Nedlouho poté, co klaply za otcem dveře, se Tommy upokojil. Když měl křídla uvolněná, byl vždy hned klidnější a rozumnější. Vyšed z pokoje sestoupil do salonu, jak na jihu říkali obýváku. Stálo tam kromě křesel, pohovky, malého stolku, několika knihoven a dvou komod také černé piano, na něž Tommy občas hrával, i když většinou sloužilo Katy. Oba měli od malička rádi hudbu, ale Tomovi přirostly k srdci housle.
Tommy muzicíroval doma, u známých, a potom jejich známých. Za své dětské koncerty dostával od „tet“ různé dobroty, takže měl tahle představení moc rád. Později vystupoval s dalšími muzikanty, anebo s přáteli. Když mu bylo asi 12, oslovil ho Octavio, po Kontinentu známý skladatel, aby ho, jak říkal, hudebně srovnal.
Zpočátku to byl dost dramatický vztah. Tommy byl zvyklý na pochvalný obdiv a rozmazlování od tetiček, jenže mistr mu místo toho vytýkal tu rytmus, tu držení těla či rukou, anebo vágní interpretaci. A rozhodně ho na chyby neupozorňoval v rukavičkách. Naopak, ne nadarmo byl známý prudkou povahou, která vyžaduje dokonalost a málokdy pochválí. Na druhou stranu, nebylo moc hudebníků, o které by se Octavio skutečně zajímal, což věděl Tommy už tenkrát, takže, po pár rozhovorech s otcem, zatnul zuby a cvičil tak, jak mu mistr nařizoval.
Zhruba v 15 se pak přidal do kapely Mezi Přístavy a s tou se hrál od té doby jak v Západním Městě, tak různě po Kontinentu. Byl v kapele nejmladší. Jen o pár týdnu starší byl Diego, s nímž vedli vlastně konstantní válku. O další dva roky starší byli Pedro a Pierre. A nejstarší byl statný Duncan, který kapelu vedl. Letos na ně vyšla řada s hraním na velké oslavě podzimní rovnodennosti, takže s nimi Octavio úžeji spolupracoval a Tommy opravdu hodně stál o to, při tom vystoupení být.
Tommy si došel do spíže pro sklenku vody, napil se a pak se vrátil do salonu. Vzal do rukou notové listy, které tam našel na pianu. Chvilku s nimi v zamyšlení bloumal po pokoji, když tu mu došlo, že noty, do nichž chvilku bezduše hleděl, jsou upravené party z poslední zkoušky, které si tam v rozčilení nechal.
Poslední rok byly pro něj zkoušky čím dál obtížnější. Jednak to pro něj bylo do Západního Města pěšky daleko, jednak vypětí ze soustředění na hru zhoršovalo bolest z jeho křídel. K tomu se připojilo nespokojené soptění od Octavia s posměšnými poznámkami od Diega, takže občas bouchl i Tommy a s jedním, druhým, nebo oběma se pohádal.
Tak to dopadlo i v neděli, kdy za sebou třískl dveřmi a soptil ještě po cestě domů. Než mu došlo, že tam ty party nechal, byl už daleko a nechtělo se mu vracet. Řekl si, že poprosí Katy, jestli by mu pro to nezaletěla, ale zjevně se tu někdo z kapely musel zastavit a noty mu donést.
Tommy si vzal housle a začal přehrávat skladby. Po chvilce se ponořil do hudby a zapomněl na čas. S uvolněnými křídly, na bezpečném místě, se cítil poměrně dobře.