Kap. 8 Příchod domů

Tommy měl pod volnou halenou uvolněná křídla. Šel svižně po okrově béžové kamenité pěšině. Pěšina se mírně svažovala, takže za hodinu a půl byl již domovu na dosah.

Dům Tomova otce se nacházel nedaleko okraje Suché planiny, v mírném dolíku v okolní víceméně ploché, svažující se krajině. Carl a Tomova matka si tuto část Kontinentu zvolili, neboť jí připomínala prostředí v její rodné vesnici. Dům si pak vybudovali v údolíčku, kde našli zdroj vody.

Suchá planina se rozprostírala na západ od Velké trhliny, přičemž její západní konec byl určován koncem Vodopádových hor, jež zároveň tvořily její severní hranici.

Právě tyto vysoké hory byly důvodem vyprahlého rázu této části Kontinentu, neboť většina dešťových srážek v průběhu roku přicházela od Šedého moře a Vodopádové hory všechny mraky ze severu zadržely. Planinu tudíž svlažovaly pouze sezónní přívalové deště od Barevného moře na jihu, jež přicházely pouze během podzimu a zimy. Ovšem ty zdaleka nebyly dostatečné, aby ji zazelenaly na celý rok. Navíc kamenitá a písčitá zem vodu rychle vsákla, anebo ji nechala bez užitku odtéct. A tak po většinu roku na pláni panovaly polopoušť nebo vyprahlá poušť přerušované jen malými nesmělými oázkami, které se vytvořily kolem sporých vodních zdrojů čerpajících vodu z podzemí, kam stekla během dešťů.

V létě a na podzim nabývalo toto místo nejrůznějších odstínů bílé, béžové a okrové, jež pouze občas přerušovala šedozelená barva různých druhů kaktusů a sukulentů. Jen po zimních deštích se celé území na pár dní zazelenalo a rozkvetlo všemi barvami. V tu dobu sem přicházela spousta andělů jen tak na procházku, neboť se jednalo o vskutku magickou podívanou. Jinak však bývala oblast velmi opuštěná, jen s několika zde žijícími rodinami, které si ji vybraly za svůj domov.

Tomův rodný dům svou bílou barvou a umístěním v mírné prohlubni nebyl z dálky vidět. Na rozdíl od korun stromů v jejich zahradě. Malá okna a tlusté zdi se stromy v blízkosti domu zajišťovaly, že uvnitř bylo příjemně i během letních veder. Pokud snad byla noc i tak příliš horká, spávala rodina na rovné střeše.

Kousek od budovy na bydlení stála malá zděná stavba, v níž se nacházela koupelna s prádelnou, vpravo vedle ní byla vyhloubena studna, u níž měli dřevěné koryto, jež se dalo nastavit do různých směrů, a tak šlo snadno poslat napumpovanou vodu do dalších koryt umístěných v zemi vedoucí do zahrady nebo do ohrady pro dobytek, která sousedila s prádelnou ze severu. 

Ohrada měla jen jednu kamennou zídku na jihu, jež vedla až k prádelně. Zbylé tři stěny ohrady tvořily hustě rostoucí opuncie, které svými trny odrazovaly zvířata od útěku. Na západním konci přerušovala kamennou zídku brána z dřevěných břeven a v této části stál také prostý přístřešek, pod nímž se zvířata mohla skrýt před letním žárem, pokud v ohradě nějaká byla.

Z východu se k obytnému domu přimykala zahrada, jež byla taktéž oplocená opunciemi s jedlými plody. Podél východní stěny domu jej stínily citrus, pomerančovník a několik banánovníků, které však musela rodina každý den zalévat, aby se jim v této krajině dařilo. Podél jižní strany zahrady rostly čtyři lampové palmy, což byly i v dospělosti sotva metr a půl vysoké stromky, jež plodily množství tučných bobů, jejichž lisováním se získával olej. Ten, použit do lampy, hořel příjemným jasným teplým světlem, vydávaje navíc jemnou, milou vůni. Tento olej nahrazoval v andělském světě petrolej, jenž se tou dobou používal ke svícení ve světě lidí, neboť v andělském světě, jenž byl mnohem mladší než lidský, neexistovala ropa, z níž by se petrolej získával.

