Kap. 32 Lili zpátky ve škole

V pátek ráno sesbírala Lili veškerou svou odvahu a vyrazila do školy. Její fantazie a nepřesná paměť všechny události ze začátku týdne zveličily, takže přistála velmi rozechvělá, ale skutečnost ji mile překvapila. Ani zdaleka to nebylo tak děsivé, jak si to zapamatovala.

„To je dost, že ses ukázala,“ pozdravila ji naoko přísně Eva, „už jsem myslela, že si pro tebe budu muset zaletět.“ Lili se s ní pozdravila stejně jako s Irinou, Adrianou a Hanelle. „Co se stalo? Nepustil tě?“ zeptala sen Eva.

„Ne, to já,“ přiznala Lili.

Eva vyvalila oči: „To kvůli té modřině?“

„Ne, kvůli tomu, co vykecal Diego,“ řekla sklesle Lili.

Eva se chytila za hruď, otočila se k Irině a nechápavě kroutíc hlavou, děla: „Tak jsi měla, holka, pravdu, bylo to fakt kvůli tomu. Ale buď v klidu,“ otočila se zpátky k Lili, „už jsem to všem vysvětlila.“

Lili na Evu vytřeštila oči: „Cos komu vysvětlila?“

„Eva se tu prostě postavila na stupínek a všem jim tady od plic řekla, že pokud ona ví, nikdo si nevybírá, komu se narodí a že Malévolo není tvůj otec, ale opatrovník a že toho sis tedy taky nevybrala a že to u něj máš těžký, takže se na tebe nemaj dívat jako na polodémona, ale maj na tebe být hodní,“ odpověděla za Evu hrdě Hanelle.

„Tos neřekla,“ nevěřícně se Lili dívala z jedné na druhou.

„No da, pasmatri, Adriana si ji u toho musela zvěčnit, vypadala věrno kak bogynia spravedlivosti,“ přidala se Irina a Adriana vytáhla blok, kde měla rychlý náčrtek Evy, jak stojí na stole nad davem, jemuž velkým gestem káže.

Lili se na ně ještě jednou podívala, a když viděla, že to všechny myslí vážně, vroucně Evu objala: „Díky, já bych na něco takového neměla odvahu.“

„Já vím,“ zapýřila se Eva, „proto jsem to udělala za tebe. Já bych zase nedokázala vydržet u Malévola, a ještě mu tajně chodit za zády za klukem.“

„To ne, ty bys mu to vykecala hned ten den a do týdne bys ho zpracovala, že by nevěděl, jestli náhodou není Bondadosa,“ zasmála se Hanelle. A Lili se rozesmála s ní.

„Lilibeth?“ oslovil ji náhle zezadu mužský hlas. Otočila se. Sluch ji nemýlil, stál tam Diego. Trochu se zamračila. „Lilibeth, omlouvám se za to, co se stalo. Nechtěl jsem o tobě nic vykecávat. Ujelo mi to. Mrzí mě to. I to, žes kvůli mně tak dostala,“ ukázal letmo k jejímu obličeji. Lili viděla, že to myslí vážně. Přikývla se smířlivým úsměvem. „Kamarádi?“ zeptal se Diego a roztáhl ruce na objetí.

„Jo, kamarádi,“ a lehce ho objala. Diego si ji přitiskl více, z jejích vlasů ucítil vůni konvalinek. Lili se odtáhla. Rozloučili se a Diego odběhl za svou partou.

Lili si oddechla, snad už bude všechno zase normální. Během přednášky napsala rychle krátký vzkaz pro Toma, kde vysvětlovala, proč nepřišla, a přes polední pauzu jej zanesla na římsu, kde se s Tomem potkali. Hned uviděla pod kamenem vzkaz od něj, tak k němu přidala ten svůj.

Eva jí zase vzala oběd ke snězení při odpoledním bloku. „Kdes byla?“ vyzvídala na Lili.

„Letěla jsem nechat Tomovi vzkaz.“ „Na to vaše tajné místo?“ Lili přikývla.

„A nebylo by lepší zajít za ním na zkoušku?“ divila se Eva. „Nemůžu, mám do konce týdne domácí vězení kvůli Diegovi,“ vysvětlovala Lili sklesle, pak se ale zarazila, „ale ty bys mu tam mohla zanést vzkaz.“

„Já?“ podívala se Eva na Lili výrazem, jestli to myslí vážně.

„Ano, na zkoušku. Už tě přeci zná.“ „To nepůjde, my máme v sobotu oslavu.“

„Vy máte pořád nějakou oslavu,“ zamračila se Lili.

„Pravda,“ přisvědčila z lavice před nimi Irina, která všechno poslouchala.

„Huš,“ ohnala se po ní Eva. „No dobře, ale jenom, že jsi to ty, ale na odpověď tam čekat nebudu,“ dodala Eva rychle.

Lili tedy sepsala další vzkaz, který dala Evě k předání. „Zkouší na Malém náměstí v divadle,“ informovala Evu.  

„Já vím,“ odvětila Eva.

„A v kolik, to víš taky?“

„Taky,“ řekla světaznale Eva.

„A prosím tě, je něco, o čem nevíš?“ zeptala se z legrace Lili.

„Zděs na Kontinentě niet,“ oglosovala to znovu Irina. Eva ji ťukla přes hlavu a přednášející je okřikl, aby nerušily.