Kap. 35 Tommy ve škole

Po obědě postavil u sebe doma Octavio před Toma dva vysoké komíny kovových talířů: „Tohle potřebuje naleštit,“ široce se usmál a podal Tomovi hadr s leštící pastou v dřevěném kelímku.

„Plánuješ pohostit půl Kontinentu?“ vytřeštil na nádobí Tom oči.

„Když máš sílu na rvačky a toulky, tak tohle zvládneš za momentík,“ poplácal Octavio Toma po rameni, ale tak, aby Tommy pocítil váhu jeho silné paže.

 „Ten si mě tedy vychutnává,” stáhnul Tommy jeden koutek úst, ale leknín fungoval skvěle, takže se dál nehádal a dal se do práce. V podvečer se všechny talíře blýskaly jak měsíc v úplňku, zato Tommy měl pocit, že si z rukou vyhladil každičký záhyb a talíře před zavřenýma očima uvidí ještě za sto let.

„Krása,“ rozplýval se Octavio, stěží zakrývaje smích.

„Octavio, vzal bys mě domů?“ zeptal se Tommy.

„Copak, přijde ti pobyt u mě moc náročný? Už chceš zase pod Katčiny sukně?“ uchechtl se Octavio.

„Ne, ale potřeboval bych si přivézt nějaké čisté oblečení. Tedy… jestli tu můžu zůstat i přes týden,“ vysvětlil Tommy klidně.

„Dobrá, tak poletíme,“ překvapeně souhlasil Octavio zvědavý, co z toho bude. Vyšli ven a vyrazili.

„Nazdar rodino,“ pozdravil Tommy doma ostatní a rychle vyběhl do svého pokoje, aby se sbalil. Všichni zůstali jako zkoprnělí.

„Octavio, co jsi s ním udělal?“ zeptal se užasle Carl, když Tommy odběhl.

„Ergh, to kdybych věděl, ale nemám tušení. Včera se předávkoval nějakými prášky od Miri, tak nevím, jestli to ještě dobíhá, každopádně dneska na zkoušce to byl Tommy, kterého jsem neviděl minimálně rok a půl, ne-li déle.“

„Cože?“ vylekala se Miri. „Kolik toho snědl?“

„To netuším, každopádně to všechno vyzvracel,“ uklidňoval ji Octavio.

„Mno, dobrá, ale tohle z mých pilulek tedy není,“ ukázala rukou nahoru.

„Křídla?“ zeptala se Katy s nadějí.

„Nechal se přinést,“ pokrčil rameny Octavio.

„Tak holka,“ pronesla Miri klidně.

„To jistě ne,“ vyděsila se Katy, aniž by však věděla, proč vlastně.

„Kity,“ ozval se Tommy z vrchu, „nemáš nějakou zelenou stužku? Ideálně smaragdově zelenou.“ Katy se nechápavě podívala po ostatních.

„Je to holka,“ okomentovala to se smíchem Miri, „já jednu mám!“ zavolala na Toma a odešla.

„Ale to přeci nejde,“ zmateně se Katy rozhlížela po ostatních, u nichž hledala souhlas.

„Pro mě za mě, jestli tady na nás přestane štěkat a začne se chovat rozumně, tak ať chodí třeba s rosomákem,“ odtušil Daniel a přidal si večeři. Otec se podíval na Octavia a ten pokrčil rameny, že možné to je, ale že nic neví.

Tommy seběhl s uzlíčkem oblečení a cestovní brašnou zpátky dolů: „Už jsem, můžem letět. Tedy… jestli nemůžu jet na koni?“ otočil se s prosebným pohledem k otci.

„Žádná kobyla,“ předešel Carla v odpovědi Octavio, „aby ses zase někam vypařil. Se mnou půjdeš.“ Tommy se s tím smířil tentokrát celkem klidně. Octavio ho venku popadl jak čert hříšníka a v mžiku přistávali i se zavazadly na kraji Severního Přístavu. K Octaviovi pokračovali pěšky, jednak Octavio nerad manévroval s těžkým nákladem mezi domy, jednak z ohledu na Tomovu hrdost.

„Co ty tady máš vlastně za lubem?“ zeptal se Octavio přihlouple se usmívajícího Toma.

„Ále, zajdu se podívat, jak moc Diego kecá,“ ušklíbl se Tommy.

„Thomasi,“ zastavil ho Octavio s přísným pohledem.

„Já vím, žádný rvačky,“ doplnil ho Tommy a tvářil se, že něco takového přece vůbec nemůže nikoho ani napadnout.

„Errgh,“ vzdechl Octavio, ale víc to s Tomem neprobíral.

