Kap. 12 Liliino hledání

Lili dorazivši domů, předala šťastnému Siliovi zelí a zapadla k sobě do pokoje, aby pondělní podvečer strávila četbou. Vysypala knihy na postel a dychtivě sáhla po první, kterou si v knihovně vybrala: ‚Andělé století – mýty a pravdy'.

Z tašky si vyndala jablko, které nestihla sníst ve škole a začala číst: ‚Tato publikace pojednává o andělích, kteří se běžně, i když zavádějícně, nazývají andělé století. Cílem autorů je hlavně shrnutí pravdivých informací, uvedení na pravou míru těch chybných, které o této skupině andělů panují, a ...‘ „Blablabla, kde je něco konkrétního,” skenovala nudný úvod očima.

‚V první řadě zavádějící je již vlastní označení ‚anděl století', neboť tito andělé se objevují daleko častěji. Jak uvádí graf na straně 8, v průměru se rodí čtyři za generaci. Ovšem, jelikož se mohou narodit na různých místech, zdá se andělům, že je ‚nových andělů‘ méně. Dále, jak je patrno ze stejného grafu, nerodí se v žádných pravidelných intervalech, ani vlnách, nýbrž se objevují zcela náhodně bez zjevné souvislosti.‘ Zase skákala přes text dál.

‚Také není pravdou, že by se tito andělé rodili výhradně do čistě neandělských rodů. Naopak velmi často se najde vzdálený příbuzný, jenž andělem je a jenž se pak obvykle ujímá opatrovnictví nad tímto bezprizorním andělem. Prozatím není zcela jasné, zda existují určité rody neandělů, z nichž by se noví andělé pravidelně rodili, a tedy vytvářeli nové a nové větve ze stejného rodokmenu. Nebo zda se noví andělé rodí zcela náhodně napříč neandělskou populací. V této oblasti probíhá již několik desetiletí výzkum, ale pro vyřčení závěrů bude potřeba ještě další dlouhodobé pozorování, neboť andělé často neznají svoje rodokmeny, takže nelze dohledávat rodové svazky dále, než kolik generací nazpátek si vybaví jednotliví andělé a jejich příbuzní. Nicméně převažující hypotézou je, že se skutečně jedná o několik rozvětvených lidských rodů, v nichž se pravidelně objevují noví andělé, kteří tak založí novou andělskou větev. Detailní shrnutí rodové příbuznosti tak, jak byla zatím popsána, zahrnuje rozsáhlá příloha č. 1.‘

Lili začala rychle listovat v knize a chroupala dál jablko. V plném zaujetí rychle skenovala jednotlivá jména v diagramech. Vtom se dveře od jejího pokoje rozletěly a dovnitř prudce vstoupil Opatrovník. Lili sebou s úlekem škubla a vyděšeně se na něho zadívala.

„Myslím, že máme jasné pravidlo, že mimo kuchyň a síň, a zvláště v posteli, se nejí,“ přistoupil k ní a zkroutil jí ruku se zbytkem jablka, až jí do očí vjely slzy. „Dávala jsem pozor,“ vytrhla se mu a třela si zhmožděnou kůži. „To má být omluva? Proč nejíš dole u jídelního stolu?“ zahřměl tvrdě. „Četla jsem si, jen jsem to jablko chtěla dojíst.“ Vzal knihu, kterou právě četla. Chvilku jí listoval.

„Z našich pozorování vyplývá, že víra, že takzvaní andělé stolení mají nějaký speciální úkol či poslání, jsou pouhým nepodloženým bludem,“ Opatrovník se uchechtl. Vypadal jako by ho ta věta skutečně pobavila. Pak listoval dál a znovu se pobaveně a opovržlivě zasmál. Odložil rozevřenou knihu zpátky. „Zbytečně ztrácíš čas takovými nesmysly od patlalů, kteří ničemu nerozumí,“ obořil se na ni trochu mírněji, než když přišel. Zřejmě mu ta kniha přišla opravdu zábavná.

