1. kapitola

Zavolala fenku, aby na chvilku hlídala toho člověka. Přiběhla a pokojně si sedla na svůj oblíbený polštářek. Magdaléna spěchala, aniž by se ohlédla a utíkala k domu doktora. Tam však byla jeho sousedka, tak jí řekla, aby doktora poslala do jejího domu, že jej naléhavě potřebuje.
Do svého stavení doběhla zcela vyčerpaná a neutěšeně se dala znovu do pláče.
Fenka jí olizovala, ale to jí jen na chvilku utěšilo. A stále si polohlasně říkala: Co však nemůžu tomu člověku pomoci, ach já nešťastná.
Sedla si vedle gauče, kde on ležel na židli. Obklad mu vyměnila a všimla si, že jeho tělo je mrtvolně teplé.
Vypadalo jakoby měl horečku.
V tu chvíli se stal zázrak, v kterém viděla, že nešťastník má naději přežít, on promluvil.
Jeho hlas se chvěl a nebylo slyšet pořádně ani, co říká. Připadalo jí jakoby promluvil už z nebe nebo jakoby ona měla sen.
A nyní slyšela zřetelně: Au.
Najednou se mu z ruky začala škrábat veverka. Dívka tomu nemohla uvěřit a říkala, že sní.
Ale přeci má naději, že bude žít, říkala si.
Rozhodla se pro jeho uzdravení mu uvařit čaj z bylin.
Když jej měla hotový, pokoušela se mu dát pít.