Došli domů, dali si večeři. Po ní nechal Octavio Toma umýt nádobí. Tommy si při té příležitosti hned dal ohřát vodu, aby se pořádně umyl včetně vlasů. Octavio se tvářil, že tomu vůbec nevěnuje pozornost, ale jakmile Tommy vyšel z koupelny nahoru do podkrovního pokoje, musel se začít smát. Tommy si rozvěsil pečlivě oblečení na další den. Zkontroloval, že ampulka od Obchodníka je bezpečně schovaná ve švu brašny, který kvůli tomu trochu rozpáral, a šel spát.

Ráno vstal brzy. Octavio nikde nebyl. Tommy si myslel, že je ještě v peřinách, a začal si potichu chystat snídani. „Přichystej i mně,“ ozvalo se náhle ze spodního patra. To se Octavio vrátil odněkud zvenčí. Tommy přidal do rendlíku další dvě vajíčka.

„Kdes byl tak brzo?“ zeptal se Tommy.

„Ergh,“ mávl rukou Octavio, „provětrat své měkké srdce. Kam se chystáš, že ses tak vymódil,“ okomentoval Octavio to, že si dnes Tommy místo své nadměrně volné haleny a plandavých plátěných nohavic oblékl černé rovné kalhoty, které mu přiměřeně obepínaly zadek a stehna, bílou košili správné velikosti si kolem pasu omotal černou páskou, aby mu nevylézala, a kolem krku si uvázal zelenou stužku od Miri.

„Do školy,“ odpověděl Tommy klidně a neutrálně.

„Narostla ti křídla?“

„Ne,“ zamračil se Tom, „chci se podívat, jak to v takové velké škole vypadá,“ odsekl.

Octavio se uculil: „Ergh-h, hádám, že tě hlavně zajímají tamní studentky.“

„A proč ne?“ odpověděl Tommy se sebevědomým úsměvem a začal pořádat svoje druhé vajíčko naměkko.

„A já už jsem si myslel, že tady se mnou chceš být, abys potěšil starce v jeho samotě,“ zatvářil se Octavio naoko smutně. „Tak starý zase nejsi,“ odtušil Tommy a začal se sbírat k odchodu. Natáhl si prosté černé bolerko. Octavio se také zvedl.

„Moment, ty se mnou nejdeš,“ vyděsil se Tommy.

„Ne?“ podivil se Octavio teatrálně. „No, ale někdo tě s ním musí seznámit,“ řekl předstíraně ustaraně a rovnou vyrazil ze schodů.

„S kým?“ cupital za ním Tommy po schodech.

„Přeci s tímhle fešákem,“ poplácával Octavio po krku koně, kterého uvázal před domem. Tommy se nechápavě díval jednoho na druhého. „Půjčil jsem ti od Jorgea tady toho vraníka, ale zavázal jsem se za tebe, že se o něj dobře postaráš.“ Tommy tomu stále nemohl uvěřit. „No co, nějak na ty slečny musíš zapůsobit, snad si nemyslíš, že padnou do kolen jen z tvého šarmu. Ale to ti povídám, jestli mi vezmeš roha, tak ti udělám peklo na zemi.“

„Octavio!“ objal Tommy skladatele.

„Ergh,“ zabručel on jenom, „večer ať jsi zpátky.“ Tommy se širokým úsměvem přikývl, pozdravil se s koněm, nasedl a vyrazil ke škole černých andělů.

Přijel akorát včas, aby viděl studenty přilétat. Zůstal sedět na koni, měl tak lepší rozhled a také vzbuzoval větší pozornost, což mu vůbec nevadilo.

Jenže Lili nikde nezahlédl. Zeptal se Jean-Luca, o němž věděl, že je Diegův kamarád jen o rok starší než on, jestli neví, kde je Liliina skupina. „Nejspíš už je v přednáškovém sále.“

„A ten je kde?“

„Támhle v té vysoké budově, jak tam u ní rostou ty borovice.“ Ukázal na největší budovu v kampusu, jež měla v druhém a třetím patře velmi vysoká okna, o polovinu tabule vyšší než v prvním patře a v přízemí. Tommy kývnul a odklusal k ukázané stavbě.

Chvíli přemýšlel, jestli má jít dovnitř dveřmi, ale všiml si, že ho od nich dost nakvašeně pozoruje Diego. „Ten mě nenechá jen tak se tam nenápadně protáhnout.“ Tommy počkal, až Diego odejde. Uvázal koně pod jednu z borovic a vešel do budovy.

Výuka už začala a všude bylo ticho, rušené jen tlumeným výkladem přednášejících z jednotlivých sálů. Tommy tiše chodil po chodbách, ale nevěděl, do kterých dveří jít. Vrátil se opět ven.

