Kap. 16 Západní Město

Nedělní ranní zkouška se nesla ze strany Toma a Diega v napjatém duchu. K žádnému konfliktu však již nedošlo. Tommy se hned po zkoušce sbalil a vyrazil k domovu. Nezůstal ani na oběd, jak mu Pierre i Octavio nabídli. Nebylo mu dobře. Neměl už chuť se s někým bavit, ale hlavně doufal, že Lili přijde na schůzku a vysvětlí se předchozí den. Jel rychle na východ. Když se dostal do neobydlené oblasti Suché planiny, rozvázal si šňůrku od haleny a uvolnil pod ní křídla.

Takto v haleně i spával. Byl klidnější, že křídla nemůže nikdo vidět. Kromě toho, ačkoliv se to nestávalo často, občas se z křídel přece jen na tkaninu setřel kousek toho protivného tmelu na nich. Oblečený se nemusel bát, že bude muset řešit špinavé povlečení, když u někoho spal. Halenu pak jednou za čas spálil, což byl jediný způsob, kterým se toho bláta dalo zbavit. Katy se sice trochu divila jeho zvýšené spotřebě košil, ale vždy to svedl na to, že je potrhal, když někam lezl.

Odpoledne dorazil k Trhlině. Nechal koně u malého pramene, který vyvěral mezi osamělými skalami, nedaleko zemského zlomu Velké Trhliny. Kolem tohoto pramene, který někdy nevyschl za celé léto, rostlo pár zelených keřů, a i nyní zde zbývalo trochu suché trávy.

Přivázal koně k jedné větší větvi a šel pěšky ke kraji, aby slezl na římsu. Lili tam však nenašel. Díval se na nebe, ale kromě ptáků bylo prázdné. Čekal. Chvilku hrál na housle, ale nesoustředil se. Nakonec ho přemohl hlad. Vyndal vzkaz, který měl připravený pro předchozí den. Z futrálu vzal malou tužku, kterou tam pro všechny případy nosil, přepsal kus věty a nechal lístek pod jedním kamenem.

Sebral koně a vyrazil k domovu. Dorazil až za tmy, zaopatřil koně, vyjedl spíž a šel spát. Měl mizernou náladu.

Diego došel na oběd k sobě. Bydlel v jednom ze sídel v Západním Městě.[1]

Diegův rodný dům se podobal ostatním domům ve městě. Měl úzké průčelí jen na dvě vysoká okna s malými balkonky, tři patra a jen mírně šikmou sedlovou střechu z pálených tašek. Fasáda byla malinové barvy, kromě zdobení kolem oken a sloupků balkonků, které svítily smetanově bíle.

Také ostatní domy zdobily různé pestré barvy a zdobení. Ovšem každý dům měl vždy jen jednu barvu fasády a druhou barvu zdobení. To byl jeden z ukazatelů, jímž se odlišovalo město od Jižního Přístavu, jehož domy byly mnohem strakatější.

Kvůli živelnému stylu výstavby byly křivolaké a spletité, takže neznalý cestovatel se v nich snadno zamotal. Diego však žil v tomto městě od narození, tudíž místní uličky znal jako své boty. Byl čtvrtým z pěti synů, takže měl občas těžké se prosadit. Nyní ovšem jedl svůj oběd sám, neboť jeho nejstarší bratr si stavěl dům a celá rodina mu s tím pomáhala, takže obědvala na stavbě. Až dojí, bude se k nim muset ke své malé radosti připojit.

„Nechápu, proč si musí stavět dům ručně,” ukrajoval si Diego plněnou tortillu, „klidně by si ho mohl vystavět nějakým jednodušším způsobem. Až já si budu stavět svůj dům, tak se rozhodně nebudu tahat s trámy a cihlami.” Rozladěně přemítal. Pak se však jeho myšlenky stočily k Lilibeth. Už dávno si jí ve škole všiml. Sice byla trošku hubenější, než měl rád, ale to se dalo snadno vykrmit, jak se jednou vyjádřil, když se o ní bavili s kamarády. Ovšem Lilibeth v sobě měla něco, čeho si všimli i další mladíci, a co je vábilo jako světlo lampy noční motýly.

Jenže byla strašně nepřístupná. Jazyk měla ostrý jako břitva a pro sarkastickou poznámku nemusela jít daleko. Na cvičeních bylo vidět, že má pro strach uděláno, což sice platilo pro každou černou andělku, ale Lili se svou rozhodností v krizových situacích přece jen vystupovala z řady. A tak si na ni zatím žádný anděl netroufl. O to víc Diega dráždilo, že Tomovi se to zjevně nějak povedlo. Donesl si další solidní sousto do úst a usilovně žvýkal.

„Kde k ní Thomas vůbec přišel? A na co ji vlastně utáhnul?” Usrkl pomerančového džusu. „Muselo to být někde venku, protože on do školy nechodí, tady také moc nebývá a doma asi ještě míň, jinak by ho tu pořád nehledala Katy. Občas vypadá, jako by spal v Divočině na zemi,” drtil mezi zuby černé fazole a v hlavě šrotil myšlenky. Znovu si naložil sousto. „Katy je taky solidní kousek, křehoučká,” našpulil bezděčně rty, „ale asi se umí pěkně naštvat. Thomas z ní má celkem respekt.” Zasmál se a znovu se napil. „Ale vyjet po ní, to by mě asi zabil.” Ještě chvilku se bavil tou představou. „I když radost nebude mít, ani když mu vlezu do zelí k Lilibeth,” škodolibě se usmál a nabral si poslední kousek z talíře. „Co naplat, hudlálku, do školy se nehrneš, takže pole pro zábavu zůstává volné.”

Jestli myslel na zábavu s Lili nebo na to, jak si bude moci dobírat Toma, už nebylo jasné, protože se ze spodu ozvalo: „Diego! Jsi doma? Pojď nám pomoct se stavbou.“ Diego protočil oči: „Nojo, už běžím.“ Rychle dopil zbytek džusu a vyrazil za hlasem. Čekalo ho odpoledne plné dřiny.

-------------

[1] Více k Západnímu Městu viz Apendix 2 – Rozšířená geografie