Začal si číst názvy dalších svazků, které měla vysypané na posteli. „Poslání speciálních andělů… nudné… otravné,“ komentoval na střídačku, jak četl a odhazoval na postel jednotlivé díly. Nakonec si přečetl název poslední publikace. „A na závěr tu máme ještě pohádky a bláboly před spaním,“ a nevěřícně zakroutiv hlavou, zahodil i tuto knihu. „Když už chceš něco číst, tak si vybírej alespoň něco pořádného a úplně nejlepší bude,“ podíval se na ni opět přísně, „když se budeš pořádně věnovat škole a nebudeš porušovat naše domácí pravidla,“ rukou ukázal, aby okamžitě vyhodila ten ohryzek. Vstala a běžela dolů po schodech, aby to provedla. Opatrovník šel za ní.

Dole již Silio přichystal večeři, tak se rovnou usadili ke stolu. Po večeři Lili pomohla Siliovi s nádobím, ale neměla dnes náladu s ním plkat.

Vyběhla zpátky k sobě a tentokrát si dala záležet, aby nezapomněla zamknout. Vzala si knihu, kterou měla prve a začetla se do dvojstránky, na které Opatrovník knihu odložil. Jedna věta ji bodla do očí. ‚… pověra, že andělé století jsou dětmi Malévola, nebo Bondadosy, anebo jich obou. Je všeobecně známo, že Malévolo, coby zosobnění destrukční síly, není schopen sám vytvořit nic původního, nového, takže pokud by chtěl zplodit dítě, muselo by to být jedině spolu s Bondadosou, ovšem taková událost by jistě neunikla všeobecné pozornosti…‘

Lili se trochu zhoupl žaludek. Představa, že by Opatrovník mohl být něco víc, než jen jejím náhodným pěstounem, jí neudělala dobře. „Možná bych tu knihu opravdu neměla číst,” říkala si chvilku, ale pak nalistovala znovu rodokmeny.

Příloha č. 1 byla opravdu rozsáhlá, jenže i když ji prošla celou, svoje jméno tam nenašla. Prolistovala ještě zběžně zbytek knihy, z nadpisů kapitol ji už však žádný nezaujal. Část byla věnována opatrovnictví andělů bez andělských rodičů, což si číst nemusela, to naneštěstí znala až příliš dobře z vlastní zkušenosti. A dlouhý zbytek byl věnován osudům nových andělů, které ji příliš nezajímaly. „Proč tam ale nejsem?” vrátila se rozzlobeně v myšlenkách znovu k rodokmenům. „Moje máma skutečně anděl nebyla. A ten strašný chlap, co si říkal můj otec…,” ani na něj nechtěla myslet. Najednou jí bylo strašně smutno a úzko. Odložila všechny knihy stranou na stůl. Přehodila přes sebe teplý pléd a vyběhla potichu za Siliem. Nechtěla být sama.

Jenže Silio už spal. A tak se zklamaně vrátila k sobě, zamkla a schoulila se do postele. Půl noci se jí hlavou honily hrozné noční můry z jejího pozemského života, ale pak se jí náhle do snů vloudil Tommy a létali spolu nad zahradou plnou barevných květin, které však zrály obráceně v čase – od semen po poupata.

Ráno se vzbudila a podívala se na rok vydání knihy o andělech století. „No jasně, dva roky před tím, než jsem se narodila, to mnohé vysvětluje,” zakroutila nad svým včerejším nočním nedovtipným já hlavou a s mnohem lepší náladou vyrazila na snídani.

Další dny trávila ve škole a prohlížením knih. Jenže v nich neobjevila nic, o čemž by si myslela, že by se mohlo nějak vztahovat k Tomovi a publikace ‚O stvoření andělského světa‘ byla skutečně kniha na uspání.