„Borovice!“ padly mu do oka letité stromy s pokroucenými větvemi, jež rostly ze dvou stran kolem budovy. Vylezl na jednu z těch, která měla větve až dolů. Postupně přelézal po větvích kolem oken a nahlížel dovnitř, jestli někde neuvidí Lili.

V prvním patře ji neviděl, ostatně tam byly jen nějaké malé učebny. Vylezl tedy do vyšších partií stromu a vracel se podél stěn zpátky. Měl štěstí, v jednom z oken na podlouhlé straně směřující na západ zahlédl vzadu v místnosti Liliinu měděnou kštici.

Přednášková síň měla lavice, nebo spíš dlouhé černě nalakované pultíky, uspořádané v souvislých řadách, které se mírně zdvihaly směrem od stupínku, z něhož přednášel starý černý anděl. Poslední řady měly již podlahu skoro na úrovni parapetu vysokých oken. Lili s dívkami obsadily předposlední řadu uprostřed. Od okna zůstalo pár volných židlí, pak seděla Irina, vedle Lili, Eva, Adriana a Hanelle.

Tommy opatrně přelezl po větvích k oknu, které bylo k Lili nejblíž. Sedl si obkročmo na větev, aby nespadl, utrhl šišku, odlamoval z ní kousky a házel je opatrně na sklo.

Eva si ho všimla první a nevěřícně otevřela pusu. Okamžitě začala šťouchat do Lili. „Lili, Lili koukej,“ tiše ukazovala ven. Lili se nechápavě otočila a okamžitě zrudla. Tommy na ni z venku zamával.

„Co tu dělá?“ otočila Lili hlavu dopředu.

„Co by, přišel za tebou,“ tetelila se Eva nadšením. Irina, Adriana a Hanelle se také zadívaly z okna.

„Něco chce,“ zašeptala Hanelle. Tommy na dívky udělal posunek, aby mu otevřely. Lili na něj zavrtěla rychle hlavou, že to nejde. Ale Irena se zvedla a zcela nenuceně, aniž by tím vzbudila nežádoucí pozornost, otevřela dokořán okno, ke kterému rostla jedna větev celkem blízko. Zase si sedla. Eva ji šeptem pochválila a zajela níž na židli, aby mohla v klidu sledovat, co bude dál.

Lili byla jako na trní: „Zbláznily jste se, co když spadne?“

„Co by padal? Vypadá, že to má pod kontrolou,“ mávla Eva rukou na Toma, aby vstoupil. Ten přikývl a opatrně přešel po větvi k otevřené okenici. Už by doskočil na parapet, ale to by vzbudilo moc velkou pozornost. Nad ním byla jedna větev, jež vedla ještě blíž. Začal po ní ručkovat, nakonec přehmátl na ozdobu nad oknem, rychle se do něho přehoupl a přitiskl se na bok, aby nebyl od stupínku vidět.

Čekal tam, až mu dívky ukázaly, že se přednášející otočil k tabuli. Tiše skočil do místnosti a posadil se na nejbližší židli. Chvíli tam seděl, než se naskytla příležitost, a on se přemístil o dvě místa blíž k Lili. Tak to ještě jednou zopakoval, až se dostal k Irině. Vyměnil si s ní šeptem pár vět a zajel pod pultík. Irina počkala, až se to hodilo, tiše se přesunula vedle a rukou naznačila, kdy se může Tommy, jenž jí mezitím přelezl přes nohy, vynořit.

Usadil se vedle Lili spokojeně se usmívaje. Dívky sklopily hlavu, aby zakryly chichotání, a Lili proto, aby nebylo vidět, jak jí zrudly líce. Tommy se pohodlně zapřel dozadu o opěradlo, natáhl pravou ruku a začal si ve skrytu za Liliinými zády hrát s jejími vlasy. Lili na něj zavrtěla hlavou, ale Tommy se tvářil, že ho nic nezajímá víc než přednáška.

Konečně byl konec a studenti se zvedli. „Co tady děláš?“ spustila na Toma Lili ještě zčervenalá.

„Přišel jsem za tebou, když ses neukázala.“

„Posílala jsem ti přece vzkaz.“

„Nedorazil,“ pokrčil Tommy rameny a vycházel spolu s ostatními z lavice.

„Ou, my počkáme venku,“ rozvzpomněla se Eva na svou nesplněnou povinnost.

„Co bys dělal, kdyby tě načapali?“ zlobila se Lili.

„Už se nezlob, stýskalo se mi, chtěl jsem tě vidět,“ políbil ji Tommy letmo na tvář. Lili se znovu začervenala, ale v aule už naštěstí nikdo nebyl. Vyšli ven před budovu. Eva s ostatními tam ještě postávaly.

