Kap. 15. V neděli s Evou

Lili dorazila po sobotní zkoušce domů celá uřícená. Kolem pozorujícího Opatrovníka sice prošla jako by nic, ale jakmile za ní zapadly dveře, dala průchod svým emocím. „Nejdřív se kvůli němu ženu přes celý Kontinent na schůzku, pak mě žene zase zpátky, a nakonec si ani nevšimne, že se tam do mě navážejí, natož aby se mě zastal,” vztekle ze sebe rvala oblečení, aby se vykoupala, zatímco se jí na malých kamínkách ohříval velký hrnec s vodou, který jí tam naštěstí připravil Silio, než šel spát.

„Vsadím se, že ani nezaregistroval, že jsem odletěla,” opatrně přelévala vroucí vodu do vany a pak si z vědra nalila ještě další a dala ji také hřát. „A ještě mu já husa po večerech louskám půlku knihovny!”

Zkusila rukou teplotu vany, ale byla ještě studená. Musela tedy počkat, až se uvaří ještě druhá várka. Prý: „Zapomněl jsem, že budu mít zkoušku, ale nechal bych ti tu vzkaz,“ napodobovala Tomův hluboký hlas. Sedla si na dřevěnou židličku bez opěrátka a zabalila se do osušky. V koupelně byla zima, jako ostatně v celém domě, kromě kuchyně a Siliovy komůrky.

Konečně hrnec začal bublat a ona si ho přelila do vany. Vklouzla do ní a začala se mýt. „Zítra mu na nějakou schůzku kašlu, určitě se kvůli němu nepoženu takovou dálku,” smývala z těla pot a prach a spolu s nimi i zlost. Chvíli ještě ležela v teplé názni, ale když vychladla, osušila se, převlékla do noční košilky a zachumlala se do postele. Spala klidně až do rána.

Po nedělní snídani Lili přemýšlela, co bude dělat. Na schůzku nechtěla, pročítat knihy také neměla chuť, nakonec se rozhodla, že poletí za Evou.

Eva bydlela i s rodinou kus od severozápadního rohu Západního Města. Takže u nich panovalo mírnější klima než dole v Jižním Přístavu. Jednotlivé klimatické zóny se totiž na Kontinentu střídaly s menší zeměpisnou šířkou než v lidském světě, a tak se na Kontinentu stihla vystřídat všechna podnebná pásma od subtropického po tundru.

Skupina domů, kde Eva bydlela, obklopovala ze všech stran vcelku rozhlehlý obdélníkový dvůr, jemuž vévodily dvě starobylé lípy. Ve všech domech bydleli nějací Evini příbuzní, takže tam bývalo vždy velmi rušno, a hlavně děti často pobíhaly po pavlačích z jednoho bytu do druhého.

Nejinak tomu bylo i tentokrát, takže Lili chvíli trvalo, než Evu našla a pak ještě nějakou dobu zabralo, než se jim podařilo vymotat se přes všechny ty lidi pryč z domu. Letěly spolu k Zelenému jezeru, jež si své jméno vysloužilo mnoha vodními rostlinami, které v něm rostly.

Půjčily si jednu z veslic u břehu a jako řada dalších andělů vypluly na vody jezera. Když byly dost daleko od břehu i od ostatních loděk, začala Eva se zvědavým vyptáváním: „Tak co? Bylas na té schůzce? Jaké to bylo?“ „Jo, byla,“ ušklíbla se Lili otráveně. „To nezníš moc nadšeně. Co se stalo? On tedy nebyl na zkoušce, nebo jak?“ „Byl.“ „Aha,“ kývla Eva, „totiž, já to nechápu, holka, z tebe to leze, jak z chlupaté deky.“ „Prostě potkali jsme se, pak jsme letěli na zkoušku ─“ „Takže on už lítá?“ skočila jí Eva do řeči. „Ne, on jel na koni.“ „Hustý.“ „Myslíš? Víš, jak vyčerpávající je letět u země vedle cválajícího koně?“ zamračila se Lili „Aha.“ „Pak jsem byla na zkoušce a pak jsem letěla domů,“ uzavřela Lili.

