Kap. 22 Slepá řeka

Slepá řeka tekla od severu ze Severních bažin na jih podél Obsidiánových hor. Na sever od Přístavu byla prudká a užší, ale směrem od Přístavu zpomalovala a rozšiřovala se, až se úplně na jihu rozlévala do velkého jezera, které od Barevného moře odděloval široký, nízký Čedičový pás, jenž se táhl od západu na východ až někam do nedohledna.

V Čedičovém pásu byly hluboké průrvy, do nichž stékala voda z řeky. Zuřila-li nad Barevným mořem bouře, dostříkla slaná voda až do těchto průrev. Obě vody se setkaly a bouřlivě spolu reagovaly. Bublaly a nahoru prudce stoupala pára, kterou jižní vítr odnášel směrem na sever nad hladinu a k Imperio Obscuro. Když se k tomu přidala štiplavě zapáchající mlha, kterou si Imperio Obscuro a Slepé jezero tvořily samy, nebylo se čemu divit, že po většinu roku nepronikl nad vodu ani kousek radostného slunečního svitu.

Ostatně optimismu krajině nedodávala ani samotná řeka, která nesla právem svoje označení. Vody Slepé řeky byly kalné, šedé a nezvykle tiché. Ovšem nejrušivější byla její hladina, která postrádala veškerý lesk a třpytky, které se normálně na vlnkách dělají. Chvílemi to vypadalo, jako by se v korytu převaloval hustý khaki dým, ne nepodobný tomu na nebi, ale když se Tommy sehnul a nabral trochu té hmoty, zjistil, že to skutečně je chladná tekutina.

„Hej, mladej,“ ozvalo se vedle něj z mola, „bež mi vod tý řeky.“ Stál tam muž ve středních letech, velmi statný, vysoký, svalnatý, černé vlasy mu na spáncích už prokvétaly šedinami. Tmavý knír pod nosem obloukem přecházel do prodloužených kotlet. Tommy ho znal od vidění. Byl to Ramon, předák černých.

Nebylo třeba, aby to Tomovi opakoval. Tommy se zvedl a bez řečí odváděl koně. Cítil, že se mu u řeky dělá špatně od křídel. Mátožně se vracel přes náměstíčko Přístavu. V hlavě mu začalo hučet, jako kdyby zvuk, který v řece chyběl, našel svoje místo v jeho uších. Tommy si ani nevšiml, že ho od jednoho ze starých domů pečlivě pozoruje letitý muž.

Tommy se dopotácel k domu, v němž už naštěstí Octavia našel. „Tommy,“ vyhrkl Octavio překvapeně, když odemkl, „vypadáš příšerně. Co se stalo? Pojď rychle dál.“ Vedl ho k sobě. „Já… byl jsem u řeky a nějak se mi tam udělalo zle.“ „Co tam chodíš, nejspíš ses nadýchal toho jejího puchu. Pojď, pojď si odpočinout nahoru. Odvedu koně dozadu a hned přijdu.“ Povečeřeli beze slov. Tommy se pak hned vydal na kutě. Jakmile za sebou zavřel dveře, musel uvolnit křídla, dělalo se mu opravdu zle.