„Tak co je na programu teď?“ zeptal se nenuceně Tommy.

„Oběd,“ odpověděla Eva.

„Super, pozvete mě? Celkem mi vytrávilo,“ poplácal si Tommy na ploché břicho.

„Proč ne, vypadáš, že bys potřeboval vykrmit,“ zasmála se Eva a všichni vyrazili směrem do venkovní jídelny pod velkými plachtami. Sedli si k velkému stolu a Tommy se výborně bavil. Bylo pro něj fajn být s vrstevníky, nemuset řešit křídla a mluvit jen tak o ničem.

„Co máte po obědě?“

„Přednášku a přednášku,“ pronesly najednou Adriana a Hanelle.

„To zní jako zábava, že bych se přidal?“ vesele navrhl Tommy, vycházeje s ostatními z jídelny a drže Lili kolem pasu.

„Ne,“ řekla přísně Lili.

„Tak se setkáme po škole?“ nehodlal se nechat odbýt.

„Nemůžu, mám domácí vězení,“ odmítla opět Lili.

„Jak to? Cos vyváděla?“ podivil se.

„To by bylo na dlouho,“ nehodlala se Lili pustit do vysvětlování.

„Tak co zítra?“ přemlouval ji Tom dál.

„Zítra máme praktický nácvik na louce,“ vložila se do toho zcela neslušně Eva, „můžeš se přijít podívat. Jsme moc šikovné.“

„Super, to já rád přijdu. Pokud mi to dovolíš,“ podíval se na Lili.

„Narostly ti přes noc černý křídla?“ ozvalo se za ním podrážděně.

Tommy se ani nemusel ohlédnout, aby věděl, kdo za ním stojí. Stáhnul rty do kyselého úsměvu, a odpověděl: „Á, mistr v kažení zábavy, don Diego. Už se zase staráš o něco, do čeho ti nic není?“ otočil se k Diegovi čelem.

„No, aspoň nelezu, kam nepatřím,“ kontroval Diego. Začali se s Tomem pomalu obcházet.

Lili mezi ně rychle vstoupila a odtlačila je od sebe na délku svých paží. „Nehodláte se tu zase poprat, že ne.“ Oba mlčeli a probodávali se přes Lili pohledy. „Tommy,“ oslovila Lili Toma pevně a prosebně zároveň.

„Takže zítra?“ podíval se na ni významně. Lili se na něj podívala káravým pohledem, ale pak rychle pokývala v souhlasu. Tommy zdvihl ruce v gestu ‚vzdávám se‘ a poodstoupil od Lili. „Diego,“ podívala se Lili na Diega, který udělal to samé.

„V tom případě, hasta maňana seňority,“ udělal Tommy rukou kruh ve vzduchu, ukláněje se při tom. „Cariňo mío,“[1] přistoupil k Lili, objal a políbil ji ostentativně na ústa. Nakonec vyrazil těsně kolem Diega. „Zdá se, že ti někdo vlezl do konvalinek, brnkale,“ zašeptal strčiv do něj ramenem a než po něm stihl Diego chňapnout, uskočil a vesele odběhl. Diego si jen vztekle odfrkl a odešel.

„Mělas je nechat, aby se poprali,“ zapadla Eva zasněně do židle v přednáškovém sálu.

Lili jen protočila oči a místo toho ji pokárala: „Tys ho neměla zvát na praktika.“

„Proč ne? Budeme všechny v uniformách, která ti mimochodem moc sluší. Bude to na louce, takže na tebe v akci bude mít krásný výhled, aniž by musel lézt po stromech. Podle mě to bude super,“ protáhla se Eva.

Tommy odjel k Octaviovi, jenž sice nebyl doma, ale nechal mu otevřeno. Tommy ustájil koně ve dvoře, vyšel nahoru do pokoje a začal hrát. Hrál, dokud jej nevyrušil překvapený Octavio. „Myslel jsem, že tě budu nahánět po nocích, a ty si tady zatím cvičíš,“ podivil se.

„Nojo, ale už končím, zítra musím zase brzo vstávat, takže jak to bude s večeří?“ odpověděl lehkovážně Tommy odloživ housle.

Octavio mu sáhl na čelo, jestli nemá úpal, načež sešli dolů a připravili si jídlo. Po večeři se Tommy rovnou zavřel v pokoji. Spokojeně padl do postele. Myslel na Lili. A jak se tak díval na prázdnou zeď vedle postele, vyndal nůž a vyryl jím těsně nad pelestí malý nápis ‚LILIBETH‘. Přemýšlel, jestli uvolní na spaní křídla, ale bylo mu dobře, tak si řekl, proč se zbytečně stresovat a brzy usnul.

----------------------

[1] „Lásko,“ …