiž vše podle plánu!