Dále v zahradě pěstovali drobné ovoce, které dokázalo vydržet místní podmínky, granátová jablka, fíky, anebo různou sezónní zeleninu. Podél severního kraje zeleninové části voněly cist, rozmarýn, myrta, oregano, šalvěj a další keře i byliny. V těchto místech měli také dřevěný suchý záchod, neboť v domě žádný nebyl. Před domem, ze západu, rostlo několik rostlin aloe vera a agáve, z nichž získávali sirup.

Vedle severní stěny domu stála zděná okrouhlá pec na chleba, kamenný lis na olej a z druhé strany bočního vchodu bylo příjemné posezení pod dřevěnou pergolou porostlou dvěma druhy hroznového vína.

Tommy zvolnil tempo, trochu zaváhal: „Mám tam vůbec jít?” avšak pak se rozhodl, „ále co, teď tam stejně nikdo nebude.” Natáhl krok a za chvíli byl u domu. Obešel ho k předním dveřím a potichu je otevřel. Chtěl si skočit do spíže pro něco k pití a pak se vplížit do svého pokoje, aby si odpočinul.

„Vítám tě doma,“ ozvalo se z boku. Otočil se za hlasem. Proti sobě nyní stáli otec a syn. Nezávislý pozorovatel by viděl, že Tommy byl velmi podobný svému otci. Oba měli rovnou, mužně hranatou bradu, rovný nos a modré oči, i když jejich odstín se přece jen lišil. Taktéž trojúhelníkový tvar trupu a vůbec držení těla a pohyby měli totožné. Ovšem jim by toto nyní nepřišlo na mysl. Za poslední dva roky mezi nimi narostla bariéra.

Toma přešla na jídlo chuť. „Jsem unavený. Jdu k sobě,“ řekl suše a chtěl pokračovat ke schodům, jež vedly do prvního patra, kde měli všichni ložnice. „A to je všechno, co mi řekneš?“ opáčil přísně, ale klidně muž. „Co třeba, kde jsi byl, cos tam dělal, proč jsi nepřišel? Nebo co třeba alespoň pozdravit svého otce?“ nyní již rozhořčeně pokračoval. „Nemám náladu tohle zase poslouchat,“ odsekl Tommy.

Chtěl pokračovat, jenže v další chůzi mu zabránil otec, který ho chytl za nadloktí. Tommy se mu podíval zlostně a vzpurně do očí, ale otec si toho nevšímal. „Proč tohle vůbec děláš? Víš, jak se o tebe všichni bojíme? Víš, jak to Katy trápí? Víš vůbec, kolik je venku bědů, děsů či démonů? Uměl by ses jim postavit?“ Tommy si odfrkl a hodil očima: „Už zase ta stará písnička.“

Otec neměl sílu se s ním dál přít. „Katy na Tebe chtěla dnes čekat, věřila, že přijdeš. Musíš tu zůstat.“ „Mm,“ odpověděl Tommy po chvilce, uhnuv pohledem. Otec ho stále držel za paži: „Počkáš na ni?“ „Počkám,“ odpověděl Tommy otráveně. Otec uvolnil svůj stisk a Tommy vyběhl do svého pokoje. Bouchl dveřmi a zamkl je. Potom zabouchl a zajistil i dřevěné okenice.  Zůstal nehlučně stát a poslouchal.

Otec ještě chvilku postál pod schody. Pak se sebral k odchodu. „Když slíbil, že na Katy počká, tak počká.” Aspoň na toto se mohl spolehnout. „Teď už nemá cenu, abych byl doma. Zůstane zavřený, dokud k sobě nepustí Katy. Když odletím, tak se aspoň vyplíží najíst a napít,” říkal si, když za sebou zavíral dveře a teplý vánek mu osušoval zvlhlé oči.

Když Tommy uslyšel klapnutí dveří, uvolnil křídla a sesul se na zem vedle postele. Ohnul nohy a opřel si lokty o kolena. Obličej si položil do dlaní. Do očí se mu nahrnuly slzy. Náhle mu to celé přišlo strašně líto. „Papá, me duele terriblemente, y no sé que hacer,“[1] zašeptal na vysvětlenou do prázdna.

---------

[1] „Tati, strašně to bolí a já nevím, co mám dělat.“