Eva vyvalila oči: „Počkej, zase to nechápu. Proč jste ještě někam nezašli? A počkej, jak ses dostala přes Octavia?“ „Jak přes Octavia?“ nechápala Lili. „No přece, Octavio nedovoluje nikomu z nich, aby si vodili na zkoušku slečny.“

Lili se na ni překvapeně podívala. Eva hodila oči v sloup: „Holka, ty nic nevíš.“ „A jak to víš ty?“ ohradila se Lili. „Adriany sestřenice chodí s Duncanovým bratrancem, přeci. Odkud myslíš, že mám všechny informace o kapele,“ vysvětlovala Eva, „no, ale zpátky k vám. Takže chci vědět všechno přesně do detailů. Už žádné vytáčky.“

„Prostě mě přivedl na zkoušku a nikoho se neptal. Octavio bručel, ale tedy mě nevyhodil, pak hráli, pak jsme se bavili, že bychom mohli zajít na tapas, jenže pak se Thomas popral s Diegem a mně Octavio zakázal chodit na zkoušky,“ vychrlila to Lili na Evu, aby už od ní měla pokoj.

Eva na ni zůstala koukat s otevřenou pusou, načež si ji teatrálně rukou zespodu zavřela, až se tomu Lili musela začít smát. „Tak moment, tohle je vážná věc, žádný smích,“ zatvářila se Eva naoko přísně, „vezmem to od konce, proč ti Octavio zakázal chodit na zkoušky?“ „No, protože Thomas na večeři jít nechtěl a Diego ano, takže řekl, že můžu jít s ním, jenže to se Tomovi nelíbilo, takže po něm skočil a –“ „O-ou, tak moment!“ vykřikla Eva, až se Lili otočila, jestli je neslyší někdo z okolních loděk. Naštěstí však byly všechny daleko. „Holka, říkáš mi tady, že tě Octavio vyhodil, protože se ti dva servali kvůli tobě?“ „Ne, já… totiž… no… ano, ale já za to nemohla. On…“ Lili nevěděla, co říct, takhle nad tím nepřemýšlela.

Eva si namočila ruku ve vodě a teatrálně si omočila spánky předstírajíc, že je před omdlením. „Tak ona se vetře na zkoušku, kam nemůžou ani dlouholeté přítelkyně zasloužilých členů –,“ rukou naznačila, že ji Lili nemá přerušovat, „a pak se tam kvůli ní poperou dva fešáci, po kterých pokukuje leckterá jiná, a pak mi to ještě asi ani nehodlala sdělit?“ „Tak za prvé to přeháníš, určitě by tam mohly, kdyby si to kluci domluvili,“ oponovala Lili, „za druhé nevím, co je na tom tak super, když se dva cvoci poperou. A za třetí už vůbec nebylo super, že jsem za to dostala vynadáno já. Thomas si ani nevšiml, že se tam do mě Octavio naváží, natož, aby se mě zastal.“ Najednou se Lili zarazila. „Co je?“ zeptala se Eva. „Nebo myslíš, že jsem za tu hádku mohla já?“ Eva protočila oči v sloup. „Ne, počkej. Nedošlo mi to, ale Diego tam utrousil něco, že pravidla neplatí, a když říkáš, že tam holky nesmějí…“ Lili se podívala na Evu, jako by u ní hledala uklidnění. „Holka, já nevím, já u toho nebyla,“ pokrčila Eva rameny. „Ale já jsem vážně nic neříkala, ani nedělala. Seděla jsem tam celou dobu jako pěna,“ ujišťovala ji Lili.

Eva se loktem opřela o okraj loďky a rukou stočenou do pěsti si podepřela bradu: „Holka, ty jsi marný případ. To vůbec nemá cenu to s tebou řešit. Takže mi raděj rovnou řekni, kdy a s kterým z nich se sejdeš.“ „Jak s kterým z nich?“ vytřeštila Lili oči. „Měla jsem se dnes potkat s Tommym, ale jsem naštvaná, nikam nejdu.“

Eva, kroutíc hlavou, zahnula ji mírně dozadu, protočila oči, pak vzala Liliinu hlavu do rukou a políbila ji na čelo. „Některé ženské si tu pozornost fakt nezaslouží. No, nevadí, příští týden tam půjdeš a všechno napravíš.“ „Cože?“ „No, kde jinde chceš Tommyho jinak honit. – Tedy, pokud se nerozhodneš pro Diega. A hlavně mi pořád ještě dlužíš toho Pierra, z toho se jen tak nevykroutíš.“ Lili si pomyslela, že by Evě měla říct, co si o tomhle myslí, ale pak si uvědomila, že už na další Eviny emoce nemá sílu, a tak raději změnila téma.