Kap. 31 Léky od Miri

Ve čtvrtek si Tommy užíval volné dopoledne v otcově domě, dokud nepřiletěla jako první Katy. „Něco pro tebe vyrábím,“ usmála se na něj významným pohledem.

„A co?“

„Mm-m. Zavři oči a čekej,“ zatvářila se záhadně. Udělal, jak řekla. „Čekej…,“ zopakovala příkaz, scházejíc ze schodů, „čekej.“ V tom mu hodila něco přes ramena. V první chvíli se lekl, že to má něco společného s křídly, ale když otevřel oči, zjistil, že je to černé bolerko s nedokončenou stříbrnou výšivkou v abstraktních tvarech.

„Líbí?“ zeptala se.

„Je nádherné,“ vydechl, když si kabátek prohlédl.

Pyšně se usmála: „To abys měl v čem vystupovat, když už kvůli tomu tak blázníš.“

„Děkuju,“ objal ji, „nezasloužím si to.“

„To je pravda, ale já jsem prostě hodná.“

„Moje nejmilovanější nejzlatější dvojče,“ políbil ji na tvář. „Můžu si ho zkusit?“ poprosil.

„Musíš, potřebuju se podívat, jak to vypadá naživo. Daniel je moc velký, a já zase moc malá.“

Tommy se oblékl a prohlížel se ve velkém zrcadle, které bylo u jedné zdi v salonu. „Dokonalé, hlavně s tím guapem uvnitř,“ dodal na oko vážně.

„Tenhle?“ protáhla Katy obličej s posměšným tónem. „Já slyšela, že je to prý nějaký tajnůstkář, který se ale rozhodl, že své sestřičce vyklopí, co ho trápí,“ škádlila ho dál.

„Ále, nebuď zvědavá, budeš brzo stará. Všechno se dozvíš, až přijde čas,“ ťukl jí prstem do nosu, jako by se bavili o nějakém dárku k narozeninám. Ještě chvíli se takhle škádlili a pak šli spolu připravovat večeři.

„Půjdu se podívat na koně,“ řekl pak Tom, když se mu už zase začalo dělat mdlo. Došel do ohrady a schoval se do přístřešku pro koně. Uvolnil šňůrku u haleny a hned na to křídla. „Jestli to takhle půjde dál, tak to ani do plesu nedoklepu,” smutně přemýšlel.

„Tommy,“ ozvalo se zpoza plotu.

„Už jdu,“ rychle zavolal a schoval křídla.

„Hola, Miri, už ses vrátila?“ pozdravil sestru. „Sí, a něco jsem ti přinesla,“ podávala Tomovi malou papírovou krabičku s kulatým dnem.

„Co to je?“ prohlížel si pixlu.

„To jsou pilulky proti bolesti,“ vysvětlila.

„Aha, ale mě to čelo vážně nebolí.“

„Já vím, ale tohle je spíš na hlavu a záda,“ odpověděla s významným pohledem.

„Aha,“ pochopil.

„Akorát, protože se nechceš svěřit, co a jak tě přesně bolí, tak jsem to musela udělat hodně silné, aby to zabralo, tak musíš být s užíváním opatrný,“ zpřísnila tón.

„Jak se to vlastně bere?“ zeptal se Tommy a tvářil se, že její striktní pohled nevidí.

„Jednu ráno a jednu večer po jídle a pořádně zapít. Ale vážně pořádně. A víc jich neber. Jasné?“ dala mu instrukce.

„Jasné,“ kývl Tommy a vděčně ji objal. Miri přikývla a měla se k odchodu. „Miri,“ zadržel ji. Bylo vidět, že má něco na srdci. „Miri, nevíš… neslyšela jsi někdy o odpadním bahně z Imperia Obscuro, ze severu, ze Severních bažin?“

Překvapeně se na něho podívala: „No, ano, něco málo nám o tom říkali. Proč? Co tě na tom zajímá?“

„No, já nevím… třeba… slyšel jsem, že je hořlavé, ale kdyby… kdyby nešlo spálit, jak by se ho dalo zbavit, třeba… z oblečení, nebo z kůže, víš?“

„Tak to nevím,“ dívala se na něj pátravě, až zalitoval, že se jí vůbec zeptal. „Ale můžu se na to poptat u starších. Tedy, jak se to dá odstranit z těla?“ ujistila se, jestli chápe dobře.

„No jo, nebo jestli s tím není spojená nějaká kletba nebo nemoc, víš?“ snažil se to Tommy trochu rozmlžit.

„Dobře, takže ještě kletba a nemoc,“ přikývla Miri s povytaženým obočím. Tommy sotva znatelně kývnul hlavou. Znovu se sebrala, že půjde, ale opět ji však zastavil.

„Ale Miri, nebudeš… nemusíš…“

„Nemusím nikomu zrovna říkat, že se na to ptáš ty, hm?“

„Ano,“ vydechl.

„Dobře, slibuju, nikomu o tvých zvláštních dotazech neřeknu. Tak už můžu, nebo ti ještě něco leží na srdci?“ mrkla na něj spiklenecky. Zavrtěl hlavou. Miri ho pohladila po hlavě tak, že mu škádlivě rozcuchala vlasy, a odešla. Po večeři si Tommy dal piluli, která opravdu trochu zabrala. Nakonec byl rád, že se Miri zeptal, konečně po dlouhé době měl pocit, že se jeho situace obrací k lepšímu.